Zřícenina hradu Roupov, pevnost ve Švihovské vrchovině

Zřícenina hradu u Roupova

Každá zem či kraj má svoje "pyramidy". K některým jezdí davy turistů, jiné naopak jsou skoro zapomenuté, ale přesto velmi zajímavé a hezké. Mezi ty druhé patří zřícenina hradu Roupova, který najdeme v jihovýchodním cípu málo známé Merklínské vrchoviny, jednoho z podcelků Švihovské vrchoviny.

Vrcholky se zde netyčí k obloze, jsou většinou pokryty koberci lesů a nejvyšší Srnčí vrch dosahuje 535 m n. m. I když pohořím prochází několik značených cest, častější je setkání se srnkou než s turistou. Bohatost zdejší flory i fauny se také nijak nevymyká z českého standardu. Jen hrad Roupov a jeho černá kuchyně je tím, co bychom marně hledali v naší zemi a možná i v celé střední Evropě.

Lužanské nádražíčko, na trati z Plzně do Klatov, je výchozím bodem cesty na hrad. Odtud vede zelená přímo do Roupova. V samotných Lužanech je zajímavý zámek, který především známe jako sídlo významného českého architekta a mecenáše Josefa Hlávky.

Ale to je již jiné povídání a tak než přejdeme necelých pět kilometrů je čas, vydat se trochu do časů, kdy ostroh tyčící se nad krajinou, čekal na své objevení. Stalo se to již ve 13. století a protože páni z Roupova dosáhli i na význačné postavení, bylo nutno postavit odpovídající sídlo.

Něpr z Roupova byl hofmistrem arcibiskupa Jana z Jenštejna a nechal v letech 1380 - 93 hrad přestavět královskou dvorní hutí. Pán i hrad byli na vrcholu. Ale spor s králem Václavem IV. mohl pána z Roupova připravit o hlavu a tak z Prahy odchází, možná i utíká, na svůj hrad. Čas plynul a v roce 1427 stojí pod hradbami husité. Katolík Jan z Roupova nenechává nic náhodě a jako kališník a spojenec husitů s nimi táhne na Plzeň.

Čtenář promine, ale je zvláštní jak se nám tyto proměny přenesly až do dnešních dnů. Stačí jen nahlédnout mezi naše milované politiky. Ale zpět do historie. Páni z Roupova drží panství až do roku 1607, kdy jej pro dluhy prodávají Janu z Klenové.

I když třicetiletá válka je pro hrad velkou ránou, katastrofou je až rok 1704, kdy se hrad stal majetkem Jana Jiřího z Haubenu. Ten spojil roupovské panství s Červeným Poříčím a hrad začal chátrat. Posledním hřebíčkem je stavba sýpky pod hradem a požár v nedalekém Merklíně v roce 1817, kdy byl na obnovu městečka použit materiál z hradu.

Jsme na hradě a stále je i dnes co obdivovat.. Zachovala se část dvoupatrového paláce a opevnění předhradí ve východní části se dvěma baštami. Obranná válcová věž a torzo vstupního křídla s branou a část hradeb s příkopy jsou také v dobrém stavu. Třešničkou na dortu je ale hradní kuchyně z konce 16. století se štíhlým osmibokým komínem. Kuchyň je ve stavu, kdy je možné rozdělat oheň a vařit.

Nad svačinkou se s trochou fantazie vracím o staletí zpět. Hlavní slovo měla jistě kuchařka, dáma kyprých tvarů a kolem ní to jen kmitalo. Že by selátko na rožni či nějaká zvěřina, ví Bůh.

Naposled procházíme hradem. Nelze přehlédnout nádherný starý tis, který má jistě kolem tří set let. Škoda, že vládu nad hradem přebírají náletové dřeviny i když se zdá, že jakási základní údržba zde probíhá. Nedaleko hradu je ještě jedna budova a již zmíněná sýpka. Níže na svahu stojí kaple sv. Anny. Pod hradem je víska stejného jména a to je tak vše.

Z Lužan je to asi 5 km. Cesta vede mezi poli a za Dlouhou Loukou po okraji lesa. Zajímavé jsou pohledy do údolí řeky Úhlavy. Ostatně vše je na mapě KČT č. 32 Přešticko a celkem se ujde asi 11 km. Vlaky mezi Plzní a Klatovy jezdí přibližně v dvouhodinových intervalech a hospodu najdeme jak v Roupově tak i v Lužanech.

Hrad Roupov, turistická mapa