Poslední aktualizace: 27.10.2024 |
Treking > Treky, turistika > Lačnovské skály a památné Vařákovy paseky ve Vizovické vrchovině turisticky
Lačnovské skály a památné Vařákovy paseky ve Vizovické vrchovině turistickyPískovcová skalní oblast ve Vizovické vrchovině5.4.2022 | Stanislav Komárek
O Pulčínských skalách se na Trekingu už psalo, ale podobná, jen trochu menší a méně známá skalní oblast se nachází také západně od Lidečka - jsou to Lačnovské skály. Na konci března nám s manželkou vyšlo nepracovní pondělí a předpověď počasí byla nadmíru příznivá, tak proč se na ně nezajet podívat. ![]() |
|
Auto jsme zaparkovali v Lidečku pod
Čertovými skalami a chytáme ranní autobus směr
Zlín. Vystupujeme v Prlově na zastávce Neratov rozcestí a vydáváme se po zelené značce.
TrubiskaKolem potoka, který ho napájí, se táhnou pěnovcové mokřady rovněž chráněné jako přírodní památka vzhledem výskytu ohrožených rostlin a bezobratlých. Kousek nad rybníkem projdeme kolem pily, ale už za další zatáčkou hluk mechanizace utichá a v okolí je klid, bezvětří a lezavé chladno od potoka. Zámeček Trubiska, ke kterému přicházíme po dvou kilometrech, postavili v polovině d evatenáctého století majitelé vizovického panství Stillfriedové z Ratenic a využívali ho hlavně k lovu v okolních lesích. Po válce připadl státu a dalších dvacet let chátral, dokud se ho neujalo Myslivecké sdružení z Pozděchova, které jej opravilo a užívá do současnosti. Tím pádem není pro veřejnost otevřený. Označení zámeček nám přišlo trochu přehnané, jelikož se jedná o nepříliš rozsáhlou dřevěnou budovu, i když s věžičkou na hřebeni střechy. K objektu patří také menší chata a zastřešené pódium. ![]() Zelená značka vede dál nejdřív po rozbité asfaltce a následně po lesní cestě, kterou vystoupáme na rozcestí Bařinka. Z cedulí se dovídáme, že zde končí naučná stezka Vizovické vrchy a začíná stezka Vařákovy paseky vedoucí souběžně s modrou značkou. Mírným stoupáním pokračujeme kolem vysílače až na bezejmennou kótu, která je s výškou 716 m nejvyšším bodem dnešního výletu. Od ní je to už jen kousek na Vařákovy paseky. Vařákovy pasekyNa tomhle krásném místě došlo na samém konci druhé světové války k tragédii, kterou popisuje tabule naučné stezky. O celé události se lze podrobně dočíst i v jiných pramenech, ale aspoň stručně. V osadě stálo v té době deset chalup a hospodařilo v ní několik větví rodiny Vařákových. ![]() Dne 2. května 1945 došlo na pasekách k ozbrojenému střetnutí mezi partyzány a čtyřčlennou skupinou německých armádních radistů, kteří zde zřizovali pozorovatelnu pro navádění dělostřelecké palby. Při přestřelce zahynul jeden partyzán a jeden voják. Většina místních lidí poté v obavách opustila své domovy a uchýlila se k příbuzným, ale někteří se v mimořádně nepříznivém počasí, dešti a chladu vrátili. Jenže ještě téhož dne večer sem dorazila trestná výprava Wehrmachtu a jako odplatu osm chalup vypálila a patnáct obyvatel včetně dětí hnala pěšky a bosé až do Valašské Polanky. Tam se podařilo místnímu faráři a jeho německé hospodyni vojáky uprosit, aby propustili alespoň matky s dětmi, avšak tři muže a jednu mladou ženu, která na pasekách ani nebydlela, ale byla pouze na návštěvě, Němci odvlekli do Hošťálkové, kde je 4. května popravili. Po válce byla osada opuštěna a v roce 1961 byla stržena i poslední z chalup. Pod lipami vysazenými na paměť obětí dnes stojí kamenný pomníček s jejich jmény a vedle něj upravený přístřešek. ![]() My se ale přesouváme o několik desítek metrů dál na veselejší místo, poněvadž se usazujeme na okraji louky plné kvetoucích šafránů. Zatímco dole v údolí potoka ještě přetrvávaly ranní mrazíky, tady na hřebenech už pěkně hřeje jarní slunce. Díváme se k jihu na Bílé Karpaty a hádáme, že ten nejvyšší vrch na obzoru bude zřejmě Javorník (783 m) nad Brumovem-Bylnicí. Napijeme se čaje, zhltneme flapjacky a pokračujeme dál. Lačnovské skályPo necelých dvou kilometrech na rozcestí Vrátnice odbočujeme na žlutou značku vedoucí k Lačnovským skalám. Po chvilce se stezka větví a my se vydáváme vpravo ke skalám Horním. Tvoří je pískovce a slepence, dosahují výšky asi 10 metrů a na jejich stěnách se nacházejí četné voštiny - vlivem erozních procesů vzniklé prohlubně a dutiny. ![]() Žlutá značka tady končí, ale abychom se nemuseli vracet, pokračujeme dál po stezce vedoucí ke skalám Prostředním. Je to nejmenší a nejméně působivá část téhle pískovcové oblasti, v podstatě se jedná o mrazové sruby napravo od stezky, zčásti obnažené, zčásti už porostlé keři a stromky. Stezka je zpočátku poměrně strmý padák plný volného kamení, pak následuje krátké, ale prudké stoupání k Dolním skalám. Je to stěna dlouhá zhruba sedmdesát metrů s maximální výškou až 14 metrů. Už před válkou se tohle místo stalo oblíbeným cílem moravských trampů a je rovněž horolezeckým cvičným terénem, i když kvůli odlehlejší poloze méně navštěvovaným než oblíbené Čertovky nad Lidečkem, ke kterým teď máme namířeno. Kopce a Čertovy skályVracíme se zpátky na modrou a přes rozcestí Vrátnice a pak Láz pokračujeme po stezce, která je na slunci rozbahněná, ale ve stínu pod stromy pořád ještě zledovatělá. Ta nás docela zpomalí. Podrážky pohorek ujíždějí po kluzkém ledu a zároveň řídkém bahně, ve kterém bychom se rozhodně nechtěli vyválet. Tak dorazíme pod vrch Krajčice, kde opouštíme modrou značku a pokračujeme po lesní cestě na vrch Kopce (699 m). Na rozloze asi jednoho hektaru se zde rozkládalo hradiště. Vzniklo v pozdní době bronzové, později připadlo lidu halštatské kultury a v současnosti se z něho zachoval už jenom nevelký zbytek valu. Od Vařákových pasek jsme šli celou dobu lesem, až tady se nám otevřel aspoň částečný výhled k severu na protější svahy. ![]() ![]() Severozápadní úbočí Kopců je další přírodní památkou. Nacházejí se na něm pseudokrasové rozsedlinové jeskyně, sloužící jako zimoviště chráněných druhů netopýrů, především kriticky ohroženého vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Nejdelší z jeskyní se jmenuje Naděje a je dlouhá 101,5 metru, k ní ale nezacházíme, beztak je podle popisu vchod zahrazen mříží. Z Kopců sestupujeme po příkré, moc neprochozené a dost zarostlé pěšině, která nás dovede zpátky na modrou, z níž jsme předtím uhnuli. Už nás čekají pouze Čertovky. Ty znám už z dávné doby svého mládí, kdy jsem sem jezdíval s lanem a karabinami - kde ty časy jsou? Bývaly obleženy lidmi už tenkrát před bezmála čtyřiceti lety, ale když jsme byli v Lidečku naposledy předloni, vypadalo to pod nimi a na nich jako na Václaváku. Nicméně tentokrát nás čeká příjemné překvapení. Zatím nezačala turistická sezóna, navíc je všední den, a tak na vrcholu skalní stěny potkáváme jediného člověka s foťákem. Kromě něho jsme cestou viděli jen zdálky traktoristu na okraji Vařákových pasek, dneska je prostě nezvyklý klid, pohoda, opuštěnost. Obcházíme poslední skalní věž zvanou Nálevka a míříme na parkoviště. Ušli jsme 14,5 kilometru. Líbil se vám tento článek? |