Napsat článek Průvodce Soutěže Kalendář Cestování Cykloturistika Horolezectví Snow Příroda Archiv Beskydy Jeseníky Krkonoše Tatry
Počasí Počasí Satelitní snímky počasí Satelit Webkamery Kamery Kontakty Kontakty Eshop Eshop
Treking.cz
Poslední aktualizace: 3.12.2015 , , svátek má
Treking > Treky, turistika > Monti Sibillini, přechod

Monti Sibillini, přechod

Rozkvetlou zahradou do bouřlivého pekla Monti Sibillini, Apeniny

27.5.2010 | Otakar Brandos

Monti Sibillini jsou jen jedním z velké řady pohoří, které tvoří zhruba 1 200 km dlouhé pásmo Apenin, které se jako páteř táhnou celým Apeninským poloostrovem ve směru jihovýchod - severozápad. Nejvyšším vrcholem celých Apenin je Corno Grande (2 912 m) ve skupině Gran Sasso, kde se nachází i nejjižnější evropský ledovec - Ghiacciaio del Calderone.

Západ Slunce z Monte Vettore

Apeniny jsou překvapivě pestré a malebné, plné zeleně a hlubokých lesů. To vše dokreslují ostré skalní hřebeny, travnaté horské stráně a doslova karpatské rozlohy.

Ale také města a městečka v hlubokých horských údolích, zdánlivě skrytá před světem. Ovšem jen zdánlivě, neboť i Apeninami kráčela bouřlivá a obvykle značně krvavá historie.

Bouda v l´Infernaccio

Bouda za soutěskou l´Infernaccio v dolině Val Tenna je jednou ze dvou možností bivaku v této dolině. Bouda se nachází v těsném sousedství turistického chodníku. Kapacita boudy je asi 10 lidí, v boudě je možnost rozdělání ohně. Zdroj pramenité vody se nachází asi 100 metrů dále po chodníku.

Bouda ve Val Tenna

Monti Sibillini, stejně jako celé italské Apeniny se formovaly ve třetihorách. Jedná se tedy o poměrně mladé pohoří. Celá oblast je tak dodnes ještě poměrně tektonicky aktivní a čas od času se v Apeninách objevují poměrně silná zemětřesení. Podobně jako například v historickém městě L´Aquila. Velká část Apenin je budována druhohorními vápenci, které dosahují mocnosti i přes 2 000 metrů. To je případ i v titulku zmíněných Sibyliných hor - Monti Sibillini.

Monti Sibillini dosahují tatranských výšek. Jejich nejvyšší hora Monte Vettore se tyčí do výše 2 476 m. Zahanbit se ovšem nedá ani řada dalších vrcholů jako je Cima del Lago (2 422 m), Cima del Redentore (2 448 m), Quarto S. Lorenzo (2 247 m), Monte Torrone (2 117 m), Monte Argentella (2 200 m), Monte Porche (2 233 m), Monte Sibilla (2 173 m), Monte Priora (2 332 m), P. Berro (2 259 m) a řada dalších.

Závojový vodopád před soutěskou

Monti Sibillini svým charakterem připomínají prazvláštní mix slovenských Roháčů a Nízkých Tater, hřebeny jsou ale o poznání ostřejší a strmější. Navíc je téměř celé pohoří tvořeno vápenci a dolomity. To pro přibližnou představu o charakteru pohoří.

V roce 1993 byly Monti Sibillini vyhlášeny národním parkem zvaným Parco Nazionale dei Monti Sibillin (www.sibillini.net) o rozloze asi 70 000 hektarů, jehož úkolem je ochrana unikátního přírodního celku a především bohaté a vzácné fauny a flóry v této části Centrálních Apenin.

Na formování reliéfu pohoří se v menší míře podílely v posledních dobách ledových i ledovce, které vytvořily typická karová údolí, jako je Valle del L´Infernaccio Lago di Pilato se známým jezerem Lago di Pilato. Respektive jezery, neboť v karovém závěru tohoto údolí, které je obklopeno krásným hřebenem ve tvaru podkovy, se nacházejí jezera dvě.

Monti Sibillini dosahují ve směru sever - jih délky asi 40 km a patří k nejdivočejším a nejkrásnějším oblastem Apenin. To sem přitahuje zástupy turistů. Ovšem turistika v tomto pohoří je do značné míry ovlivňována tak trochu nevyzpytatelným počasím, které jsme měli možnost důkladně poznat i my při naší květnové návštěvě.

Zastihly nás drsné zimní podmínky se sněhovými vánicemi a bouřkami, jarní dny plné pohody i krásné slunečné a doslova letní dny. Roční úhrny srážek na návětrné straně pohoří dosahují až 2 000 mm. V letních i jarních měsících jsou běžné odpolední bouřky i sněhové přeháňky.

Monti Sibillini na mapě


Zobrazit místo Monti Sibillini na větší mapě

Náš přechod pohoří Monti Sibillini se podařil až na druhý pokus. Při tom prvním nás z hřebene doslova sfouklo ďábelské počasí a silné vrstvy čerstvého sněhu. Při návratu z Gran Sassa o pár dní později nás naopak přivítalo krásné slunečné počasí a nádherná panoramata hlavního hřebene. O tom druhém pokusu se budete moci dočíst v červencovém vydání časopisu Treking, o tom prvním pokusu v pokračování tohoto článku.

L´Infernaccio Pivoňka

Přes historickou opevněnou vísku Montefortino se dostáváme do ještě zastrčenější vsi Rubbiano, kde doslova a do písmene dávají lištičky dobrou noc. Tady necháváme na parkovišti odstavené auto a vydáváme se s plnou polní na třídenní přechod Monti Sibillini. Míříme do bájné soutěsky l´Infernaccio v údolí Val Tenna. Po široké zpevněné cestě nám jde naproti školní výlet. Dětičky asi byly v Pekelné soutěsce.

Soutěska l´Infernaccio dělá čest svému jménu. Úzká průrva je lemována stovky metrů vysokými skalními útesy a celá rezonuje bouřícími vodami dravé říčky Tenna. Ty se v nejužším místě prodírají sotva metr širokou průrvou, do které snad sluneční paprsky nikdy nedosáhnou. Opravdu úchvatné. Vstup do soutěsky je lemován krásným závojovým vodopádem a dlouhým zamřížovaným tunelem, jenž umožňuje průjezd celým údolím.

Narcis

Při průstupu soutěskou se dává do deště. Zprvu mírného, ale déšť postupně nabývá na síle. Ke slovu nakonec přichází goretexová bunda. Naštěstí asi po dvou a půl hodinách přicházíme k očekávanému bivaku - otevřené boudě tak pro asi deset lidí. Ze zápisů na stěnách se dozvídáme, že při dobré organizaci "matrazenlager" tady přespí až 18 Italů…

Pomalu se naše pětice rozkládá a začíná sušit věci. K tomu by určitě napomohl plápolající oheň. Krb tady je, takže neodolám a nakonec roztápím ohnivé divadlo, které je zajímavější, než stupidity vysílané na českých televizích. Poskakující plameny s uhrančivou načervenalou září a příjemné teplo najednou vykouzlí v nepříliš útulné stavbě doslova romantický večer. Déšť nedéšť.

Casaletto pod M. Argentella

Bouda pod Monte Argentella (2 200 m) se nachází ve výšce asi 2 060 m na jihozápadním úbočí uvedené hory. Přístřeší může poskytnout až 8 turistům na obvykle vlhké podlaze. Bývalá salaš je bez jakéhokoliv vybavení, zdroj vody se nachází asi 200 m od salaše ve vybetonovaném korytě.

Casaletto pod Monte Argentella

Ráno nevypadá počasí nejlépe, nakonec se ale vyčasí. Balíme a vyrážíme vstříc hlavnímu hřebeni Monti Sibillini. Širokou dolinou Valle Lunga se vydáváme vstříc hlavnímu hřebeni pohoří. Naproti přes potok se nachází stará rozpadající se salaš Casaletto di Rosi (1 182 m) a o kousek výše další podobná bouda, v jaké jsme přespali. Tu však již prozkoumat nestihneme.

Kolem nás se rozkládají nádherné louky plné květin. Těm kralují omamně vonící narcisy a světe div se - pivoňky. Divoce rostoucí pivoně jsem nikdy nikde neviděl a z kolegů rovněž nikdo ne. Opravdu unikátní lokalita, jíž podobnou za celou dobu pobytu v Apeninách již nepotkáme.

Postupně stoupáme do sedla mezi vrcholy Cima di Vallifante (2 113 m) a Monte Porche (2 233 m). Tady se napojujeme na hlavní hřeben pohoří. Jarní pohoda Valle Lunga postupně mizí a nastupují tvrdé zimní podmínky. Hřebeny jsou sevřeny v bílém rounu paní zimy, na vyšších vrcholech je tak odhadem půl metru sněhu. Na druhou polovinu května poměrně neočekávané.

Na hřebeni za hezkého počasí

Traverzem pod Monte Porche přecházíme na první výraznější vrchol hřebene - Palazzo Borghese (2 145 m). První vrchol v pohoří Monti Sibilliny. Počasí ale bohužel příliš nepřeje. Ledový vichr začíná pomalu a jistě doprovázet nepříjemné sněžení a krupobití. Navíc se přidává další nepříjemný atmosférický úkaz - bouřka. Atmosférické podmínky opravdu nejsou příliš příznivé.

Pod vrcholem Monte Argentella (2 200 m) objevuji kamennou boudu a společně s Láďou se rozhodujeme k ní sestoupit. Zbývající trojka ve složení Jura, Franta a Petr chtějí pokračovat dále po hřebeni k plánovanému bivaku Rifugio Tito Zilioli (2 238 m). Avšak hromy a blesky je po ani ne minutě rovněž otáčejí nazpět.

Rifugio Tito Zilioli

Rifugio Tito Zilioli se nachází těsně pod sedlem Forca delle Ciáule (2 240 m) na hlavním hřebeni Monti Sibillini. Větší část bivaku CAI je sice uzavřena, avšak zimní prostor, jenž je velice neútulný a krom dvou lavic bez jakéhokoliv vybavení je naštěstí otevřen celoročně. Krom sněhu v jarních a zimních měsících se tady nenachází žádný zdroj vody. Bivak byl obnoven v letech 2004 - 2005 dobrovolníky z CAI.

Rifugio Tito Zilioli

Bouda (salaš - casaletto) ve výšce 2 060 m není vůbec útulná a podlaha je velice vlhká. Dveře se dají otevřít až po otevření pojistky v petlici. Podle množství článků na webu, které uvádějí, že je bouda uzavmčená se dá soudit, že na tento "grif" řada lidí nepřišla…

Později po odeznění bouřky se necháváme "bábou Tutovkou" přemluvit k cestě k bivaku, na který to je tak čtyři hodiny chůze. Za ideálních podmínek. Ty dnes však rozhodně nepanují. Určitě to není slíbená hodina a půl … Na hřebeni panuje doslova bílé peklo a není vidět na krok. Člověk neví, zda-li šlápne na sníh a nebo do prázdna…

Nakonec nám nezbývá než z hřebene ustoupit směrem k západu k Piana Grande (kterou si pracovně nazýváme Altiplano) a sestoupit pod sněhová pole. Nic rozumnějšího za daných podmínek učinit nemůžeme. Podnikáme první český a doslova nekonečný a skutečně vyčerpávající traverz Monti Sibillini zhruba od vrcholu Quarto S. Lorenzo (2 247 m) až do sedla Forca di Presta (1 536 m) řadou strmých sněhových a suťových polí.

Po asi 13 hodinové túře očekáváme nocleh v chatě Rifugio degli Alpini (1 560 m), ta je však i přes pokročilou roční dobu uzavřená. Proto bereme zavděk kůlnou kousek pod sedlem asi 300 metrů od chaty…

Louka plná narcisů a pivoní voní omamně Valle Lunga Monte Priora Na hřebeni panují zimní podmínky Piano Grande L´Infernaccio

Dalšího dne za pěkného počasí se vydáváme nazpět k autu po Grande Anello dei Sibillini, o tom však je až další článek …

Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor


Další související články:

+ Přes Centrální Apeniny, Itálie
+ Na zkušené v Gran Sasso d´Italia, Apeniny
+ Grande Anello dei Sibillini - pohodové putování Apeninami
Výběr článků
Hory Kremnické vrchy - přechod dobře utajeného pohoří středního Slovenska II., turistika na Slovensku
Hory Přechod národního parku Sarek, Švédsko
Hory Vtáčnik, přechod pozapomenutého pohoří Slovenska
Reklama
Reklama
Populární treky
1. Apeniny Monti Sibillini, nezapomenutelná apeninská hřebenovka - hory v Itálii
2. Vysoké Tatry Přechod přes Rysy aneb po stopách turistů císaře pána, Vysoké Tatry
3. Alpy Okolo Tre Cime a ferrata na Toblinger Knoten
4. Rumunské hory Přechod pohoří Rodna, rumunské Roháče
5. Kavkaz Kavkaz, reportáž psaná na Kavkaze (1) - Prielbrusí a Bezengi
Reklama
Reklama
Reklama
Túry a lokality podle pohoří
Beskydy Bílé Karpaty Javorníky
Jeseníky Jizerské hory Krkonoše
Kysuce Krušné hory Malá Fatra
Malé Karpaty Nízké Tatry Roháče
Šumava Velká Fatra Vysoké Tatry
Hledej podle pohoří
Reklama

Poslední diskusní příspěvky

Kamenná chata Chopok
 18.10.2017 5 příspěvků
Koruna Himalájí, seznam horolezců
 17.10.2017 3 příspěvky
TKC - Transkarpatská cesta
 13.10.2017 3 příspěvky
Sopky v ČR, seznam
 13.10.2017 9 příspěvků
Muránska planina deštivá i slunečná
 06.10.2017 7 příspěvků
Chata pod Chlebom, Malá Fatra
 05.10.2017 29 příspěvků
Bralná Fatra, Velká Fatra na 3 dny
 05.10.2017 2 příspěvky
Slovensko, dálniční známky 2017 - cena a platnost
 05.10.2017 13 příspěvků
Túra na Tomanovské sedlo, Západní Tatry
 03.10.2017 9 příspěvků
Turistické vařiče na plyn
 01.10.2017 3 příspěvky
Výstup na Grosser Knallstein
 01.10.2017 3 příspěvky
Setkání s medvědem, jak se chovat při setkání
 29.09.2017 29 příspěvků
Tauon, supertěžký elektron
 29.09.2017 1 příspěvek
Broumovská vrchovina, Stolové hory
 28.09.2017 1 příspěvek
Opavsko a okolí : 36 letá svobodná maminka hledá t
 27.09.2017 1 příspěvek
Jak vybrat dalekohled, turistické dalekohledy
 27.09.2017 13 příspěvků
Žalý, rozhledna Krkonoše
 25.09.2017 1 příspěvek
Medvědi, jak bezpečně bivakovat
 25.09.2017 13 příspěvků
Letní putování z Bratislavy na Horňácko
 23.09.2017 2 příspěvky
Bystřicko - místo, kde můžete být sami
 19.09.2017 2 příspěvky
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist