Rybník Štěpán v obvodu Ostrava-Třebovice turisticky

Ozdoba kraje u Ostravy mezi Třebovicemi a Děhylovem

Rybník tohoto sympatického jména, jež nám připomíná Vánoce i voňavé jehličí vánočního stromku se smaženým kaprem nebo české jméno či příjmení. A je bezesporu také i hezkou kulisou Ostravska v bezprostřední blízkosti řeky Opavy (záhy se pak vlévá do Odry), která zde je přirozenou hranicí mezi soustavami - Českým masivem na západě, Středopolskou nížinou na severu i východě a Karpatským systémem na jihu.

Tady se v těchto místech v míru a pokoji setkávají tři naše geomorfologické soustavy, což je dosti pozoruhodné. Z pohledu celků se jedná o Nízký Jeseník, Opavskou pahorkatinu a Ostravskou pánev. Z hlediska podcelků pak již o Hlučínskou pahorkatinu, Vítkovskou vrchovinu a Ostravskou nivu i Porubskou plošinu. Ale dosti nezáživného zeměpisu!

Rybník Štěpán je Přírodní rezervací, kterou procházel každý pěšák či projížděl cyklista na trase z Třebovic do Děhylova na pěšině podél řeky Opavy, tedy od jihu na sever. Nebo opačně.

Čtěte také: Ostravské "Třeboňsko", rybníky v Ostravě a v okolí Ostravy

V zimě tuto trasu využívají v bílé stopě i běžkaři - jak jinak, stačí zajet tramvají na konečnou v Martinově a již si můžeme po namazání skluznic (někdo nemaže vůbec - např. moje žena Maruška) připnout zrádná prkýnka a směle vyrazit za zimním dobrodružstvím. Jako důstojnou kulisu našeho počinu máme jižně třebovické komíny odprášené elektrárny a na východě na Bobrovnickém kopci televizní vysílač v Hošťálkovicích.

V létě se mnohdy jedná o klasickou "pivní trasu", protože jestliže vyrazíme z Třebovic například po sobotním či nedělním vydatném obědě a máme žízeň, můžeme ji začít teoreticky hasit již v restauraci U pošty, ve starobylém Třebovickém mlýně, v občerstvení U okouna, na Loděnici Děhylov, v restauraci U žáby (u nádraží Děhylov), v hospůdce Čochtan u Štěrkovny před Hlučínem a naši anabázi můžeme třeba důstojně ukončit ve stylovém hlučínském pivovaru s pěnivým Avarem.

To ale aplikujme skutečně raději jen teoreticky, jelikož jsme v sedle i s řídítky účastníky silničního provozu a navíc - podél řeky Opavy projíždějí občasně přísní ochránci zákona, kteří chtějí "pomáhat a chránit" s trubičkami a namátkově zkoumají hladinu alkoholu v naší krvi. Takže bacha na to!

Je to s podivem, ale skutečně to není výjimkou, když na Loděnici venku na lavičkách za teplého letního počasí vidíme mezi stovkou různobarevných cyklistů polovinu milovníků pedálů srkat nedůstojně Birrel (nealkoholické pivo ostravského pivovaru velmi slušné kvality). Ti statečnější pijí desítku a ti mimořádně odvážní dvanáctku. Takže pěšáci v tomto případě mají jistou výhodu a mohou konzumovat i hasit žízeň (je dána od Boha a teprve pivem je krásná!) ve vedrech směle. Ale zase se pak na slunku dost blbě pochoduje.

Přírodní rezervace Štěpán se nachází v nízké nadmořské výšce 212 až 215 metrů nad mořem s rozlohou 45,24 hektarů. Tedy v nížině. Byla vyhlášena v roce 1994 Moravskoslezským krajem. Nachází se na katastrálních územích Děhylov a Poruba. Jedná se o komplex původního rybníka, mokřadů s tůněmi v široké ploché nivě řeky Opavy a fragmentů lužních lesů, tvořených jilmovými doubravami a mokřadními olšinami.

Rezervace je opatřena informačními tabulemi, z nichž je možno tyto i další moudrosti chytře vyčíst. Pak můžeme jít směle do vědomostní televizní soutěže "Milionář" jako Franta Šiška z Dolní Lomné (ale to už myslím v televizi zrušili - neměli prachy).

Mokřad tvoří porosty rákosin s plochami vysokých ostřic, které přecházejí v mokrou louku travin. Jejich okraje lemují vrbové křoviny. Na břehu pak roste nejčastěji např. kosatec žlutý a žábník trávolistý, na loukách prstnatec májový. Na hladině rybníka spatříme krásné, oku lahodící lekníny nebo kriticky ohroženou kotvici plovoucí.

Rybník a jeho okolí obývá sto šedesát druhů ptáků (kdo to může proboha znát?), dále pak obojživelníci (čolci, skokani) i vážky. Žije zde spokojeně i mírumilovná užovka podplamatá a další tři druhy plazů. Užovku jsem zde potkal několikrát. Rybník také využívají vodní ptáci při svých jarních a podzimních tazích (Ostraváci zase pro změnu obvykle táhnou na Stodolní ulici), proto zde hnízdí i labutě, jež jsou místní bílou okrasou, plovoucí vznešeně mezi nádhernými lekníny. Tedy - občas. Ty můžeme krmit a obdivovat z hráze.

Tento rybník je poslední vodní plochou z bývalé Holešovsko - Děhylovské soustavy rybníků, napájených z řeky Opavy mlýnským náhonem z nedalekých Jilešovic. Je současně nejníže položeným rybníkem před soutokem řek Opavy a Odry. V dřívější době vedle bohatství ryb poskytoval i vláhu pastvinám, na kterých se spokojeně pásal dobytek, jež byl zdrojem obživy místního obyvatelstva.

Po ukončení chovu ryb se rybník začal vypouštět a časem se zazemnil - zanesl bahnem. Dnes má tedy spíše charakter rozsáhlého mokřadu a s převládající plochou rákosin a vysokých ostřin. I když rybářství se do rybníka v poslední době opět vrátilo, což dokumentují místní tabule.

Po povodni v roce 1997, kdy voda z rozvodněné Opavy mohla vzhledem k strmým břehům východní strany (Bobrovnický kopec) téci pouze na západ, byly výrazně změněny vegetační poměry. Došlo k vymletí hráze a k vyvrácení několika mohutných dubů, vegetace byla odplavena, stejně jako ponořené vodní rostliny. Někde došlo k vymletí dna, jinde zase k uložení sedimentačního materiálu.

Dnes, po patnácti letech, se situace opět stabilizovala a na hrázi pod stromy překvapivě rostou i praváci - poprvé jsem na ně hleděl nevěřícně, pak jsem si na ně zvykl. Jednou jsem našel přímo u vody i několik kovářů. Hned vedle na západní straně jezdí vlak na trase Ostrava - Háj ve Slezsku - Opava, která byla nedávno zcela renovovaná. Dnes tu jezdí "rychlovlaky", doprava se zde značně urychlila.

Když chci si odskočit jen dopoledne nebo odpoledne do přírody, zajedu autem nebo tramvají na konečnou zastávku v Martinově a vyrazím k rybníku přes pole, přejdu opatrně trať a obejdu celý rybník. A nebo jdu již z domu pěšky přes Třebovice. "I tak sa móže".

Je se zde vždy čím kochat, na konci léta či na podzim můžeme směle i houbařit. Za řekou leží chatová osada tzv. Kraví důl a dále pak dojdeme lesem nebo po břehu řeky na Jasénky, kde má mimo jiné chatu můj kamarád - význačný kytarista, hutník a znalec života Dalibor V. (1958) alias Dalík (se známým intrikářem však nemá nic společného!). Tam relaxuje na břehu řeky Opavy - již ve Středopolské nížině se svou milou družkou Annou a četnými hudebními nástroji.

Návraty od něho po hudebních produkcích bývají dosti těžké…! Nejbližší hospoda z Jasének je tzv. "Černý kohout" v Bobrovnících na kopci, kde se v létě dá naštěstí posedět i venku. Uvnitř je totiž mnohdy proklatě nahuleno - často není ani vidět pípa. Tak raději ven!

Takže vězme, že i kousek za krajským městem Ostrava můžeme vychutnat kouzlo přírody a zeleně, aniž bychom museli cestovat desítky kilometrů. Pro místní poutníky a tuláky je to určitě vhodný aktivní doplněk k nedalekému, již příjemně zvlněnému, masivu Nízkého Jeseníku, Podbeskydské pahorkatině či již k vyšším Moravskoslezským Beskydám. A také naše náročná "pivní trasa" má své neopakovatelné "čaro"!

Rybník Štěpán na turistické mapě