Treking > Aktuality > Co jsou laviny, pravděpodobnost přežití v lavině
Co jsou laviny, pravděpodobnost přežití v lavině
Jaká je pravděpodobnost přežití v lavině?
8.1.2007 | Otakar Brandos,
ilustrační foto archiv J. Rakoncaje
V minulém článku o lavinách jsem
uvedl jen ty nejzákladnější informace, jejich kategorizaci a hlavní příčiny vzniku lavin.
V tomto pokračování bych chtěl uvést základní informace o tom, jak se pohybovat v lavinami
ohroženém prostoru, co dělat v případě zasažení sněhovou lavinou, ale zejména rady, jak se
tomuto nebezpečí vyhnout či jej minimalizovat na přijatelnou míru.
Postup v terénu, ve kterém hrozí pád laviny
V ohrožených terénech se nikdy nepohybujeme v těsných skupinách. Při překonávání
nebezpečných žlabů přechází vždy jen jeden účastník túry, přičemž jej ostatní
z bezpečného místa sledují. V případě delších úseků se snažíme
dodržovat odstupy okolo 200 metrů, při špatné viditelnosti alespoň 50 metrů. To
pro případ, že by se odtrhla lavina a bylo nutné postiženého zachraňovat.
Samozřejmě nekřičíme, neboť někdy k odtržení laviny stačí ráz způsobený
akustickými vlnami.
Nebezpečné úseky přecházíme vždy co nejvýše ve svahu, aby vrstva sněhu nad
námi byla co nejmenší. Při traverzu se nepohybujeme přímo po vrstevnici, ale
vždy mírně stoupáme nebo sestupujeme. Vzhledem k rychlosti a tudíž času strávenému
v ohroženém místě ale každopádně doporučuji sestupovat. Horolezci přitom
mohou využít jištění lanem o jistící body ve skále. Jištění cepínem je
nedostatečné!
Vždy se v ohrožených úsecích pohybujeme v jedné stopě! Neplatí, že když
přejde první z účastníků, že je svah bezpečný.
Při pohybu v ohroženém terénu se snažíme v co největší míře vyhýbat
především žlabům, které jsou nejvhodnějšími a nejúčinnějšími lavinovými
dráhami. Rovněž nepodceňujeme plně sněhem zaváté muldy, na nichž nejsou žádné
terénní zlomy, vyčnívající skály či kameny, trsy kosodřeviny nebo skupiny
stromů. Rovněž se vyhýbáme velkým pláním se sklonem nad 20° až 25°. Svahy se
sklony nad 45° až 50° se naopak považují za bezpečné, neboť se na nich silná
sněhová pokrývka nedokáže udržet. Rovněž se vyhýbáme jakýmkoliv svahům pod
sněhovými převějemi. I těm, které by se podle výše uvedených pravidel jevily
bezpečnými! K výstupům či sestupům využij, je-li to možné, hřebeny a
hřbety a nebo značně členité svahy. Předem si vyber relativně bezpečná místa
jako jsou větší skaliska, skalní římsy apod. Některé publikace doporučují větší
skupiny vzrostlých stromů. V Západních Tatrách jsem ale jednou viděl, jak
tyto stromy po zásahu lavinou létaly po svahu jako sirky…
Nejzkušenější člen družstva vždy přechází jako poslední, aby mohl organizovat
případné záchranné práce.
Během pohybu v& ohroženém terénu dáváme bedlivý pozor na průvodní zvukové a
optické příznaky odtrhu laviny.
Během pohybu v ohroženém terénu se pohybujeme řádně oblečení, nejlépe
v teplém spodním prádle, polartekové bundě (svetru apod.) a bundě
goretexové apod. A to i v případě pěkného a teplého počasí. To pro případ
zasažení sněhovou lavinou, kdy dostatečné oblečení chrání před předčasným
prochladnutím. Do lavinového terénu se nepouštíme bez lavinové šňůry (dnes je
chápána jako málo účinný přežitek). Nejlepším řešením je ale lavinové "pípátko"
Berdin. O jeho užití a technických parametrech připravujeme samostatný článek.
Co dělat po odtrhu laviny
Ostatní členové družstva varují ohrožené zvukovými signály (pískáním, křikem
aj.). Lavinu i ohroženého neustále pozorují a snaží se zapamatovat místo v terénu,
kde došlo ke stržení a následnému zmizení postiženého, případně výrazné a nápadné
tvary v terénu nacházející se v blízkosti zmizení postiženého
v lavinovém proudu. Sledují lavinu až do jejího úplného zastavení. Jeli to
možné, tak člen, který sledoval celý sesuv laviny se nepohne ze svého
pozorovacího místa do té doby, než ostatní členové družstva nevymezí
v laviništi podle zmíněných útvarů a pokynů pozorovatele linii zasypání a
předpokládanou plochu zasypání.
Po zaregistrování odtrhu laviny se snažíme uniknout z ohrožené oblasti.
Lyžař se snaží uniknout sjezdem mimo ohroženou oblast, horolezec se může pokusit
čelit stržení sněhovou masou zaseknutím cepínu a maček do spodních umrzlých
vrstev sněhu.
V případě, že nelze uniknout z ohrožené oblasti se přednostně zbavíme lyží, batohu,
lyžařských hůlek a dalších věcí, které by mohly působit ve sněhovém proudu jako
kotva a stahovat nás do hlubších vrstev sněhového proudu.
Chování v lavině
V případě zasažení lavinou se snažíme plavat, skákat a nebo zachytit se o větší
předměty v lavinovém proudu a snažíme se dostat za každou cenu na povrch laviny.
Jeli to možné, snažíme se dostat nejen na povrch laviny, ale také k okraji
sněhového proudu. Na okrajích laviny je totiž rychlost padajícího sněhu nižší.
V případě možnosti se můžeme pokusit zachytit o trs kosodřeviny, pevně stojící
stromy aj.
Nepodaří-li
se ti dostat se na povrch laviny a nebo mimo lavinové proud a zůstaneš uvězněn
v lavině, snaž se zaujmout boxerský postoj. Snaž se chránit prostor před
tváří a vydobýt si co největší prostor, jinými slovy co nejvíce kyslíku
k dýchání.
Po zastavení laviny se pokus zachovat klid a vyprostit se. Není-li to možné,
čekej na příchod zachránců. Zbytečně nekřič, jedině v případě, že nad sebou
uslyšíš kroky či hlasy. Ve větší vzdálenosti tě stejně nikdo nemůže slyšet.
Pomoc po zásahu lavinou
Nezasažení účastníci družstva nejprve vyznačí plochu pravděpodobného zasypání
(viz výše). Teprve pak provedou obhlídku laviniště. Zrakem i sluchem! Proto během
ní zachováváme absolutní ticho.
Fyzicky nejzdatnější člen skupiny (nebo dva, pokud to počet účastníků túry dovolí)
se vydá pro pomoc.
Pravděpodobnost přežití při zasypání v lavině
Lékaři záchranné služby v Tyrolsku vypracovali statistiku pravděpodobnosti
přežití na základě rozboru 364 lavinových neštěstí. Pokud nedojde u postiženého
ke smrti z důvodů mechanických zranění (velké kusy sněhu, skály a kameny
aj.), pak pravděpodobnost přežití je následující. Po 15 minutách má postižený
93% šanci na přežití. Po 45 minutách se šance rapidně snižuje na pouhých 26 %.
Po 90 minutách přežívá obvykle jen 15 % postižených a po 120 minutách pouze
každý desátý zasažený.
Doba zasypání se dělí na několik fází. První fáze, tzv.
doba přežití, trvá do 15 minut. V této době má postižený
dostatek vzduchu a velkou šanci na přežití. Po 15 minutách nastává druhá fáze,
tzv. fáze dušení. Ta trvá dalších asi 30 minut. Během této doby zasypanému dochází
vzduchová rezerva, v této době se rozhoduje o jeho dalším osudu. Po 45 minutách
nastává tzv. latentní fáze, která trvá dalších asi
45 minut. Pokud zasypaný přežije prvních 45 minut tak má asi dostatek vzduchu –
nějakou kavernu a nebo je sněhová vrstva dostatečně propustná pro vzduch. Po 90
minutách nastupuje fáze podchlazení, kdy se šance na přežití opět rapidně snižuje.
Z uvedených časů vyplývá, že nejlepší je okamžitá pomoc nezasaženými
členy družstva. Přivolaná pomoc (organizovaná záchrana) je až na posledním místě!