Předvánoční Madeira - z Machica podél Vereda da Boca do Risco na Larano do Porta da Cruz

Úžasný výlet podél pobřeží na severovýchodě ostrova

Další úžasný výlet na Madeiře jsme podnikly podél pobřeží na severovýchodě ostrova. Jedná se o jednu z nejkrásnějších pobřežních stezek Madeiry. Kdysi tuto stezku používali místní obyvatelé, aby mohli vyměňovat své zboží. Nyní ji využívají hlavně turisté a ultraběžci.

Vybraly jsme den, kdy nemělo pršet a ráno vyjely autobusem z Funchalu do 17 km vzdáleného Machica. Je třetím největším městem Madeiry a nějakou dobu bylo i hlavním městem ostrova, dokud se jim nestal v roce 1497 Funchal. Poté Machico stagnovalo a probralo se teprve před pár desítkami let.

Pro Madeiřany má Machico velký význam, protože právě zde v červenci 1419 vystoupili na břeh Gonçalves Zarco a Tristao Vaz Teixeira, když objevili ostrov. Legenda však praví, že století před touto zásadní událostí zde našli útočiště anglická dáma Anna z Arfetu a legendární rytíř dvora anglického krále Edwarda III. Robert Machim. Ve skutečnosti bylo Machico pojmenováno podle jména Machim.

Machico leží v širokém úrodném údolí a táhne se od pobřeží do hor. V současné době má toto město kolem 20 000 obyvatel a rozkládá se na celkové ploše 68 km2. Díky pěstování cukrové třtiny osada prosperovala již v 15. století a do dnešních dnů se zde staví lodě. Neměly jsme moc času si město prohlížet. Šly jsme městem směrem na Boca do Risco podél řeky, kolem obchůdků, domečků. Stoupaly jsme stále výše, domků ubývalo, začaly se objevovat spíše zemědělské usedlosti s malými terasovitými políčky, hrázděnými zahrádkami a kozami.

Když jsme se dostaly nad Machico, napojily jsme se na stezku Vereda do Larano. Je to hlavní stezka, která vede na pobřeží a kde se východním směrem dojde na Canical a západním směrem do Porta a Cruz. A tam jsme mířily. Párkrát jsme přešly po červených sopečných vyvřelinách a došly do lesa. Obklopily nás svahy porostlé stromy a rozkvetlými keři. Po pár metrech jsme došly k ukazatelům a ucítily jsme čerstvý vzduch a vítr od pobřeží.

Stačilo několik kroků a začaly jsme žasnout. Takový výhled jsme nečekaly. Vysoké strmé útesy, dole pod námi oceán narážel na skaliska a vysoko nad pobřežím se vinula stezka. Sedly jsme si na skálu a chvíli pozorovaly pobřeží. Po malém občerstvení jsme vyrazily po rovince s různými zatáčkami podél pobřeží. Cesta byla pohodová s neskutečnými výhledy na poloostrov Sao Lourenco a různá skaliska.

Prošly jsme také částí vavřínového lesa a po čtyřech hodinách našeho pochodu jsme zahlédly mezi stromy pobřežní městečko Porto da Cruz s impozantním Penha d'Águia, což v překladu znamená "Orlí skála". Je to magický přírodní útvar, který svým tvarem připomíná letícího orla. V popředí vpravo jsme viděly dvě pláže a bazény s mořskou vodou.

Za další zákrutou se v dáli v západní části města objevily ostré štíty vysokých hor, jejichž špičky byly zakryté v mracích. Na konci stezky stálo několik aut a po pravé straně stála již nepoužívaná lanovka. Trvalo asi ještě hodinu, než jsme kolem zahrádek a pasoucích se koz došly do městečka.

Porto da Cruz v překladu znamená "Křížový přístav". Jméno získalo od mořeplavců, kteří jej objevili na počátku 15. století. Byli uchváceni přírodní krásou místa a rozhodli se na znamení svého příjezdu vztyčit na pobřeží kříž. Město se rychle stalo důležitým centrem obchodu. Díky chráněnému přístavu bylo ideálním místem pro kotvení lodí a brzy se stalo klíčovým přístavem pro vývoz madeirského vína.

Zamířily jsme k zátoce, kde pár surfařů čekalo na správné vlny. Prošly jsme malým náměstíčkem, kolem obchodu, malých domků s rozkvetlými květinami a mířily po asfaltové vozovce lemované cukrovou třtinou do kopců na autobusovou zastávku.

Tento výlet byl opravdu vydařený. Jednak díky bláznivým útesům a neskutečným výhledům. Také kvůli počasí, které zde už v tuto dobu bývá velice proměnlivé. Nedivím se, že tato stezka je jednou z nejoblíbenějších túr na Madeiře. Čtyři dny před Štědrým dnem mi prostředí i atmosféra připadaly neskutečné.