Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 8.9.2019 , svátek má
Reklama
Treking > Karpattrek > FKT Beskydský Karpattrek (FKT - fastest known time)

FKT Beskydský Karpattrek (FKT - fastest known time)

Přechod celých Beskyd, bez cizí pomoci aneb jak jsem si posunul nejdelší zdolanou vzdálenost o 100 km (2)

8.9.2019 | Tomáš Vondráček
Sestup z Babí hory

Na Velke Rači jsem si dopřál dvouhodinový spánek, inventuru batohu a inventuru těla. Puchýř na malíčku stále je a lehce se zvětšuje, propichovat či nepropichovat? Jak je to správně?

Po dvou hodinách luxusního spánku mi zazvonil budík, kupodivu bez problému jsem vstal a něco málo po 2. hodině ranní jsem opustil chatu a vydal se na další den cesty. Cítím puchýř na malíčku. Je to sice nepříjemné, ale stále jsem schopný rovinky běhat a do kopce jít svižnou chůzí.

143. km, 37:09, Schronisko PTTK na Przegibku - docela jsem měl strach, co řeknou nohy na tak velkou pauzu, kupodivu nic, po prvním km jsem se zase dostal do tempa. Na cestu mi svítí měsíc a hvězdy, stále si to užívám…

Zase dělám kravál tyčkami… cestou vidím stromy s podrápanou kůrou. Zajímalo by mě, jestli je to normální přírodní úkaz, nebo si jen medvěd značkoval svoje teritorium. Tak nějak tiše doufám, v to první.

Na hřebeni Kysuckých Beskyd

148. km, 38:50, Bacówka na Rycerzowej - Fun fact: od Velké Rači jdu co krok, to rekord :-). Už svítá, rozhodl jsem se, že provedu operaci puchýře: náplast mám, dezinfekci mám, ostrý nůž na vysočinu mám taky.

Můj předchozí rekord, co jsem kdy uběhl byla Pražská stovka, která měla 130 km. Tam jsem si sáhl na dno. Teď cítím jen lehkou únavu, ale stále bez výrazného omezení v pohybu. Stále mě to baví, stále mi to jde. Nechápu to.

Na Rycierowe už začíná svítat, kolem chaty jsou stany, vypadá to tady na moc příjemné místo.

150. km, 39:45, Sedlo Príslop - operace se zdařila: neplakal jsem.

153. km, 40:23, Talapkov Beskyd - Fuj, tak ten kopec od sedla mi dal, slušná stěna. Nasazuju sluchátka, tento úsek se asi potáhne, hromada popadaných stromů k přelézání a podlézání. Jen pro zajímavost jednalo se o převýšení 240 metrů na 430 vzdálenostních metrech.

Zvedá se mlha, lehce mrholí, všude je dost bahna a hromada popadaných stromů. Hudba mě dostává do fajn nálady, nevadí mi to.

158. km, 41:47, rozcestí Podúšust - prší, hoří (lesníci pálí větve), všude husté pavučiny a v dálce je slyšet hukot motorových pil. Zní to jako perfektní scéna do nějakého hororu :-D. Přesto se mi běží dobře a běh si stále užívám…

V hustém kouři pracovali dřevorubci a jejich tažní koně tahaly obrovské stromy. Místy hořely kupy pořezaných větví, do toho silně mrholilo. Ta síla koní a podmínky, ve kterých pracovali mi naháněla husí kůži. Přesto bylo fajn po dlouhých hodinách samoty prohodit pár slov s dřevorubcem. Vůbec mi nevadilo, že mi nerozumí - byl to Polák, nerozuměl česky.

Chata Krawcowy Wierch

167. km, 43:49, Sedlo Hlinka - prší, hoří (lesníci pálí větve), všude husté pavučiny a v dálce je slyšet hukot motorových pil. Zní to jako perfektní scéna do nějakého hororu :-D. Přesto se mi běží dobře a běh si stále užívám.

170. km, 44:47, Schronisko na Krawcowym Wierchu - v nohách mám už 100 mil/oběhnutý celý masiv Mont Blancu/vyšlápnutý celý Mont Everest. A do břicha si jdu dat první teplé jídlo po opuštění ČR. (polévku jsem si vybral náhodně z polského jídelníčku, je okurková…

Doplňuju vodu, polívka, a chuťově zajímavá/zvláštní, mi velice sedla. Počasí už se umoudřilo, protrhává se obloha, vykukuje slunce… možná zase uschnu. Čas v chatě opět využívám k nabití hodinek. Dokupuju slané preclíky a tabulku čokolády.

183. km, 48:17, Schronisko na Hali Miziowej - hmla předemnou, hmla za mnou. Něco jsem si objednal v další polské chatě. Jsem zvědavý, co dostanu. Neskutečně mě překvapilo, jaké máme jazykové bariéry s Poláky u slovenských hranic. Oni nerozumí mi, já jejím jídelníčkům…

Cesta na další chatu byla opět v mlze s lehkým mrholením. Půda byla podmáčená. Chatu jsem hledal s mobilem v ruce, přes mlhu nebyla vůbec vidět, přitom to byla jedna z největších chat, které jsem za celou cestu viděl.

Objednal jsem si bramborový placek plněný masem. To byla odměna! Na něco takového už jsem měl chuť před 100 kilometry. Konečně jsem se dočkal!

Jsem už více než dva dny na trati, stále se cítím v pohodě, stále mi to jde. Užívám si to, zdravím, trekaře, které předbíhám cestou.

Reklama

184. km, 49:26, Pramen kousek pod vrcholem Pilska - ten Placek byl výborný, maximálně mi sedl.

Chata pod Pilskem

185. km, 49:39, Pilsko, vrchol - uf, to bylo těsně, malém jsem přehlédl, že Pilsko má dva vrcholy a ten jeden je nižší, ze kterého jsem se málem otočil a běžel dále.

Udělal jsem foto vrcholového místa a rychle spěchal dolů. Na vršku byla slušná zima a docela foukalo.

190. km, 50:44, sedlo Hlina - fuj, ten seběh na mapě nevypadal tak zle jako byl ve skutečnosti. Čekal jsem, že se dolů dostanu rychleji. Nakonec to bylo dost technické a prudké, část stezky vedla potokem.

V sedle Hlina jsem se snažil najít potraviny, zeptal jsem se bači, který poblíž pásl ovce. Poslal mě 150 m nějakým směrem. Nakonec to těch metrů bylo asi 300. Potraviny jsem nakonec našel na slovenské části hranic.

Do cíle 35. km, to už je v podstatě kousek, bohužel cestou nebyla už žádná možnost dokoupení zásob. Nakoupil jsem si tedy dva balíčky korbačíků, dvě minerálky, koko tyčinku, tatranku, Birell, tyčinky Havlíky.

197. km, 52:35, Jaworzyna - ten vrchol jsem nějak přeběhl, no nic pokračuju dále.

Značení na hraničních stezkách mezi Slovenskem a Polskem je velice sporadické a docela zmatečné. Chvíli vedou vedle sebe dvě stezky, kde každá má svou barvu - jedna červená (Polská), druhá modrá (Slovenská). Občas se objeví současně, občas na přeskáčku. Párkrát jsem dokonce běžel po značce "růžový čtverec" - tak nějak jsem vytušil, že to je ta trasa, která odpovídá Hraniční stezka modré turistické značce, kterou jsem měl v mém itineráři. Proto nejlepší poznávací znamení, že běžím správně byly hraniční kameny - jediná má jistota na trase. Cedulky o vrcholech a odbočkách byly výjimečné. Takže v této části trasy, když jsem nějakou hodinu neviděl žádné znamení, že jdu po správné trase, tak jsem raději vytáhl mobil a dle GPS si zkontroloval aktuální polohu.

Cestou k Srubu na Modralovej jsem předběhl skupinku mladých Poláků jdoucích na těžko. Konečně jsme si rozuměli - bavili jsme se anglicky . Měli namířeno do tábora pod Jaworzynou. Kdybych to věděl, že to budou poslední lidé, které uvidím na trase na hodně dlouhou dobu, asi bych tolik nespěchal a pokecal si s nimi více. Byli v pohodě.

Za Jaworzynou se počasí rapidně zhoršilo. Zatáhlo se, začalo hodně nepříjemně pršet a do toho se objevila hustá mlha - bílé peklo, které nešlo prosvítit čelovkou a správnou trasu jsem jen odhadoval. Vůbec jsem netušil, jestli u kraje cesty jsou nějaké stromy, nebo jestli je kolem planina. Nešlo vidět absolutně nic. Při představě, že jsem v tomto počasí přes noc ještě někde u Babí hory, začínal jsem mít o sebe docela strach. V tomhle počasí pokračovat nemůžu. Ani z těch výhledů bych nic neměl, a to mi za to nestojí. Rozhodl jsem se přečkat středeční noc ve srubu na Modralovej… pokud ho teda najdu. Se zdoláním trasy pod 60 hodin jsem se rozloučil, ale dal jsem přednost bezpečí a pohodě.

203. km, 54:05, Srub na Modralovej - chtělo by to mlhovky. Dokud se počasí nezlepší, tak přečkám tady. Je tu parádní srub, krytý ze všech stran, takže pohoda. Mám všeho dost - jídla, pití, oblečení i baterií, jen je tu blbý signál. Doufám, že se ta zpráva odešle, ať nejste ve stresu…

Ve srubu jsem si udělal inventuru jídla, technickou kontrolu noh (po x-hodinách v mokrých botách byly děsivě bílé, úplně rozmočené, moje druhé ponožky byly prošoupané skrz, nasadil jsem si své poslední. Oblékl jsem na sebe všechno oblečení, co jsem měl u sebe. Využil jsem místních karimatek - na jednu jsem si lehl, druhou jsem se přikryl a pěkně ve 22 hod to zalomil. Před usnutím jsem ještě poslouchal zvuky zvířat, které chodily kolem srubu. Nakonec mi to nedalo a dveře do srubu jsem pro klidnější spánek zabarikádoval… viděl už jsem hodně hororů, vím, co se může v lese stát.

Rozcestník

Budík jsem si nastavil na 4 hodiny ráno. Pokud by stále byla mlha, dvě hodiny v bílé tmě zvládnu, pak už bez čelovky se jde i v mlze lépe. Nakonec jsem se probudil ve 3 hodiny ráno zimou. Klepal jsem se jako ratlík. Rozhodl jsem se zahřát pohybem a rovnou vyrazit. Mezitím se mlha rozpustila, přestalo pršet a už bylo vidět i světla v údolích - jaká to byla úleva!

Během chvilky po opuštění srubu jsem navštívil nejsevernější bod SR… stalo se to tak, že jdu na sever a pak už jdu jen na jih.

212. km, 62:13, Malá Babia hora - potkal jsem vlka, byl v pohodě. Zjistil jsem při další technické kontrole, že na nohách přibyly nějaké puchýře, operaci nechám na později, ať se mám ještě na co těšit., jo a přidal jsem si 2km bonus, to je, když jsem si zvykl na jednu barvu značky a šel automaticky po ní. Jde se fajn, je tu krásně - vidím výhledy, mlha je pryč!

Jak už jsem si zvykl, cestou večer/brzo ráno, mě pozorovalo několik párů očí - vždy se zaleskly, když jsem na ně zasvítil čelovkou a po chvíli zmizely. Často to byli jen zajíci a srny. Čekal jsem, že to bude takto i tentokrát. Preventivně jsem zatřískal tyčkami a na toho "zajíce" si přisvítil. Místo zajíce se však ze tmy vynořil velký bílo-šedý pes s ocasem nahoru. Pak až jsem zjistil, že když drží vlk ocas směrem nahoru, znamená to, že je sebejistý… Tiše se na mě podíval mě a odešel. Ufff…

Na Malé Babí hoře začalo svítat a foukal silný studený vítr. Konečně jsem mohl sundat čelovku.

215. km, 63:10, Babia hora, vrchol - JE TO TU! Výše už to v CELÝCH Beskydech nejde. Brutálně tu fučí, fičím dolů.

Reklama

Abych řekl pravdu, příliš jsem nevěřil, že se mi to povede. Nikdy předtím jsem nic tak dlouhého nešel. Přesto jsem to chtěl zkusit, abych zjistil, kde mám své hranice a na kterém kilometru mi tělo řekne "dost, dál už nejdu". Přesto jsem však chtěl tuto trasu dojít a ten pocit splněného cíle mě hnal dál a dál kupředu. Tělo s hlavou spolupracovaly jako jeden muž.

223. km, 64:38, Chata Slaná voda - civilizace, poslední razítko a ještě kousek, nohy furt běží, nechápu to.

Trochu jsem seběhl z vrcholku, svítilo slunce a já věděl, že se mi to podařilo. Že už za chvíli budu na konci mé cesty. V chatě Slaná voda jsem si zašel pro poslední razítko do Karpattrek pasu, ani jsem se příliš nezdržoval a běžel poslední dva kilometry. Užíval jsem si ten pocit splněného snu, výzvy a krásného treku.

225. km, 65:00, Oravská Polhora - I nemožné je někdy možné. Povedlo se. Děkuji všem za podporu. Tak a teď se nějak dostat domů… napadá mě jeden způsob, ale do toho už NEJDU…

Závěrem - cesta domů

Cestu domů jsem si předem nezjišťoval, nechal jsem si to jako úkol, až budu na místě. Po doběhnutí jsem zavolal rodině. Poznačil si časy a nechal mobil vyhledat spoje domů. Vyskočilo mi, že autobus tady bude do 3 minut… rychle jsem začal hledat zastávku, ze které pojede. Naštěstí byla kousek, doběhl jsem tam, našel eura a nasedl do prvního autobusu, který mě dopravil na Námestovo. Od tama mi měl jet další autobus asi za 10 minut. Tak jsem se rozhodl ten čas využít na převlečení do suchého a co nejméně smradlavého oblečení.

Chata Slaná Voda

Omylem jsem vběhl na dámské záchodky a tam se převlékl. Při opuštění záchodků jsem měl co vysvětlovat "hajzl-bábě". Zaplatil jsem ji půl eura a běžel na nástupní stanici. Z té se však začal rozjíždět nějaký autobus. Neváhal jsem a rychle jsem za ním sprintoval, dohnal jsem ho a autobusák mi zastavil. Bohužel mi řekl, že jede jinam a ten autobus, kterým jsem chtěl jet už odjel před ním… To je pech. Tak jsem si zašel na největší gyros, co tam měli. K němu jsem si objednal mega hot-dog a šel jsem odpočívat na lavičku a doplňovat ztracené kalorie.

Pak už to šlo ráz na ráz. Po dvou hodinách přijel další autobus, který mě dopravil Dolného Kubína, tam jsem přestoupil na autobus, který mě vzal do Žiliny. V Žilině jsem přestoupil na vlak do Českého Těšína, tam přestoupil na vlak do Ostravy - Kunčic a pak už jen přesedl na vlak, který mě dostal do Vratimova, ve kterém jsem měl zaparkované auto a po krásných 8,5 hodinách v hromadné dopravě jsem byl doma!

Statistiky

  • Vzdálenost: 228 km (po přeměření na mapy.cz)
  • Převýšení: 10 750 metrů (garmin)
  • Čas: 65 hodin 0 minut 6 sekund
  • Spálených kalorií: 26 384 kCal
  • Minimální teplota: 10 °C
  • Maximální teplota: 34 °C
  • Minimální nadmořská výška: 400 m n. m. (Hostašovice)
  • Maximální nadmořská výška: 1 725 m n. m. (Babia hora)
  • Záznam Garmin: https://connect.garmin.com
  • Záznam Strava: https://www.strava.com
  • Roadbook: https://docs.google.com/spreadsheets

Spánek

  • 1. noc 40 min na lavičce u chaty Sulov
  • 2. noc 120 min pod stolem v chatě Velká Rača
  • 3. noc 300 min ve Srubu na Modralovej

Výbava

  • Boty Kyprun Trail MT Man Blue (Decathlon)
  • Obyč krosna z Tesca, 30l
  • Termotriko (Lidl)
  • Dres X-TRAIL ORLOVÁ (lentilky od Burika)
  • 3x ponožky, 3x trenky (jedny nevyužité)
  • Běžecké třičvrťáky (Decathlon)
  • Běžecké kraťasy (Decathlon)
  • Větrovka (InSportLine)
  • Jednodílné trekové hole Fizan Performance Race
  • Pláštěnka pončo typu "igelitový sáček"
  • Mini ručník
  • Šátek
  • Kšiltovka + ochrana na krk
  • Čelovka Lucifer S
  • Garmin Fenix Forerunner 935 + Nabíjecí káblík
  • 5x Nabíjecí baterie typu 18650
  • Nabíječka LiitoKala lii-100 + micro usb kablik
  • Xiaomi Mi A2 Lite + vodotěsné pouzdro
  • Bluetooth sluchátka Platronics Backbeat Fit 2100
  • FitBit Charge 3
  • 1,5l Camelbag + 0,5l softflask
  • Elektrikářská lepící páska
  • Kapesní nůž
  • Peněženka s CZK, EUR, PLN a doklady + cestovní pojištění

Lékárnička

  • Infadolan
  • Mini zubní kartáček + mini pasta
  • Papírové kapesníky
  • Obvaz, náplasti, dezinfekce
  • Alu folie
  • Pytiol
  • Dezinfekční tablety
  • Paralen
  • MagnesLife

Jídlo v krosně "na startu"

  • Sušený ananas 100 g
  • Energy tyčinka Voltage Energy
  • FlapJack tyčinka
  • 2x tyčinky Corny
  • Lískové oříšky 100g (příště nebrat, po čase se rozdrolily a špatně jedly)
  • Banán
  • Hrst krovek

Výbavu jsem se snažil minimalizovat na maximum. Tučně jsem vyznačil část výbavy, kterou jsem za celou dobu nevyužil. I tak bych si příště asi vzal vše, co jsem měl připravené a např. na lékárničce nemá cenu šetřit gramy. Celá krosna i s 1,5 l vody vážila 6,5 kg.

Co příště udělat jinak

Chtělo by to lépe vychytat nabíjení elektroniky - při běhu se mi pohnul káblík a nabíjení se přerušilo. Proto jsem byl odkázaný pouze na nabíjení při delších pauzách. Pauzy jsem však chtěl minimalizovat.

Vzít si s sebou GoPro nebo nějakou jinou minikameru. Když jsem chtěl fotit, musel jsem shodit batoh, vylovit mobil, odemknout klávesnici, udělat fotku, zamknout mobil, schovat ho do krosny a krosnu hodit na záda, docela mě to zdržovalo.

Asi si pořídím nějakou lépe řešenou krosnu. Ať více kapes mám po ruce a nemusím ji kvůli každé maličkosti sundávat.

Lépe si promyslet občerstvovačky, doplňování vody - byly úseky, kdy jsem toho u sebe nesl zbytečně moc a potom jiná místa, kde mi naopak začínalo docházet.

Máte nějaké tipy, co by se ještě dalo udělat jinak?

Navštívené beskydské tisícovky (24)

  • Radhošť (1 129 m)
  • Radegast (1 106 m)
  • Skalka (1 037 m)
  • Čertův mlýn (1 206 m)
  • Smrčina (1 115 m)
  • Smrk (1 276 m)
  • Lysá hora (1 324 m)
  • Velký Polom (1 067 m)
  • Kykula (1 087 m)
  • Uplaz (1 042 m)
  • Velká Rača (1 236 m)
  • Majcherová (1 105 m)
  • Rycierova hora (1 225 m)
  • Bednárová (1 093 m)
  • Hrubá bučina (1 132 m)
  • Magurka (1 142 m)
  • Trzy kopce (1 216 m)
  • Brts (1 339 m)
  • Pilsko (1 557 m)
  • Javorina (1 047 m)
  • Beskydok (1 168 m)
  • Medralowa (1 169 m)
  • Malá Babia hora (1 515 m)
  • Babia hora (1 725 m)
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor
13.09.2019, 10:15 Borek | Výkon naozaj úžasný,
08.09.2019, 18:20 -OB- | Skvělý výkon, klobouk


Malý Roudný Úplňky Chata Horalka Strečno Jeseníky, ubytování Soumrak Luční bouda Malá Fatra, ubytování Choustník Helfenburk Venušiny misky Hukvaldy Ararat Afélium Zverovka Chalupská slať Krkonoše, ubytování Spacáky Vysoký vodopád Mont Blanc Pluto Vosecká bouda Cvilín Chata Šerlich Bouda Jelenka Karlštejn Pluto Jarní prázdniny Liška Matterhorn Hrad Lichnice Sirotčí hrádek Higgsův boson Opruzeniny Nimbostratus Pohorky
Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist