Turistické chaty Beskyd, tipy na výlety v Beskydech

Od piva z beskydských chat k Tatrám po Ropickém hřebeni

Kdo zná dobře Beskydy tak ví, že "tatranských" výhledů je v tomto východním pohoří velmi mnoho, chce to však dobrou viditelnost, která bývá nejlepší při podzimních inversích nebo za mrazivých zimních dnů.

Široká škála slovenských horských hřebenů a vrcholů začíná od severu Oravskými Beskydami - Babiou horou s Pilskem a na východ pokračuje Vysokými Tatrami, Roháčemi, Kubínskou holou, Velkým Choče, Kriváňskou a Lučanskou Malou Fatrou, za kterou vystupuje Rakytov, Ploská i Borišov - kamarádi z Velké Fatry, dále Strážovské vrchy a mnohdy i Bílé Karpaty s vysílačem na Velké Javorině. Někdy bývá vidět i Kralova hola na východě Nízkých Tater.

Nejblíže k Tatrám je pochopitelně pohraniční hřeben s Polskem, tvořený Velkou Čantoryjí, Velkým Sošovem a Velkým Stožkem, dále pak poslední beskydská hora - Gírová, odkud je vidět Vysoké Tatry za jasného počasí povinnost. Inverzní oblačnost však nesmí být vyšší než její vrchol.

I když její kuželovitý vrchol připomíná sopku a je nazývána beskydská Fudžijama, výška 839 m není nic moc a když je inverze, bývá vrchol v mlíku. Ta v Japonsku však měří 3 776 m. Výhledově vděčný je Ropický hřeben, táhnoucí se od Slavíče až po Prašivou i se svými rozsochami, na nichž jsou vrcholy Velký Javorový a Malý Javorový, Ostrý i Kozubová.

Skvělé výhledy jsou rovněž z protějšího hřebene Velkého Polomu, nejlépe ze Severky. Tatry bývají vidět i z Malého Travného a z Kněhyně, z Pusteven je vidět jen Malá Fatra. A jak je to tedy s těmi horskými chatami, pivem a slovenskými velehorami? Pochopitelně musí být splněná základní podmínka, aby byla okna nasměrována na východ a musí být v Beskydech jasno. Ale pozor, jasno musí být i v Tatrách. Cha, cha! Tak nás jednou v husté mlze poučil moudře místní borec u vysílače na Makovici ve Slanských vrších: "Hej, Tatry sú odtiaľto vidieť, kedy je pekne, ale musí byť pekne aj v Tatrach!".

Takže když jsou splněny tyto podmínky, můžeme si nechat načepovat pěnivý Radegast, zasednout k správnému oknu a kochat se. Toto je možno na Lysé hoře, Javorovém, Ostrém a Kozubové. Na všechny čtyři chaty vedou turistické značky ze všech stran, chaty jsou vyznačeny na mapách. A tím to bohužel končí. Na dalších chatách to nefunguje.

Takže poodhrneme záclonu a již jsou tady zleva Belianské Tatry, Vysoké Tatry i Západní Tatry. Majestátní Kriváň máme přesně uprostřed, nezapře se svým tvarem. Tedy se můžeme tiše zasnít a ve vzpomínkách se vydat na Gerlach, na Rysy či chcete-li třeba na Ostrý Roháč. Ovšem nemajestátnější kruhový rozhled je určitě z Lysé hory, na kterou můžeme vystoupit z Malenovic, Nové Vsi, Ostravice, od přehrady Šance, z Visalají, ze Zlatníka, z Krásné i od Janovic přes Kykulku.

Avšak přece jedna další překážka i v době inverzí a jasného zimního počasí nám může stát v cestě za výhledy - sněhové závěje. Ty v době, kdy na Lysé bývá okolo 2 m sněhové nadílky, jsou za okny obou chat tak vysoké, že vidíme zevnitř z okna pouze sníh. To je případ ledna 2006, kdy je chata "Šantán" zcela pod sněhem a dovnitř vstupujeme po sněhových schodech. Letní venkovní posezení na Lysé se nazývá "Tatranská vyhlídka".

Je však s podivem, kolik svátečních turistů, kteří na vrchol vyšlapou, nechávají Tatry v klidu, aniž, ví, že to Tatry jsou. Jejich hlavní cíl je vytáhnout mobil a důležitě oznámit do nížin, že dnes vylezli na nejvyšší horu Beskyd. To by ortodoxní "lysaři", tedy členové Klubu přátel Lysé hory, kteří mají až neuvěřitelných 365 výstupů za rok, museli mít kredit pouze na toto volání.

Když v Ostravě padá smog, není skoro nic vidět a blbě se dýchá, bývají inverze. Dochází k vzestupu teploty vzduchu s výškou místo obvyklého poklesu. Dole je mlha, škaredě a nahoře svítí slunce a mraky jsou dole pod námi, vidíme až 200 km daleko. To jsou ty pravé chvíle pro tatranské výhledy. Když v devět ráno v Ostravě sednu do auta, jsem před desátou na parkovišti horského hotelu Petr Bezruč v Malenovicích a za další hodinku nahoře ve výšce 1 323 m nad mořem.

A už je to tady! Mnohokrát jsem toto panoramatické divadlo líčil bratrům Slovákům, skoro nikdo mi nevěřil. Ale na důkaz existuje řada krásných fotografií i pohlednic. Někde jsem četl, že překrásný ostrov Korsika vznikl tak, že se hory pomilovaly s mořem. A já si myslím, že Lysá vznikla tak, že Králova hola, ojíněná nízkotatranským ranním sluncem, podlehla jesenickému Pradědovi. Jak se mu to povedlo v jeho věku a ještě k tomu na dálku, to ovšem netuším.

Ale teď pozor! 8.12.1984 jsem vylezl na nejvyšší horu Moravy z Malé Morávky za drobného mrholení a při inverzi byly Tatry vidět i odtud. Taky od piva v restauraci ve vysílači. A na druhé straně Sněžka se Studniční horou. To prý bývá asi pětkrát do roka. Od té doby se mi to nikdy nepodařilo, i když Lysá bývá vidět často.

Takže horští bratři v pohorkách ze Slovenska a z Čech, vězte, že to my - Ostraváci - zase tak špatné v těch Beskydech nemáme. Horské chaty volají - "Přijďte pobejt, Radegast má jiskru a TATRY od piva doma nemáte!" I když z Kletě či z šumavských vrcholů jsou pro změnu vidět rakouské Alpy na jihu. Ale ty nejsou naše - československé. I když vlastně za Rakouska - Uherska jsme Alpy měli taky, Karel Havlíček Borovský by mohl vyprávět.

Později jsme zase měli Hoverlu i Popa Ivana v Karpatech na Podkarpatské Ukrajině. Žádnou Goverlu, ukrajinci G neznají. Takže Rusové to vyslovují jinak. Ta z Lysé hory, ani z Pradědu, vidět není. Člověk nemůže chtít všechno. Myslím si, že horám je jedno, kteří mocní je momentálně vlastní, jenom by se v nich nemělo střílet. Sextenské Dolomity v Itálii či Nízké Beskydy v okolí dukelského průsmyku na Slovensku by mohly vyprávět. A co teprve třeba v Afghánistánu nebo jinde v Asii. I hory potřebují klid a mír!