Pestřenka sršňová (Volucella zonaria). Pestřenkovití

Pestřenka sršňová, jedna z našich největších pestřenek

Pestřenka sršňová (Volucella zonaria), slovensky pestrica sršňovitá, je další z našich pestřenek. Přestože svým vzhledem připomíná sršeň obecnou (Vespa crabro), je pestřenka sršňová zcela neškodná, neboť je představitelem řádu dvoukřídlí (Diptera) a čeledi pestřenkovití (Syrphidae) s celkem asi 6 000 druhy. Nemá ani žihadlo, ani kusadla.

Na snímku je jiný druh pestřenky (Volucella inanis), se kterou je pestřenka sršňová při zběžném pohledu zaměnitelná.

Pestřenky patří ve světě hmyzu k nejdokonalejším letcům. Naše pestřenka, pestřenka sršňová, se nejčastěji vyskytuje na rozkvetlých loukách na lesních mýtinách, na loukách v blízkosti lesů a podobných stanovištích, kdy za teplého a slunečného počasí hoduje zpravidla na miříkovitých rostlinách (živí se pylem) ve společnosti dalšího hmyzu. Při nepozornosti je zaměnitelná s jiným obdobným druhem, pestřenkou druhu Volucella inanis.

Pestřenka druhu Volucella zonaria má poměrně zavalité tělo. Dorůstá délky 20 až 25 milimetrů a rozpětí křídel dosahuje až 40 mm. Lesklá hruď má červenohnědé zbarvení, podobně tak štítek. Obličejová část hlavy je jasně žlutá, vejčité složené oči, které jsou u samců posazeny velice blízko sebe, mají načervenalé zbarvení. Zadeček je žlutý, se dvěma širokými černými pruhy. Deltovitá křídla mají jantarový zákal s tmavšími skvrnkami, nohy jsou červenohnědé.

V naší přírodě se s pestřenkou sršňovou můžeme setkat od května do září. Maximum výskytu však připadá na nejteplejší letní měsíce - červenec a srpen. Živí se nektarem řady rostlin, ale asi nejčastěji je můžeme nalézt na miříkovitých rostlinách. Areál rozšíření zahrnuje velkou část Evropy, západní a střední Asie.

Larvy těchto pestřenek žijí v sršních a nebo vosích hnízdech, do kterých samička klade vajíčka. Ta patrně využívá feromonů k ošálení hostitelů, aby na ni jako na nezvaného hosta nezaútočili. Larvy jsou však komenzálové, živí se různými zbytky, ale hostitelům nijak neškodí. Na rozdíl od jiných parazitických druhů. Larvy se na konci svého vývoje zavrtávají do půdy a kuklí se. Kukly přezimují v půdě a dospělci dalšího pokolení se líhnou v jarních měsících.