Údolí Bystřice aneb Severomoravské Švýcarsko

Deštivý trek přes Svatý Kopeček, Radíkov, Hrubou Vodu a Malý Rabštýn

Přechod Severomoravským Švýcarskem aneb Přírodním parkem Údolí Bystřice jsme plánovali hodně dlouho. Nejdříve cestu zhatil kovidový teror, později nepřízeň počasí. A ani nyní, do třetice, to s tím počasím nevypadá moc slibně. Páteční předpověď ještě slibovala hezké počasí, nedělní již nikoliv. Přesto do Nízkého Jeseníku vyrážíme. No však uvidíme…

Přírodní park Údolí Bystřice byl vyhlášen v roce 1995 na území okresů Olomouc a Bruntál, jeho rozloha činí asi 126 km². Jméno park dostal podle řeky Bystřice, která pramení nedaleko Rýžoviště (asi 600 m n. m.) a po 54kilometrové pouti se v Olomouci vlévá do řeky Morava. Rozloha povodí řeky Bystřice činí necelých 268 km². V nejdivočejší části toku má Bystřice poměrně prudký spád a množství peřejí, protéká hlubokým skalnatým údolím s kamennými moři a četnými skalními výchozy v suťových lesích.

Mariánské údolí, hvězdárna Josefa Sienela a Svatý Kopeček

V plánu máme tři dny pochodu, na výběr dávám dvě varianty - buď dojít přes Slunečnou (800 m), nejvyšší vrch Nízkého Jeseníku, do Bruntálu a nebo dalším hezkým údolím do Šternberku. Obě trasy jsou zajímavé, upřednostnil bych ale druhou variantu. Na ní je shoda, protože Dejv s Aljošou, kterým budu dělat společnost, upřednostňují lemra čundry…

Symbolický výstřel startovní pistole zazní na zastávce Hlubočky, Mariánské údolí (265 m), kam jsme se dostali vlakem z Olomouce. A protože právě otevírají v restauraci V Údolí, bude i startovní pivo. Lesem s hustým podrostem pak pokračujeme k Lošovu. Nejprve ale odbočíme ze značky, abychom navštívili malou hvězdárničku Josefa Sienela, která byla do provozu uvedena v roce 1957. V jediné kupoli ukrývá od roku 2021 dalekohled Dobson o průměru zrcadla 305 mm. Mimo zimní období probíhají i pozorování pro veřejnost, vždy v pátek podle počasí. Více se můžete dozvědět na https://hvezdarna.olomouc.cz/.

Od hvězdárny nad Lošovem se otevírají hezké pohledy na Olomouc, dnešní počasí ale není příliš příznivé. Je zataženo, dohlednost je poměrně špatná. Přes obec Lošov (315 m) a rozcestí Pod Lošovem (300 m) pokračujeme k hlavnímu cíli prvního dne, kterým je Svatý Kopeček (375 m), resp. Poutní chrám Navštívení Panny Marie, který byl postaven v letech 1669 - 1679. Papežským dekretem z roku 1995 byl chrám prohlášen bazilikou minor. Bazilika je otevřena denně od 8.30 do 18.00. Poutní chrám na Svatém Kopečku je úžasnou ukázkou barokní architektury, nádherné a mimořádně bohaté jsou i vnitřní interiéry. Návštěvu mohu opravdu doporučit. Stejně jako návštěvu blízké a hezky upravené ZOO s rozhlednou.

Fort Radíkov a Hrubá Voda

Dává se sice do deště, ale zdejší skvělou zmrzlinou rozhodně nepohrdneme. Dokoupíme i nějaký ten proviant ve vietnamské večerce a za sílícího deště pokračujeme dále. Do Radíkova (355 m) a nahoru na kopec k pevnosti Radíkov (Fort Radíkov č. 2). Jde o unikátní dělostřeleckou pevnost s mohutným zemním valem, na kterém se nacházela otevřená dělostřelecká postavení. Ta byla chráněna zemní předprsní a oddělena tzv. traverzami s kasematovými prostory, které sloužily jako pohotovostní skladiště střeliva a také jako úkryt pro obsluhu děl.

Stavba objektu (430 m n. m.) byla zahájena v roce 1871, po čtyřech letech byla pevnost bojeschopná. Poslední stavební úpravy však probíhaly ještě v roce 1882. Konstrukčně se jedná o ojedinělou stavbu svého druhu, podobnou pevnost v Česku již nenajdeme. Radíkovská pevnost má půdorys nepravidelného šestiúhelníku bez reduitu. Pevnost byla obklopena suchým příkopem, který byl vylámán do skály.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Unikátní pevnost dnes ale nenavštívíme. Je již pozdě, navíc se dává opět do deště. Aljoša má s sebou telefonní číslo, kdybychom chtěli na prohlídku, muzeum si ale musíme nechat na příští výlet. Místo toho zapadneme do turistické Chaty Pod Věží (stojí pod mohutnou telekomunikační věží) na polévku (a pivo) a přečkat ten největší déšť. Ten ustává až před sedmou hodinou, takže máme do tmy co dělat, abychom došli někam k Hrubé Vodě.

Přes Boží muka nad Radíkovem (420 m) scházíme do Údolí Bystřice a přes obec Hlubočky (290 m) pokračujeme po cestě. Jde o fádní úsek, pomalu se začíná stmívat. A to jsou nyní nejdelší dny roku. Přes Hlubočky, pod Vráblem (300 m), Hlubočky - Hrubá Voda a Hrubá Voda, zastávka (335 m) přicházíme konečně k Hrubé Vodě a do místa bivaku. V nejvyšší čas, protože začíná opět celkem vydatně pršet. Prší celou noc, teprve ráno před sedmou se počasí alespoň trochu umoudřuje.

Smilov, Panský Mlýn, Domašov nad Bystřicí

V Hrubé Vodě nás překvapí zdejší resort. Vlak z Olomouce sem zajíždí každou hodinu, je zde lyžařský svah, bobová dráha, opičí (kamzíčí) dráha, hotel a chaty. O existenci tohoto koutu jsem dosud neměl ani tušení. Vidím, že ještě pořádně neznám ani Nízký Jeseník. Hrubá Voda byla založena někdy na počátku 17. století německými osadníky z Moravy, původní jméno byla Velká Voda (Grosswasser). Stával tady i hrad.

Hrad Hluboký vznikl pravděpodobně v první polovině 14. století, jeho stavitelem měl být olomoucký biskup Jan VII. Volek. Hrad sloužil jako strážní sídlo k ochraně kupeckých cest, které procházely zdejšími sedly. První známá písemná zmínka o Hlubokém pochází z roku 1351, kdy jej zdědil Karel IV. V době husitských válek drželi hrad pánové z Tvorkova, v roce 1425 se na hradě uskutečnila schůzka husitských hejtmanů se zástupci opavského vévody Přemka. V roce 1426 dobývá hrad Hluboký Janek ze Sovince, po roce 1490 se majitelem pevnosti stává Vilém z Pernštejna. Ten jej však nechal zpustnout a po roce 1492 je Hluboký uváděn již jako pustý.

Za Hrubou Vodou dostává Údolí Bystřice opravdu divoký charakter. Údolím mimo jiné prochází i krásná železnice, která byla postavena ve druhé polovině 19. století (roku 1872). Trať spojovala Olomouc s Krnovem a Opavou, spojku měla i do tehdejšího Pruska, dnešních polských Głubczyc. Na trati je velké množství viaduktů, nechybí ani dva kratší tunely. Zádumčivou atmosféru údolí podtrhuje pošmourné počasí a válející se cáry mlhy.

Značka dále vede kolem mohutného javoru, který má výšku 33 metrů, obvod kmene 367 cm a odhadované stáří 250 až 300 let. Javory jsou s jasany, buky, lípami a jilmy hlavní složkou zdejších suťových lesů. Podél cesty se objevují skalní výchozy, zpřevrácené vrásy, kouzelné je kamenité řečiště Bystřice. V některých úsecích je cesta zarostlá. Nyní po dešti jsou větve mokré, stejně jako mé oblečení. Parťáci jsou již někde kus vypředu, já však musím udělat nějaké obrázky z tohoto opravdu malebného úseku.

Turistická značka i naučný chodník přivedou naše maličkosti k okraji Přírodní rezervace Hrubovodské sutě, která má rozlohu 92,6 ha a vertikální rozpětí téměř 300 metrů (270 - 562 m n. m.). Svahy dosahují sklonu až okolo 30°. Suťové lesy rostou na břidlicích, drobech a slepencích kulmského stáří.

Přes Smilov (388 m) pokračujeme k dalšímu památnému stromu. A opět je to javor klen, který má výšku 31 metrů, obvod kmene 394 cm a odhadované stáří 250 až 300 let. Dostáváme se k hranici VVP Libavá, který má rozlohu 327 km². Z informační tabule se dozvídáme i další zajímavou informaci - řeky Bystřice byla v minulosti využívána i k plavení vytěženého dřeva. Plávka dřeva započala někdy před rokem 1582, ukončena byla až okolo roku 1910. Tedy krátce před I. světovou válkou.

Plavilo se jen v dubnu po dobu 3 až 4 dnů, kdy to stav vody dovolil. Plavilo se na vzdálenost 16 až 17 kilometrů, každoročně se takto přepravilo několik tisíc kubíků kulatiny. Doba plávky do Velké Bystřice činila 2 až 4 hodiny při velké vodě a asi 11 hodin při malé vodě. Zaměstnáno při tom bylo 100 až 200 lidí.

Následují hezké lezecké skalky, chatová osada v Jívové, pontonový most a již je tady Panský Mlýn (425 m), hezká osada s mlýnem. Kolem výcvikového zařízení AČR Magdalenský mlýn pokračujeme na rozcestí Jívová, nad ŽST (450 m), kolem studánky Nad tratí k parádní vyhlídce na jeden z "meandrů" železniční trati. Panorama sice trochu kazí lom MS břidlice, i tak jde ale o nezapomenutelnou scenérii.

Kolem pstruhařství, líhně Bělá stoupáme na Malý Rabštýn (475 m), nádherné skály s výhledem do údolí. Pro úplnost je nutné dodat, že horolezecká i turistická veřejnost zná tyto skály jako Malý Rabštejn. Jsou tady četné lezecké cesty od asi II. stupně UIAA, nejtěžší z cest mají klasifikaci za VI. Skaliska na Malém Rabštejně dosahují výšky okolo 40 metrů a tvoří je tvrdé slepence, droby a břidlice.

Od skalní vyhlídky na Malém Rabštejně (Rabštýně) ještě sice kus stoupáme, ale to jen proto, abychom mohli následně opět sestoupit zpátky k hladině řeky… Následuje Přírodní památka Kamenné proudy u Domašova (31,9 ha, 467 - 558 m n. m.). Kamenné proudy tady vznikly v poslední době ledové v podmínkách věčně zmrzlé půdy. Buďme rádi, že je dnes mnohem tepleji než před nějakými 14 000 lety. To bychom museli žít v bezlesé tundře… Kamenné proudy na úbočí Dvorského kopce (606 m) mají šířku okolo 10 metrů a délku až 170 metrů.

Pomalu se dostáváme k Domašovu nad Bystřicí (520 m). Domašov je sice asi v polovině zamýšlené trasy, protože ale počasí nám moc nepřeje a ani výhled neslibuje brzkou změnu, tak po dohodě cestu předčasně ukončíme a vrátíme se domů. Do práce. Severomoravské Švýcarsko příjemně překvapilo, rozhodně jsme v něm nebyli naposledy. Již máme vyhlédnutu další krásnou trasu v této oblasti.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie