S každým nastoupaným metrem si člověk dopřává stále krásnější výhled na vinoucí se silničku a říčku na dně údolí. Ani s nástupem si není třeba dělat těžkou hlavu. Stačí přeběhnout rušnou silnici a u památníku ruského generála Suvorovova si rovnou cvaknout karabinu do ocelového lana. Z parkoviště to tak k nástupu je jen pár desítek metrů.
Parkujeme kousek za Andermattem před mostem Teufelsbrücke. Rovnou na parkovišti se oblékáme do sedáků, do batohu naházíme mikinu, vodu a nějaký ten oplatek a vydáváme se vzhůru. Cesta vede napřed po skalnatých plotnách. Čistě skalní terén později přechází spíše v travnaté lávky, které se střídají s kratšími či delšími skalními stupni posetými kramlemi a skobami.
Na mnoha místech není potřeba se ani jistit. Ferrata je velmi dobře zajištěná a je na ni vidět, že patří k těm novějším. Vybudovaná byla teprve v roce 1997. Na můj vkus je tady až moc železa, ale i tak rozhodně stojí za to.
Po hodině a půl lezení překonáváme poslední z dvojice žebříku, u kterého se zapisujeme do vrcholové knížky, a ocitáme se kousek pod vrcholem. Zbývá ještě překonat pár desítek metrů po normální stezce a můžeme si na lavičce s fantastickým výhledem na Bernské Alpy dát malou svačinku.
V dáli se začínají houfovat mraky, tak se ani příliš nezdržujeme a začínáme po naučném chodníku sestupovat dolů. Kromě mnoha informačních tabulí o místní floře nás zaujala ještě soustava kovových a dřevěných protilavinových opatření. Cesta dolů do Andermattu netrvá déle než hodinu a k autu nám zbývá opravdu už jen kousek.
Dalo by se jít po silnici, ale mnohem zajímavější je jít po cestičce, která vede po střeše tunelu. Za ním se u auta už jen odstrojíme ze sedáků, posledním pohledem se rozloučíme s ferratou a odjíždíme směr Česko.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.