Babky (1 566 m n. m.), lehký výšlap na horu v Západních Tatrách
Babky, túra a houbařské žně
Bobrovecká Vápenica (750 m) si pro nás po ránu nachystala sychravé a mlžné přijetí. Zažeňte chmury, Babky se přece koupou ve slunečních paprscích. Část naší výpravy míří z Žiarské doliny na Baníkov (2 178 m) a do doliny Parichvost, my s dorostem si však za cíl poslední túry Týdne VHT 2019 vybrali nepoměrně nižší, ale velice krásnou horu. Babky (1 566 m) v Západních Tatrách.
Přes rozcestí Na Tokarinách (790 m) zamíříme strmě vzhůru vstříc svému dnešnímu cíli.
A sluníčku. To se opravdu brzy ukazuje. Téměř současně s hnědými klobouky hříbků, které
tady rostou v neuvěřitelném množství. Hřib, kam se podíváš. A to se motáme pouze kolem
cesty! Pan šofér má brzy plné tašky a tak je jistě rád, že se může záhy vracet s drahou
polovičkou k autobusu.
Houbařská sezóna 2019 byla opravdu vydařená, každý houbař si minulého roku přišel na své. A objevily se i houby, které hezky dlouho nerostly. A nebo rostly v tak malém množství, že na ně člověk prakticky nenarazil. Máme to takovou třešničku na dortu na závěr týdenní akce v Tatrách.
Za rozcestím Nad kameňolomom (1 140 m) se konečně dostáváme na "mou" vyhlídku. Skalku s nádherně pokroucenými borovicemi, ze které se otevírají fantastické výhledy na Liptov a na hřeben Nízkých Tater i k vrcholům Velké Fatry. Ten Liptov je dnes však z větší části zakryt inverzní oblačností. Ta se ale začíná pomalu rozpouštět.
Po dalším svižném stoupání nás čeká další skalní vyhlídka - Mních, která je součástí přírodní rezervace o výměře 74,8 ha. Za rozcestím Pod Babkami (1 220 m) nás čeká nejstrmější stoupání tohoto dne. Po dešti je to tady potřeba brát po čtyřech… Dnes je však vlídně a půda je docela suchá.
Koukám, že od mé poslední návštěvy les zmizel a zůstaly tady jen holiny. Kůrovec udělal své. A další pásy uschlého lesa jsou vidět nejen v nejbližším okolí. Proměna horského lesa tak ještě zdaleka není u konce.
Konečně se dostáváme k horní hranici lesa. A na louky s parádními výhledy. Jako na dlani máme i Baníkov, Pachole, Salatín. Úžasné hory v hlavním tatranském hřebeni. Na Babky sice mířím po x-té, díky skvělým výhledům a nezapomenutelným zážitkům na nich se mně ale stále neomrzely. A vypadá to, že dceři se tato túra také líbí. I plyšákům, kteří s námi nemohou chybět. Jo, jo, při výchově jsem se snažil preferovat plyšová zvířátka před neduživými a rachitickými "barbínami"…
A Jana s Janou sedící kus nad námi hezky na sluníčku v trávě a chechtají, jak se do toho strmého kopce zadýcháváme. "Potvory" škodolibé. No počkejte, však smích vás brzy přejde. Máte (máme) totiž před sebou ještě pěkně strmý úsek pod samotným vrcholem. Na chvíli do trávy usedáme rovněž, pak se ale zase chechtáme my jim, jak se moří na Babky. Však jsem říkal, všeho do času…
Obloha se zatahuje, sluníčko přestává svítit. Nevadí, i tak jsou výhledy parádní. Inverzní oblačnost v kotlině se definitivně rozpustila a zdá se, že definitivně se s námi loučí i slunečné počasí. Dnes to ale ještě stihneme. I přesto, že se přes hřebeny Velké Fatry začínají valit mraky. A do mraků se zahalily i nejvyšší vrcholy Západních Tater. Hladina Liptovské Mary však netečně hledí vzhůru k nebi a naše "pošetilé" horské počínání ji nechává zcela klidnou. Její hladina se leskne jako zrcadlo. Tak alespoň pár obrázků na památku.
Konečně je tady vrchol. Babky (1 566 m) nás vítají kruhovými výhledy. Velký Choč (1 611 m), celé Chočské vrchy, Oravská Magura. I Sivý vrch (1 805 m), krásná vápencová hora západního okraje Západních Tater, nám ukazuje svůj západní hřeben. Samotný vrchol je však schován za Ostrou (1 763 m). Dokonce i naši plyšáci si tady našli nového kamaráda - losíka. Vypadá to, že na Babkách jsou spokojeni úplně všichni…
Když je již čas, vyrážíme dále. Nevracíme se však úplně stejnou cestou. Bereme to kousek po krásném travnatém hřebeni se skalkami a stále ještě kvetoucími bodláky a pak hybaj na Chatu pod Náružím (1 411 m). Ve starších mapách je uváděna jako Chata na Červenci. Je pátek, na chatě je tudíž živo. Zastavujeme se na pivo a kafolu omrknout, jak se chatě daří.
Trochu se zakecám s chataři. Míša již ale netrpělivě přešlapuje venku. Musím jít. Hezky jsme si "poplkali". Cestou dolů nám to nedá a ještě koukneme po nějakých houbách. Těch bylo! S prvními dešťovými kapkami docházíme do autobusu s plnou nůší hub. Tak dnes nám to opravdu vyšlo na minutu. Stejně jako skupině z Baníkova a Parichvostu, která dochází zároveň s námi. Dnešní asi 14kilometrová trasa, kterou zvládnou i rodiny se zdatnějšími dětmi, byla skvělá.
Fotogalerie, prohlédněte si fotografie
- Trasa na turistické mapě