Žárový vrch a Lyra v Jeseníkách po téměř neznámých vrcholech
Po stopách málo známých vyhlídkových vrchů Hrubého Jeseníku aneb kam nevedou značené chodníky
Myslíte si, že se v těsné blízkosti Karlovy Studánky, kde bývá výletníků více než moc, nedá nalézt tichý, Bohem téměř zapomenutý kout? Místo, kam zavítá jen nemnoho turistů, kterým nevadí putování po neznačených lesních cestách a pěšinách? Ale dá. Takovými úžasnými místy jsou vrchy Lyra a Žárový vrch v zalesněném hřebeni mezi Karlovou Studánkou a Vrbnem pod Pradědem.
Na Lyru a Žárový vrch jsme zamířili zcela neplánovaně. Původně jsme měli v plánu túru na Quinburk, nejvýše položený hrad ve Slezsku, avšak v Holčovicích jsme uvízli v koloně, která se vůbec nehýbala. A nadměrný náklad, kvůli kterému je tady uzávěra, projede možná až za dvě hodiny…
Chtěl jsem to na Drakov objet přes Karlovice, avšak i cesta z Karlovic na Vrbno je uzavřena. Pro změnu z důvodu rekonstrukce. To je opravdu pech, Quinburk nevychází ani na druhý pokus… Nakonec se přes Suchou Rudnou a po mně zcela neznámých končinách vymotáme na Hvězdě a sjíždíme do Karlovy Studánky. Horečně přemýšlím kam zamířit, když jsme dorazili až sem? No přece na Lyru a Žárový vrch. Ty už jsem měl v merku také delší dobu.
Auto necháváme na malém parkovišťátku u rozcestí Kóta (1 003 m) v Sedle pod Lyrou a s dcerou Míšou vyrážíme směr Sedlová bouda. Lesní cestu však záhy opouštíme a po lesní pěšině míříme na Lyru. Ovšem trochu oklikou, protože chci navštívit řadu skalních útvarů na jejím jihozápadním úbočí. A že by bylo škoda je minout se přesvědčujeme záhy. Skaliska, tvořená fylity a pegmatity, mají mnohdy opravdu pitoreskní tvary.
Od prvních ze skal pokračujeme po uzoučkých lesních pěšinkách, které v mapě nenaleznete. Je potřeba jít po rozumu… Nakonec dojdete na širší stezku, kterou z cesty mezi sedlem a Lyrou používají místní znalci. Ti však míjejí námi navštívená skaliska. Nakonec přicházíme na krásný zalesněný vrch Lyra (1 092 m), málo známý vrchol geomorfologického podcelku Medvědská hornatina.
Na samotném vršku, který je bez výhledů, se ale příliš nezdržujeme a pokračujeme na blízka skaliska, nádherný skalní hřeben s omezenými výhledy. A nekonečnými lány borůvek, které musíme rovněž ochutnat. Po degustaci scházíme po dobře viditelné pěšině k Sedlové boudě, u které se zastavujeme na svačinu. Na krátkou svačinu, neboť na kolech si to sem šupajdí nějaký příliš hlučný zájezd. Kolem Sedlové boudy totiž vede cyklostezka do Vrbna pod Pradědem.
Nahazujeme batohy opět na záda a míříme do lesní samoty a vstříc vrchu, který v mapách nese jméno Žárový vrch (1 094 m). Cestou sice fotíme několik krásných skalisek, ale ta na vrcholu jsou bezkonkurenční. A konečně nasvícená sluníčkem. Většinu dosavadní cesty se nám naše nejbližší hvězda téměř bez ustání schovávala za mraky. Konečně užíváme i tepla. Ovšem jen v závětří. Chladný severák se totiž, i napříč hřejivým slunečním paprskům, nepříjemně zakusuje až do morku kostí.
Vychutnáváme se ten dokonalý klid a úžasné výhledy. Konečně vidíme i Praděd (1 492 m), nejvyšší horu Hrubého Jeseníku. Je vidět i Kerprník, Ovčárna a Petrovy kameny, Vysoká hole co by druhá nejvyšší hora pohoří. A také řada krásných vrchů Zlatohorské vrchoviny včetně Biskupské kupy s rozhlednou. Opravdu nádhera. A do toho slaďoučké borůvky s voňavými lesními jahodami. Lepší oběd si člověk přát ani nemůže. Míša toho do sebe valí tolik, že ji říkám, ať se z toho brzy nepose…
Ještě chvíli lelkujeme na a v okolí vrcholové skalní plošiny Žárového vrchu, pak se ale vydáváme nazpět dolů k Sedlové boudě (950 m). Nebo spíše k chatě Sedlovka, jak je uvedeno na průčelí této stavby. Pak nás čekají poslední kilometry. Nejprve do kopce, pak po rovině. Těsně před sestupem slyším za sebou hlas: "Tatínku, nemáš…" Ano mám a podávám z batohu Michalce rolku. Toaleťáku. Opět došlo na má slova…
Závěrečným sestupem se naše cesta uzavírá a my spokojeni, že jsme poznali další malý kousek malebných Jeseníků, přicházíme k zaparkovanému autu. Našlapali jsme sice jen asi 10 km s nevelkým převýšením, ale díky neplánovanému přejezdu jsme si naplánovali další nádhernou dvoudenní okružní trasu na pomezí Hrubého Jeseníku a Zlatohorské vrchoviny. O tom však až jindy.
- Orientační trasa na turistické mapě