Minulou apeninskou túru, během níž jsme se snažili přejít hlavní hřeben Monti Sibillini, jsme skončili v sedle Forca di Presta (1 536 m). Počasí nepřálo, hřeben byl navíc zarubaný sněhem. Jsme na přesně opačné straně pohoří, než máme auto. Co s tím?
Grande Anello dei Sibillini
Vrátit se zpět na hřeben nemá smysl a pokus o přechod přes sedlo Forca delle Ciáule (2 240 m) kolem bivaku Titto Zilioli do doliny jezera Pilato by se nám v mlze nemusel zdařit. Orientace v mlze a sněhu v hřebenových partiích je prakticky nemožná. V létě by to velký problém nebyl, stačilo by v terénu sledovat vyšlapaný chodník…
Studuji mapu a navrhuji: "Co tak vyrazit po Grande Anello dei Sibillini podhůřím?" Cesta je na italské poměry značena precizně, s orientací problémy nejsou. Tato stezka obchází celé pohoří obvykle ve výškách 800 až 1 500 m. Turista tak má tady možnost seznámit se s alpskými loukami se záplavou pestrobarevných květin a nebo lesy. A také s vesničkami a jejich poklidným životem.
Varianta je přijata a před námi je více než 30kilometrový pochod. Italové tuto trasu rozdělují do dvou etap, my však chceme ještě dnes dojít k autu a připravit se k přejezdu na Gran Sasso, nejvyššího celku celých Apenin. Z Forca di Presta, ve kterém je chata Alpini (v květnu byla zavřená a v rekonstrukci) a z nějž se otevírají krásné pohledy na ohromnou planinu Piano Grande míříme k severovýchodu. Nejprve asi jeden a půl kilometru po asfaltové cestě, ze které záhy odbočujeme na krásné louky.
Nekonečné alpínské louky cestou do Colle
Po alpínských loukách s neuvěřitelným množstvím chráněných rostlin míříme stále k severovýchodu. Obcházíme strmé skalnaté srázy Monte Vettoretto (2 052 m) a Monte Vettore (2 476 m), které je nejvyšším vrcholem celého pohoří Monti Sibillini. Vápencové pilíře, skalní věže a suťová úbočí vypadají skutečně impozantně. Chvílemi dokonce vidíme samotný vršek Monte Vettore, takže se do myslí vkrádají pochyby, zda-li jsme přece jen neměli zamířit na hřeben. Další vývoj počasí však ukazuje, že chybu jsme rozhodně neudělali…
Přes krásné smíšené lesy s převahou jedle míříme do Col Pisciano (1 270 m), širokého travnatého sedla s krásnými výhledy a šotolinovou cestou. Fotíme a filmujeme neuvěřitelné množství kytek. Řadu druhů vcelku snadno identifikujeme, u některých však vůbec netušíme kam je zařadit. Nakonec si takovéto kytky pracovně pojmenováváme jako apeninské bazalky…
Colle s chatou
Cestou nás zastihuje menší přeháňka, vytahovat bundy je však zbytečné. Těch pár kapek v panujícím teplém počasí rychle vyschne. Po široké cestě míříme do osady Colle, ve které se podle mapy nachází stejnojmenná chata (Rifugio di Colle). Pohání nás ohromná žízeň na pivo, které tady máme v plánu si dát.
Colle je malá vesnička s několika domy, přírodním informačním centrem a onou zmíněnou chatou, kterou využívají italští turisté při svých poutích v této části Apenin. Chata vypadá jakoby bez života, vítá nás jen pes. Naštěstí po chvíli vychází Ital a ptá se, co že bychom si přáli. Pivo! Nakonec nezůstává pouze u něj, ochutnáváme velice dobrou grapu (něco jako naše vinovice) a pak především skvělou "džensianu". Ta se naopak podobá známé slovenské horcové. Bodejť by ne, vstupní suroviny i "technologie" jsou podobné.
Chatař s manželkou nás přemlouvají, ať dnes zůstaneme, že toho máme za sebou již dost. A že grapy i džensiany (hořcové) má dost… Již jsme ale občerstveni dosti a povinnosti volají. Proto se s díky loučíme a slubujeme, že se sem v budoucnu vrátíme. Lákají nás totiž podzimní Apeniny, které musejí hýřit fantastickou paletou barev. Naposledy míříme pohledem k Monte Torrone (2 117 m) a Costa Bella (2 135 m) v hlavním hřebeni pohoří, které se schovávají v mracích.
Cesta do Altina
Z Colle pokračujeme táhlým a nekonečným stoupáním k severu do osady Altino. Obcházíme přitom zajímavě pojmenované vrcholy - Monte Banditello (1 873 m) a Cima della Prata (1 869 m). I Altino je malou horskou obcí s několika staveními, kostelem a další chatou. Čas pokročil, kilometrů přibylo a proto je čas na další odpočinek a pivo. Pitný režim se rozhodně nesmí podcenit. Další z chat na okružní trase kolem pohoří Sibillini nás nezklamala a chladivé pivo dodalo sílu k dalšímu pokračování.
Po krásných loukách s nádhernými výhledy a rozhledy se přesouváme k hranici smíšeného a krásně pryskyřicí vonícího lesa. Čeká nás sestup do obce Tofe a následné skutečně táhlé stoupání do osady Collina (955 m). Odsud vede zpevněná cesta k Rifugio M. Sibilla (1 540 m) a dále pod Monte Sibilla (2 173 m), která je jen o pět metrů nižší než Baníkov v Západních Tatrách. Po asfaltce sestupujeme do osady Isola S. Biagio (932 m), kde je pěkné odpočívadlo a pramenitá voda.
Konečně Rubbiano
Pomalu toho začínáme mít dost, trasa je opravdu dlouhá s řadou stoupání a sestupů. Na nohou jsme již půl dne a do Rubbiana, ve kterém máme auto, je to ještě kus. Čekají nás další tři nekonečné houpačky… Nakonec ale do osady Rubbiano unavení docházíme a po zásluze si můžeme dát točené z našich zásob…
Dnešní trasa měřila něco přes 30 km, zabrala nám více než 13 hodin chůze, během kterých jsme nastoupali přes výškový kilometr. Nedá se tady říci, že by trasa Grande Anello dei Sibillini nevyžadovala žádné fyzické zdatnosti. Pokud se rozloží do kratších etap (na trase je dostatek turistických chat), je tato trasa vhodná i pro rodiny s menšími dětmi, které si na náročné hřebenovky zatím netroufají.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.