El Choro ve Španělsku - vzdušné lávky v El Choru

Vzdušné lávky v El Choru

Když jsme na podzim projížděli Španělskem, dostali jsme se do jedné z lezeckých oblastí, která určitě stojí za zmínku. V El Choru je více jak sedmset odjištěných lezeckých cest všech obtížností a délek, včetně kolmých stěn i velmi dlouhých a těžkých převisů s krápníky připomínající lezení v Thajsku.

Výjimečnost této oblasti však netvoří ani tak lezecké terény, jako vzdušné lávky vedoucí ve stěnách skalní soutěsky mnoho desítek metrů nad zemí. Tyto lávky byly postaveny před mnoha lety rukama stavebních dělníků. Snažili jsme se zjistit důvod stavby lávek a dozvěděli jsme se dvě verze, avšak která z nich je pravdivá nevíme…

První verzí je, že v údolí vedla vodovodní soustava pro činnost přečerpávací vodní elektrárny, kterou můžeme v údolí spatřit dodnes. Lávky sloužili dělníkům k pohybování se mezi jednotlivými části vodovodu, které jsou velmi vysoko nad zemí v kolmých stěnách a jiný přístup k nim by byl velice obtížný. Druhou možností proč tyto lávky vznikly je návštěva španělského krále.

Ten si měl celé údolí prohlédnout a lávky mu měli sloužit k pohodlné chůzi nad dlouhým kaňonem. Král však podle pověsti do El Chora vůbec nepřijel a lávky tak zůstaly nevyužity. Celé toto dílo je podle mého odhadu asi dva kilometry dlouhé a skládá se ze dvou hlavních částí a několika menších vedoucích po druhé straně kaňonu. V místech, kde lávky začínaly jsou vyvěšeny cedule se zákazem vstupu. Místní úřady se tak chrání před odpovědností za případné zranění turistů či horolezců, kteří se na tyto lávky vydají.

My jsme věděli předem, že se lávky dají celkem bezpečně projít a utvrdilo nás v tom i poměrně velké množství lidí, které jsme tam přes den viděli. Odvahu pustit se na polorozpadlé a hrůzně vypadající lávky nám dodal vracející se Angličan s umělou nohou neustále opakující "very nice". Musím říct, že asi metr široké drolící se betonové lávky, samozřejmě bez zábradlí a to vše ve výšce kolem padesáti metrů nad zemí, vám na sebedůvěře moc nepřidají. Zvědavost však byla silnější a my jsme se rozhodli pro výlet do neznáma.

Během chůze jsme narazili na několik míst, kde kus betonového chodníku díky neudržovanosti a vlivem eroze úplně chyběl. Tyto úseky byly zajištěné ocelovými lanky, které tam dali místní horolezci. Dívčí část naší skupinky okamžitě využila prsních úvazků a vzdušné úseky překonaly aspoň takto zajištěny. My ostatní jdeme dál bez jištění a snažíme se nemyslet na stáří stavby. Podařilo se nám projít celý kaňon El Choro,tedy oba úseky lávek ve zdraví a večer jsme se shodli na tom, že tato neoficiální "via ferata" patří mezi nejsilnější zážitek z celé cesty po Španělsku.

V El Choru jsme se zdrželi ještě několik dní, které jsme věnovali lezení na skalách, koupáním se v řece protékající dnem kaňonu a taky v blízkém zatopeném lomu a samozřejmě ještě jednou procházíme lávky. Tentokrát jako průvodci se známýma, kteří do El Chora přijeli později a stejně jako my před několika dny sbírali odvahu pustit se na neobvyklý výlet. Do této oblasti se můžete dostat vlakem nebo autem z Malagy přes město Alora, odkud je to asi 20 km. U cest jsou občas ukazatelé přímo s nápisem El Choro. Na místo jsme trefili bez problémů.

El Choro je malá osada s nádražím a několika domy s místními obyvateli. Celá oblast je poměrně vysoko v kopcích a přesto, že zde žije jen několik stálých obyvatel, najdeme zde obchod s potravinami, obchod se sportovními a lezeckými potřebami a také dvě hospody. My jsme chodili do horolezecké, která je kousek od nádraží a kde se večer většina horolezců schází. V hospodě je dokonce malá lezecká stěnka. Pivo sice nečepují, ale můžete si ho dát v láhvi a to buď s obsahem 0,3 nebo 1l v přepočtu asi za padesát korun. Taky se zde vaří. Druhá hospoda je v místním kempu. Spát v kempu není podmínkou, ale je to bezesporu nejpohodlnější,zejména jste-li autem.

Nejen v El Choru, ale v celém Španělsku policie toleruje přenocování mimo kempy a to i v národních parcích. Nesmíte si to však splést s tábořením. Za přenocování se považuje pozdní příjezd na místo, přespání a brzký ranní odjezd.

K nejbližším skalám se dostanete z kempu za pár minut. Delší cesta vás čeká jestliže se rozhodnete jít na lávky. Nejjednodušší a taky asi jediná přístupová cesta je jít podél vlakových kolejí. Vlaky zde jezdí poměrně často a proto je třeba dávat velký pozor, aby vás nějaký nepřejel dříve, než k lávkám dojdete. Mám na mysli zejména bezpečnost v tunelech, kterými musíte cestou projít. Jsou asi čtyři a v každém z nich je dost místa na schováni se před jedoucím vlakem. Podél kolejí půjdete asi dvacet minut. Již během cesty uvidíte na protější straně kaňonu betonové lávky.

Půjdete pořád dál, dokud nenarazíte po levé straně na můstek bez zábradlí. Přes něj se dostanete na druhou stranu kaňonu. Za můstkem vpravo začíná první část, ještě ne tak strašidelných lávek. Procházejí velice úzkým kaňonem,jsou vcelku zachovalé a ne tak exponované. Po jejich absolvování se vrátíte stejnou cestou k můstku a vydáte se od něj na druhou stranu. Půjdete po druhé straně kaňonu, než vedou koleje chodníkem,který vás po půl hodině dovede k největším lávkám v El Choru. Ty jsou vidět již při cestě po kolejích průhledy mezi jednotlivými tunely.

V žádném případě tento článek neberte jako návod na výlet po bezpečných cestičkách. Projít lávky doporučuji jen lidem, kteří mají zkušeností s lezením po skalách nebo zajištěných cestách v horách,netrpí závratěmi a kteří si umí uvědomit riziko při pohybu v exponovaném terénu. V každém případě doporučuji mít s sebou sedací nebo prsní úvazek se smyčkou a karabinami.

I kdybyste si netroufali vydat se na výlet po lávkách, stojí El Choro určitě za návštěvu. Mimo lezení je nedaleko Parque Ardales s několika překrásnými místy ke koupáni. Jedná se o velké zatopené lomy s průzračnou vodou a nádherným okolím. Lomy jsou označeny v mapách (stačí automapa), takže by je měl každý bez větších problémů najít.