Přechod hlavního hřebene pohoří Kremnické vrchy

Přechod dobře utajeného pohoří středního Slovenska (1)

Kremnické vrchy jsou nejseverněji položeným pohořím ze série sopečných hor Slovenského středohoří. Třetihorní vulkanická činnost, která stála u jejich zrodu, dodnes výrazně určuje i jejich stratovulkanickou stavbu. Někdejší andezitové lávové proudy, které se vylévaly z puklin zemské kůry při klidnějších fázích erupcí, dnes na mnoha místech budují odolné horské hřebeny a rozpadají se zde do zajímavých skalních útvarů.

Naopak na pyroklastické horniny, které doprovázely ničivé výbuchy, a především sopečný popel, později utuhlý v sopečný tuf, působilo zvětrávání mnohem rychleji a v jejich polohách se postupně vyvíjela údolí a jiné sníženiny.

Už tak komplikovanou stavbu Kremnických vrchů narušily i tektonické pohyby a rozlámaly pohoří na různě velké kry, které se postupně vysunuly nad okolí. Výsledkem všech těchto procesů je velmi pestrý reliéf pohoří, nalezneme zde rozsáhlé zarovnané plošiny i ostré skalnaté hřebeny, rozsáhlá suťoviště a kamenná moře i prudké zlomové svahy, na které se váží zdejší vodopády.

Rozlehlé pohoří geomorfologové rozdělili na pět podcelků. Jakousi páteří Kremnických vrchů je nejvyšší Flochovský chrbát, který je na severu oddělen sedlem Malý Šturec od Velké Fatry. Zde dosahuje pohoří nejvyšší nadmořskou výšku a najdeme zde i vůbec nejvyšší vrchol - masivní a rozložitou Flochovou (1 318 m).

Směrem k jihu se hřeben úží a za sedlem Tri kríže se rozděluje do několika bočních větví, které klesají do podcelku Turovské predhorie. Flochovský chrbát je turisticky nejvíce vyhledávanou částí Kremnických vrchů, najdeme zde i známé lyžařské středisko Skalka.

Dalším podcelkem na severozápadě Kremnických vrchů je Kunešovská hornatina, která má zvláště v okolí obce Kunešov charakter zarovnané planiny. Turisticky atraktivní je skalnatý hřbet (Kozie chrbty), kterým ostře spadá do sousední Handlovské kotliny, najdeme zde i známou vyhlídkovou Bralovou skalu (826 m) nad rekreačním střediskem Remata.

V blízkosti Kremnických Baní můžeme navštívit hornickou naučnou stezku, která vede zájemce po stopách zdejší těžby zlata a jiných cenných kovů (prepadlisko Šturec), sahající hluboko do středověku. Milovníci kuriozit zase určitě nevynechají symbolický geografický střed Evropy, který se nachází na Jánském vrchu u starobylého kostela sv. Jana Křtitele poblíž Kremnických Baní.

Na jihu na Kunešovskou hornatinu navazuje sice nižší, o to ale více členitá Jastrabská vrchovina. Nejhlubší a nejdelší údolí si zde prorazil Kremnický potok, na jehož horním toku bylo založeno v blízkosti vydatných ložisek zlata středověké město Kremnica. Na slavnou minulost dodnes upomínají rozličné historické památky, v první řadě zdejší opevněný městský hrad. Snad nejhezčí, doslova letecký pohled na Kremnicu je odměnou těm, kteří vystoupají na skalnatý Kremnický Štós (950 m).

Dalším turistickým lákadlem je mohutný ryolitový masív Jastrabské skály (684 m) nad Bartošovou Lehôtkou, která se zvedá vysoko nad údolím Kremnického potoka a nabízí nádherný rozhled. Podobný výhled je i z málo známé Kmotriny skaly (657 m), ostrého skalního hřebene, který vystupuje z masívu Dolné Klapy na opačné straně doliny Kremnického potoka.

Podcelek Turovské predhorie, který zaujímá jihovýchodní část Kremnických vrchů, sice nevyniká nadmořskou výškou, ale je poměrně ostře ukončen na jihu příkrým svahem rezervace Boky, který spadá k řece Hronu (výškový rozdíl asi 200 metrů!). Kromě známého skalního hřibu Čertova skala se může pochlubit výskytem teplomilné vegetace, roste tu i kriticky ohrožený kohoutek věncový. Pro běžné turisty zůstává zatím utajen Skalný vodopád, který se skrývá v soutěsce mezi obcemi Tŕnie a Turová, příliš navštěvovaný není ani chráněný Turovský sopúch.

Nejmenším podcelkem na východě Kremnických vrchů je Malachovské predhorie s velmi členitým reliéfem. Malebné louky se střídají se zařízlými zalesněnými dolinami, husté je i osídlení. Oblast je oblíbeným místem výletů obyvatel nedaleké Banské Bystrice. Z turistických cílů můžeme jmenovat například nedávno zrekonstruovanou skalní vyhlídku na Travném Ždiaru (820 m) u rekreačního střediska Suchý vrch, na kterou se stoupá po železných žebřících, nebo vodopády na Farbeném potoce u Králiků s pozoruhodnou Králickou tiesňavou.

Za skalními vyhlídkami a vodopády Kremnických vrchů

Naše výprava do Kremnických vrchů měla dvě části, nejdříve jsme se sem podívali nedočkavě začátkem jara, kdy už na horských loukách rozkvétaly šafrány, ale na hlavním hřebeni Kremnických vrchů ještě doznívala lyžařská sezóna. Podruhé jsme sem zavítali během dlouhých letních dnů, kdy jsme se před horkým sluncem schovávali ve stinných roklích a hustých lesích hlavního hřebene.

Ihráč

Naše jarní putování jsme zahájili na malé vlakové zastávce Jastrabá přímo pod svahy mohutné Jastrabské skály. Tu si necháme až na zítřek a polní cestou se chceme dostat zkratkou přes kopec do obce Ihráč. Od samot Lazy musíme sestoupit strmým a skalnatým svahem k Bielemu potoku, který obcí protéká. Naštěstí jsme narazili na železnou lávku a nemusíme brodit potok plný ledové vody z tajícího sněhu na hřebeni Kremnických vrchů.

V Ihráči nás zajímá chráněný přírodní výtvor Ihráčské kamenné more. Kdo by však čekal klasické suťové kamenné moře, byl by zklamán, jsou tu jen rozpadající se sopečné skalky a pod nimi roztroušené balvany.

Výstup k chatě Hostinec

Od fotbalového hřiště se snažíme vystoupat po prašné cestě vzhůru na zarůstající pastviny a napojit se tam na zelenou značku, prodírat se ovšem džunglí šípků a ostružin není vůbec příjemné. Hřeben, po kterém vede zelená, nás doslova nadchl, krásné listnaté lesy se střídají s horskými loukami, které sice zarůstají, ale zatím poskytují i výhledy na hlavní hřeben Kremnických vrchů a na boční hřbet travnatého Kremnického štítu. Rozsáhlá louka nás čekala na Zadném Chlmu, další na Plieškách (1 001 m). Ve stínu košatých smrků se objevují i první sněhová pole.

Chata Hostinec. Pěkná horská chata nacházející se ve výšce 1 177 m kousek pod hřebenem Kremnických vrchů, které jsou situovány západně od města Banská Bystrica.
Chata Hostinec slouží svému účelu sice teprve od roku 1954, kdy objekt odkupuje TJ Kremnica, avšak první stavba tady byla vybudována již v roce 1733! V té době vedla formanská cesta skrz hřeben Kremnických vrchů spojujíc města Kremnica a Banská Bystrica «

Na Chlmovém grúni (1 076 m) nás čeká překvapení v podobě pěkných tufových skalek. Potkáváme tu skupinku Slováků a ti jsou z nás tak překvapení, že nás podarovali plechovkou piva. Ostrý skalnatý hřeben, který podle mapy nemá jméno, nás dovedl až do sedla k rozcestí lesních cest. Zelená zprava obchází kopec Labušen a nás překvapuje, kolik sněhu ještě leží na cestě, přitom v okolním lese jsou jen nesouvislé zbytky. Nejvíce sněhu leží na severovýchodním svahu hory, kde je chladno a stín. Náš postup se zpomaluje a s námahou se boříme až k turistické chatě Hostinec. Potkáváme první běžkaře, kteří si sem zajíždějí od nedalekého sedla Tri kríže.

Chata Hostinec

Usadili jsme se na lavičky před pěknou dřevěnou chatou, která patří turistům a lyžařům z Kremnice a otevřeno tu bývá zpravidla o víkendech. Jdeme se podívat i do asi kilometr vzdáleného sedla Tri kríže, které stráží zvláštní trojramenný kříž. Ze sedla je nečekaně krásný výhled na hřeben Velké Fatry, Starohorských vrchů i Nízkých Tater a také na Banskou Bystricu.

Po návratu k chatě Hostinec nám ochotná paní uvařila k naší radosti nudlovou polévku z pytlíku a to za pouhých 20 Sk celý litr i s chleby! Chatař nám nabízí i možnost noclehu, uvnitř hoří v krbu dřevo a je tu opravdu útulno. V minulosti byla chata skutečně hostincem na staré poštovní cestě z Kremnice do Banské Bystrice, která tu vedla přes hřeben sedlem Tri kríže. Vedle chaty je studánka - Pramen raněného bojovníka a u ní opravdová sauna.

Kremnický štít

Loučíme se a pro sestup do Kremnice volíme krajinářsky pestrou trasu přes Kremnický štít a Kremnický Štós. Až po rozcestí Trojica jdeme po modré značce, pak pokračujeme po žluté. Vítá nás plochý Kremnický štít (1 008 m), v minulosti se tu rozprostíraly rozlehlé pastviny, ještě předtím se tu snad těžily rudy, dnes už je vše ladem a zvolna opět zarůstá.

Travnatý a nevýrazný vrchol Kremnického štítu poskytuje vyhlídku na hřeben Kremnických vrchů, na vzdálenější hřeben Vtáčniku a na členité Štiavnické vrchy. Pěšina nás vede do stále více otevřeného terénu a k naší radosti objevujeme první skupinky rozkvetlých fialových květů šafránu karpatského.

Nečekali jsme, že ještě pokvetou, jaro v dolinách už pokročilo, ale tady ve výšce kolem 1 000 metrů je právě jejich čas. V minulosti tento posel jara vykvétal v Karpatech vcelku běžně, dnes ustupuje a mizí ruku v ruce s tím, jak zaniká pastevectví a tradiční hospodaření na loukách.

Kremnický Štós

Míjíme napajedla pro krávy a u okraje lesa přicházíme do rezervace Kremnický Štós. Chrání čelo lávového proudu z andezitu, který vlastně tvoří podklad planiny Kremnického štítu a zde je náhle ukončen skalní strmou stěnou. Lávové příkrovy se postupně rozpadávají, výsledkem jsou různé skalní bloky, bašty a pod nimi i kamenná moře.

Naučná stezka, která má po okraji andezitového proudu procházet, je v havarijním stavu, chybí tabule s informacemi a i značení je řídké. Uhýbáme ze žluté značky vlevo a po znatelné pěšince se necháváme vést po okraji srázu až k nádherné skalní vyhlídce, odkud máme jako na dlani celé hluboké údolí Kremnického potoka včetně Kremnice a okolních obcí.

Pozorujeme i panorama okolních kopců, slunce zvolna zapadá a my se hřejeme ve větru v jeho paprscích, ale dole v údolí již panuje mrazivé šero. Chtě nechtě tam stejně musíme sestoupit. Žlutá vede okolo andezitových skalek strmě k železnici, odtud pak zkratkou jdeme k zanedbané budově stanice.

Nádraží je v hrozném stavu, včetně plesnivé a počmárané čekárny s pravěkými fotografiemi socialistických staveb - družstevních jednot v Tvrdošíně, Snině atd. Součástí staniční budovy je i hospoda, kde jsou pouze Romové. Vysvobozením z mrazivé čekárny je pro nás příjezd motoráku, kterým se vezeme do 7 km vzdálené zastávky Jastrabá, kde naše dnešní trasa začala i končí.

Jastrabská skala

Po mrazivé noci nás vítá křišťálově průzračné ráno, které slibuje dalekou dohlednost. Neváháme a podél trati míříme k žluté značce z Bartošovy Lehôtky, která stoupá na vrchol Jastrabské skály (684 m). Strmé stoupání nás přivádí do mělkého sedla a pokračuje k vyššímu ze dvou vrcholů. Je součástí rezervace, která chrání i nižší vrchol, zvaný Malá skala, který jsme nenavštívili. Na obou vrcholech vystupují výrazná ryolitová skalní bradla. Pod vysokými skalními stěnami se táhnou rozlehlá suťová pole a kamenná moře, najdou se i další pozoruhodné útvary, jako jsou parazitické sopouchy.

Odměnou za namáhavý výstup je široký výhled z okrajů skalních stěn do údolí Kremnického potoka a dál přes nižší Jastrabskou vrchovinu s dominantním skaliskem Kmotrina skala až na táhlý hřeben Vtáčniku se svítící sněhovou čapkou. Pokud bychom se chtěli rozhlédnout i k východu,museli bychom se přesunout na nižší Malou skalu, kam ale nevede značka.

Jezírko Slobodné

Sestupujeme do Bartošovy Lehôtky, která se může pochlubit zachovanou lidovou architekturou. V krčmě doplňujeme tekutiny před dalším putováním Jastrabskou vrchovinou. Naším cílem je skalnatý hřeben Kmotriny skaly, sledujeme místní značení (psaníčkové okruhy) a nejdříve po žluté stoupáme do sedla Krížne cesty a odtud pokračujeme po modré vlevo k jezírku Slobodné. V okolí se těží žlutý mazlavý jíl a cesty podle toho vypadají.

U jezírka potkáváme partu mladých lidí z Bartošovy Lehôtky, která vaří ve velkém kotli na ohni guláš, a hned se družíme. Jeden z mladíků nám vypráví, že jezírko vybudoval v 50. letech jeho děda jako napajedlo pro dobytek, tehdy tu ještě nebyl les, jen pastviny. Kousek nad jezírkem je dodnes studánka. Prý tu bývala i chata, kde pastevci nocovali, ale ta už zchátrala a byla stržena. Břeh půvabné a čisté tůně stráží pamětní kámen a připomíná založení jezírka.

Kmotrina skala

Naši noví přátelé nás na cestu ještě podarovali klobáskami a chlebem a my posilněni gulášem a domácími lihovinami stoupáme od jezírka po zeleném psaníčku do sedla mezi Hornou a Dolnou Klapou. Horná Klapa (686 m) je vyšší a zalesněná, Dolná Klapa (637 m) se pyšní skaliskem Kmotrina skala. Stezka nás vyvedla na skalnatý hřeben, ze kterého lze odbočit na skalní bradlo s fantastickým kruhovým výhledem na Vtáčnik, Jastrabskou skalu a Kremnické a Štiavnické vrchy.

Z Kmotriny skaly pokračujeme po ostrém skalním hřebeni, který se postupně zaobluje a jen zvolna klesá až k Biskupské studničce. Opodál roste statná chráněná douglaska tisolistá, vysoká 30 m.

Šibeniční vrch, Skalka a Dědičná štola

Pokračujeme po zelené do Žiaru nad Hronom, hřeben stále klesá a nakonec přicházíme k okraji luk. Rozhodně se vyplatí odbočka na vyhlídkový Šibeniční vrch (384 m), odkud je pěkně vidět na celé město Žiar i do údolí Hronu, které lemují kopce Štiavnických vrchů a Vtáčniku.

Další skvělou vyhlídku ukrývá nedaleká Skalka (413 m) s vysílačem, na kterou vede z rozcestí zelená značka. Z vybíhajícího skaliska je například zajímavý pohled na důmyslně vedenou železniční trať nad údolím Kremnického potoka nebo na Jastrabskou skálu. Následuje strmý sestup k řece Hronu a pak po silnici míříme vpravo do Žiaru nad Hronom. Cestu jsme si ale zpestřili odbočkou k samotě Štolňa.

Zde z podzemí vyvěrá mocný proud vody, kterou z nitra Kremnických vrchů odvádí Dědičná štola, zvaná též Štola císaře Ferdinanda či Svatokrížská. Razit se začala v roce 1841, ale dokončena byla až po sto letech a dosáhla délky skoro 15,5 km. K vidění je tu zamřížovaný portál štoly, odkud se valí voda, je tu i zbytek kolejí. Na zastávce pod Šibeničním vrchem naše jarní putování Kremnickými vrchy končí a přesouváme se pod zříceninu hradu Šášov, což je ale už jiná kapitola našeho putování.

Rezervace Boky a Čertova skala

Podruhé se do Kremnických vrchů vracíme začátkem července a naše kroky míří nejdříve do nejjižnější části pohoří (Turovské predhorie), kde se skrývá několik pozoruhodných přírodních výtvorů. Ze Zvolena přejíždíme podél Hronu do nedaleké Budči, kde začíná zelená značka. Za rozcestím Budča - Sietno opouštíme silnici a začínáme vyšlapanou pěšinkou stoupat do strmého jižního svahu kopce Bukovina (561 m), kde se rozkládá významná rezervace Boky a prochází tudy i naučná stezka.

Traverzujeme vyhřátý svah, procházíme ostrůvky lesostepí a objevujeme největší vzácnost celé rezervace, přísně chráněný kohoutek věncový. Jeho nádherné velké sytě růžové květy září v trávě jako drahokamy. Tato teplomilná rostlina pochází až z Panonie a zde se jedná o její ojedinělý výskyt na celém středním Slovensku. Stezka nás spolehlivě přivádí i k největší geologické zajímavosti rezervace, k Čertově skale. Jedná se o dokonale vypreparovanou andezitovou sopečnou pumu, která se jen malou plochou dotýká tufového podloží, ze kterého byla erozí vypreparována.

Má dokonalý vzhled skalního hřibu či spíše viklanu, ale nelze jí pohnout. V okolí se mají nacházet i další budoucí hřiby v různé fázi vývoje. Od Čertovy skaly je také nádherný výhled do zařízlého údolí Hronu, který se tu průlomem prohlodal mezi Kremnickými a Štiavnickými vrchy.

Skalný vodopád

Naučná stezka pokračuje od Čertovy skaly k Hronské Breznici, my však stoupáme po zelené značce k hornímu okraji strmého svahu Bukoviny, kde rezervace Boky končí. Z krásného bukového lesa vycházíme na rozlehlé louky a procházíme odlehlou osadou Hrabiny, která nás zaujala pěknou dřevěnou zvoničkou připomínající holubník. Je tu i veřejná studna s rumpálem.

Z Hrabin vede prašná cesta do obce Budička, kde není žádná krčma a my musíme dojít do sousedního Tŕnie, kde funguje alespoň výčep v garáži rodinného domku. Značku tu opouštíme, scházíme ke spodnímu okraji obce a okolo nově budovaných rodinných domů přicházíme k potoku, který odtud odtéká do zajímavé Skalné dolinky, kde se mají skrývat drobné vodopády a také jeden, který měří 10 m! Soutěska je zpočátku obyčejná, strmé svahy svírají drobný vodní tok. Některé skalnaté úseky rokle je nutné obcházet. Konečně je tu první pěkný vodopád, ke kterému se musíme vrátit proti proudu. Pěkná kaskáda mezi mechovými kameny končí v malebné vodní tůňce.

Následuje skalní práh, přes který přepadá největší Skalný vodopád, vysoký tak 10 metrů. Skládá se ze dvou stupňů zakončených tůňkou, kterou vymlela dopadající voda, a je velmi působivý, i když teď v létě nemá příliš vody. Sestup pod vodopád je náročný a bezpečnější je sejít k němu boční roklinkou zleva. Pod vodopádem pokračuje hluboce zařízlá rokle až k okraji obce Turová.

• Dokončení článku