Vrchol Borek (859 m n.m.), výlet v Šumavském podhůří

Borek - hora Šumavského podhůří nad říčkou Ostružná

Horu Borek (859 m n. m.) najdeme v SZ části Šumavského podhůří. Vypíná se na pravém břehu říčky Ostružné, přímo nad hradem Velhartice. Několik štol na severním úpatí připomíná středověkou těžbu zlata a stříbra.

Skoro celý severní svah je dnes přírodní rezervací. Ta byla vyhlášená v roce 1993 a má rozlohu 11,2 ha. Je zde chráněn porost borovice lesní s mnoha druhy lišejníků. Ve zbylé části lesa rostou především smrky s menší příměsí listnatých stromů.

Hora má dva vrcholy, které spojuje přibližně 500 metrů dlouhý hřbet. Na jižním, nižším vrcholu, je několik menších kamenných útvarů. Severním vrcholem Borek dosahuje nejvyššího bodu. Vrchol je plochý, celý porostlý borůvčím a s nádherným výhledem k východu.

Naše cesta začíná v malé vísce Libětice, kde končí i silnice. Dále to jde již jen pěšky nebo na kole. Vydáváme se cestou kolem lesa, k severu. Po levé ruce vidíme vrch Pahorek (718 m n. m.) a za ním se již otevírá první pohled na naši cílovou horu. Přibližně po 1 km se k nám připojuje žlutá, po které jdeme do osady Cihelna. Okreskou, již po červené, se mírným stoupáním dostáváme do Horního Staňkova.

Borek na turistické mapě

Víska se pyšní hezkým zámečkem z 19. století, návsí, ale především množstvím staletých stromů. Ty se začínají převlékat do podzimního šatu v celé škále barevných odstínů. Prostě pastva pro oči. Javorová alej s mimořádnými výhledy na hory Šumavy nás provází až pod svahy Borku.

Červená spěchá k Velharticím a my postupujeme volně lesem pod jižní vrchol. Cestou míjíme několik větších jam, jsou to zřejmě pozůstatky po dolování. Docházíme k úpatí pod jižním svahem a skutečně příkrým stoupáním, po sotva znatelné stezce, míříme k vrcholu.

U menší skály na vrcholu je potřeba nabrat dech. První odměnou je sice stromy omezený, ale hezký pohled k jihu. Hřebenem vede pěšinka, která spojuje oba vrcholy. V její polovině se otevírá krásný pohled k západu. Za několika hřebeny je tím posledním modravý pás Českého lesa s nejvyšším Čerchovem (1 042 m n.m.). Z desítek bližších lze jmenovat Teleček (886 m n. m.), Zahrádku (820 m n. m.) či Plošinu (970 m n. m.). Ale to je jen malá část z toho, co vidíme. Obraz pod námi zpestřuje několik vsí a rozlehlé louky.

Za dalších pět minut již stojíme na vrcholu. Nad skalnatým východním svahem je vyhlídka k východu na Svatoborskou vrchovinu, které dominuje Svatobor (845 m n. m.). Tak ještě pár fotek a vracíme se.

Sestupujeme cestou v několika obloucích pod východní svah a opět lesem nabíráme směr JV. Les opouštíme na louce nad Přestanicemi a máme před sebou část Šumavy jako na dlani. Přecházíme okresku do Hlavňovic a po loukách sestupujeme k Přestanickému rybníku.

Před ním je menší mokřad a samotnému rybníku chybí jen vodník. Je z poloviny obklopen lesem a jeho hráz zdobí malý křížek. Místo plné klidu přímo vybízí k rozjímaní. Kolem samé louky a nad nimi Borek jsou hezkou tečkou dnešní cesty.

Procházíme lesem na cestu, kterou jsme vyšli a míříme do Libětic. Vše je na mapě KČT č. 64 Šumava - Železnorudsko. Délka cesty je kolem 12 km. Z větší část se jde po neznačených cestách a potkat se zde s lidmi je spíše náhoda. Zato sojky nás bedlivě sledovaly celou cestu. Co zde může překvapit, je střelba. Na jižní straně hory je totiž střelnice. Ale jinak to nemá chybu.