Horská turistika: pohoří Crikvenica neboli chorvatské hory

Chorvatské hory (1), turistika v okolí Crikvenice

Když jsem před lety podnikl výstup na Sutvid (1 155 m) v chorvatském pohoří Rilič, kdy jsem během náročných čtyř hodin vystoupal od moře až na samotný skalnatý vrchol a kochal se výhledem na desítky kilometrů nádherného divokého pobřeží, tehdy jsem si uvědomil, jak skvělé horské túry může Chorvatsko nabídnout. Pohoří a vrchoviny s neporušenou přírodou, jen s minimem cest a chat, často skutečná pustina.

Ujedete autem 30 km od nejbližšího lidského sídla, vystoupáte za hodinu, dvě na vrchol a kolem vidíte jen nádhernou přírodu bez jediné známky lidské přítomnosti. Na dohled není žádná chata, silnice ani vysílač. Opravdová divočina.

Crikvenica je rušné letovisko na severu Chorvatska, 35 km na jih od Rijeky při ústí řeky Dubračiny, díky které má město část pláží písečných. Okolí je hornaté, hned po příjezdu jsme se vypravili do přístavu a z mola se nám otevřel skvělý výhled na okolní horské masívy. Na západě se zvedá pohoří Učka, s nejvyšším bodem Istrijského poloostrova Vojak (1 401 m), na jihovýchodě se tyčí hradba Severního Velebitu (Mali Rajinac 1 699 m) a směrem do vnitrozemí jsou vidět první vrcholy Gorského Kotaru, rozsáhlé hornaté a hustě zalesněné oblasti severního Chorvatska.

Čtěte také: Chorvatsko, chorvatská pobřežní hřebenová transverzála a hory

Gorský Kotar je většině Čechů znám jen jako málo obydlená část vnitrozemí, kudy projíždí po nové dálnici při své cestě na Istrii. Mimochodem přímo z dálnice je možno spatřit dvě z dominant této oblasti: nápadný vrchol Kleku (1 181 m) s 200 m vysokou skalní stěnou a vápencové štíty národního parku Risnjak (Veliki Risnjak 1 528 m).

Nejbližší okolí Crikvenice tvoří horský hřeben dosahující 380 m, táhnoucí se podél pobřeží a právě v Crikvenici přerušený údolím řeky Dubračiny. Za hřebenem leží údolí Vinodol s několika historickými městečky a za ním se pak zvedají skalní stěny do výšky necelých 600 m. Za nimi už jen mírně stoupá náhorní plošina s jednotlivými skalnatými vrcholy. K nejbližším přístupným tisícovkám (Medvidak 1 027 m, Zagradski Vrh 1 187 m) udává rozcestník v Crikvenici 4 h chůze.

Pokud jde o samotnou Crikvenici, doporučil bych navštívit Starou Crikvenici. Při procházce kolem řeky Dubračiny nás zaujaly známky osídlení na nejbližším, poměrně nepřístupném kopci. Později jsem na toto místo zabloudil při túře po pobřežním hřebenu, kdy jsem sešel ze špatně značené stezky a přišel ke starým stavením na kopci, kde většina z nich leží už v rozvalinách a zarůstá stromy, ale několik domů je udržovaných a hned z prvního domu se vykláněla přibližně devadesátiletá obyvatelka a hned mě informovala, že jsem ve Staré Crikvenici.

Marně jsem pátral po silnici nebo alespoň vozové cestě, sem nahoru vedou jen dva chodníky pro pěší. Přitom jeden z domů je právě nově zrekonstruovaný. Prostředkem prochází asi 2 m široká ulička se schody, sevřená kamennými zdmi, zřejmě někdejší korzo, stoupající vzhůru k úzkému hřebínku. Chodník končí na malém prostranství s kapličkou a nádrží na dešťovou vodu, která se jímá rozměrným bazénem. Velmi zajímavé místo s krásným rozhledem po okolí. Z města se tam dostanete z ulice Kotorské, kde je šipka vpravo s nápisem Naselje Kotor.

K orientaci v širším okolí mi dobře posoužila mapa Vinodol - planinarske staze i šetnice, kterou lze stáhnout ve formátu pdf ze stránek Grand hotelu Dramalj (www.grand-hotel.hr). Na mapě je vyznačeno šest turistických stezek v různé vzdálenosti od pobřeží, první vede kolem moře, poslední dvě po vrcholech nad 1 000 m a z každého městečka jsou k nim přístupové trasy. Úroveň značení je velmi dobrá.

Na místě samém jsem už tuto mapu nikde neviděl a v turistické kanceláři mě odbyli tuctovým prospektem NP Risnjak. Zřejmě všechny návštěvníky směřují do přímořských letovisek, z toulání turistů po opuštěných kopcích žádný velký kšeft nekouká.

Během naší dovolené jsem měl v plánu podniknout několik túr po pobřežním hřebenu a útesech Vinodolu a také se vypravit hlouběji do vnitrozemí, kde mě zaujala především oblast hřebene Bjelolasica (nejvyšší bod Gorského Kotaru Kula 1 534 m) a sousedící Bijele a Samarske Stijene. Takže jsem si obden přivstal, nechal manželku ať si pospí a odpočine, protože pak bude muset celý den ležet na pláži, nabalil batoh především zásobou vody, vzal našeho psa Morrise, a vyrazil. Dále stručně o jednotlivých túrách.

Staza kuša i krša

První cesta logicky vedla na kopec přímo nad Crikvenici, pak budeme pokračovat po hřebenu severozápadně a sestoupíme do Jadranova. Z centra je dobře vyznačena tzv. Ljubova staza, chodník vedoucí úbočím údolí Dubračiny směrem do údolí Vinodol.

Po 30´ přicházíme k pevnosti Badanj, jedné ze tří Frankopanských pevností v okolí. Tato naštěstí zůstala zříceninou a nebyla přestavěna na hotel, jak se to stalo pevnosti dole ve městě. Cesta dál pokračuje suťovými poli a pak přechází na skalnatý terén. Zde si ověřuji, že cesty po přímořském hřebenu jsou zde nejnáročnější, ostrá skaliska a klikatící se stezka značně zpomaluje postup.

Chodník ještě chvíli pokračuje borovým lesem, který zde byl v minulém století uměle vysazen a pak přechází na holý hřeben. Po 45´ je tu první kóta, Gavranova stjena 309 m, s výhledem na celou Crikvenici a protější ostrov Krk. Je to evidentně oblíbené místo k procházkám, chodník až dosud byl pohodlně upraven, dál hřebenovka pokračuje zarostlou pěšinou.

Vegetace je zde značně bujná, louky, křoviny, řídké lesíky a místy se přechází po nízkých skalách. Výhledy se zajímavě mění, postupně je více vidět také do vnitrozemí. Přicházíme do sedla, kde křížíme značku, vedoucí z přímořského městečka Dramalj do Vinodolu.

Pokračujeme přes Golo Brdo (plochý vrchol s krásnou loukou) a přicházíme na nízké skály, kde je potřeba překročit několik děr. To bohužel Morris nezvládne a kvůli okolním skalám a křoví místo ani nemůžeme obejít. Do konce značené hřebenovky sice zbývá jen kilometr (čtyři máme za sebou) ale vracíme se do sedla a už pohodlně sestupujeme k moři.

Cestou jsme ještě minuli osamělou borovici s výraznými stopami jakoby po medvědích drápech. Zde u moře bych to nečekal ale naše bytná povídala, že nedávno srazilo medvěda auto přímo na magistrále, tak kdo ví…

Celá hřebenovka z Crikvenice do Jadranova a zpět kolem moře je asi na 6 h. Podobně se dá projít přímořský hřeben také na druhou stranu, tedy jihovýchodně. Z Crikvenice je to asi 50´ do osady Zorčiči a pak prudkým stoupáním lesem 25´ na vrchol Drenin (380 m). Odtud byl zvlášť působivý pohled na pásmo vrcholů za útesy Vinodolu. Od moře je vidět jen několik nejbližších hor, ještě nedosahujících 1 000 m , kdo chce spatřit ty vzdálenější a vyšší, musí vyšlápnout aspoň sem.

Pak jsme asi za hodinu sešli do sousedního letoviska Selce, nejprve po hřebeni a pak první odbočkou dolů. Hřebenovka je ale vyznačena až do Novi Vinodolski a celkem je tedy možné přejít po tomto hřebeni nad celou Crikvenickou riviérou, tedy z Jadranova až do Novi Vinodolski, odhadem 25 km. Tato trasa se nazývá Stezka skal a šalvěje (Staza kuša i krša).

Vidikovac Klamaruša

Další plán byl vystoupat na útesy Vinodolu a navštívit některou z vyznačených vyhlídek (vidikovac). Nejbližší Vinodolské městečko, přilepené na strmé svahy hned pod skalami, je Grižane, z Crikvenice je to pěšky po asfaltce asi hodina. Přímo nad městečkem je další Frankopanská pevnost.

Tato městečka jen kousek ve vnitrozemí mají úplně jinou atmosféru než nacpaná přímořská letoviska. Žádní turisté, domorodci v klidu posedávají v jediné místní nálevně, žádní stánkaři a číšníci nadhánějící vás ke stolu v restauraci.

Nejprve jsme zarostlou pěšinou vylezli k pevnosti s výhledem na celé údolí a tam narazili na značky vedoucí pod skalami k blízké vesnici Belgrad. Ta je zřejmě téměř vylidněná, značky ale pokračují kolem kostelíka a jen kousek dál ukazuje nahoru do skal šipka s nápisem Staza kamenih stupi. Jedná se o obnovenou starou stezku, kterou místní dříve používali při cestách na lov a za obchodem.

• Dokončení článku

Další související články: