Drahokamy na ostnu Štíra, otevřená hvězdokupa M7

Nový snímek hvězdokupy M7 ve Štíru

Nový snímek pořízený na observatoři ESO/La Silla v Chile zachycuje jasnou hvězdokupu M7. Od rovníku a z jižní polokoule je možné tento objekt pohodlně pozorovat i pouhým okem 'na konci ocasu nebeského Štíra'. Jedná se o jednu z nejnápadnějších otevřených hvězdokup na obloze. Díky tomu patří také k velmi často zkoumaným astronomickým objektům.

Otevřená hvězdokupa M7 (Messier 7) je známa také pod katalogovým označením NGC 6475. Jedná se o jasnou hvězdokupu tvořenou asi stovkou hvězd, která se nachází ve vzdálenosti zhruba 800 světelných let od Země. Na tomto novém snímku pořízeném dalekohledem MPG/ESO o průměru 2,2 m a kamerou WFI (Wide Field Imager) hvězdokupa vyniká na pozadí posetém stovkami tisíc slabých hvězd ležících směrem na střed Galaxie.

Se stářím hvězd kolem 200 milionů let patří M7 k typickým otevřeným hvězdokupám středního věku. V prostoru zabírá asi 25 světelných roků. Jak hvězdokupa stárne, nejjasnější hvězdy na snímku - možná až desetina celkového počtu hvězd v M7 - explodují jako supernovy. A když pohlédneme ještě dále do budoucnosti, zbylé slabší hvězdy, kterých je o poznání více, se postupně rozprchnou a hvězdokupa zanikne.

Čtěte také: Otevřené hvězdokupy, seskupení relativně mladých hvězd

Otevřené hvězdokupy jako M7 jsou skupinami hvězd zrozených téměř ve stejném čase a na stejném místě z jednoho oblaku plynu a prachu. Takové skupiny jsou z vědeckého hlediska velmi zajímavé, protože hvězdy v nich jsou zhruba stejně staré a mají také stejné chemické složení. Proto jsou tyto objekty prakticky nenahraditelné při studiu složení a vývoje hvězd.

Zajímavou strukturu má i pozadí snímku. Ačkoliv je hustě zaplněno hvězdami, zdaleka ne rovnoměrně - je viditelně zaprášené. Pravděpodobně se však jedná pouze o náhodné uspořádání hvězdokupy a oblaků prachu. Představa, že tyto tmavé pruhy jsou pozůstatkem oblaku, ze kterého se hvězdy zformovaly, je sice lákavá, ale hvězdokupa za dobu své existence uskutečnila téměř celý jeden oběh kolem středu Galaxie. Díky tomu došlo k přeskupení hvězd i prachových zbytků. Prach a plyn, ze kterého se M7 zrodila, a hvězdy samotné již dávno putují svojí vlastní cestou.

Jako první se o této hvězdokupě zmiňuje matematik a astronom Klaudios Ptolemaios už v roce 130 našeho letopočtu. Objekt popsal jako "mlhovinu na ostnu Štíra", což je přesný popis vzhledu objektu při pohledu pouhým okem - vypadá jako difúzní zářivá skvrnka na jasném pozadí Mléčné dráhy.

Na počest Klaudia Ptolemaia bývá hvězdokupa M7 někdy označována jako Ptolemaiova. V roce 1764 ji Charles Messier zařadil jako sedmý objekt do svého katalogu nehvězdných objektů. A ještě později, v průběhu 19. století, popsal John Herschel vzhled tohoto objektu při pohledu pomocí dalekohledu jako "silně rozptýlenou skupinu hvězd".

Další informace

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy a v současnosti nejproduktivnější pozemní astronomická observatoř. ESO podporuje celkem 15 členských zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie.

ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a úspěšný chod výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také vedoucí úlohu při podpoře a organizaci spolupráce v astronomickém výzkumu.

ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal provozuje Velmi velký teleskop (VLT), což je nejvyspělejší astronomická observatoř pro viditelnou oblast světla, a také dva další přehlídkové teleskopy. VISTA pracuje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým dalekohledem na světě, dalekohled VST (VLT Survey Telescope) je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy výhradně ve viditelné části spektra.

ESO je evropským partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Pro viditelnou a blízkou infračervenou oblast ESO rovněž plánuje nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope) s primárním zrcadlem o průměru 39 metrů, který se stane "největším okem do vesmíru".

Odkazy

• snímky dalekohledu MPG/ESO
• snímky pořízené dalekohledem MPG/ESO
• snímky observatoře La Silla

Kontakty

Viktor Votruba, národní kontakt, Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika, Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba, překlad, Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika, Email: jsrba@astrovm.cz

Richard Hook, ESO, Public Information Officer, Garching bei München, Germany, Tel.: +49 89 3200 6655, Mobil: +49 151 1537 3591, Email: rhook@eso.org

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1406. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.

Další související články: