Musím se přiznat, že i když do těchto míst mám, "co by kamenem dohodil", tak jsem tudy většinou jen projížděl. Až při jednom z výstupů na nedaleký Borek (859 m n. m.) mě sem přivábil pohled k jihu na pásmo Šumavy. A tak nápad, že i tam někde uprostřed může být něco hezkého, se o pár dnů později začal uskutečňovat.
Startem i cílem naší cesty se stala obec Hlavňovice. Zaparkovali jsme před hospůdkou a trochu se po vísce porozhlédli. Dominantou je kostel sv. Jana z Nepomuku v barokním slohu. Upoutá i hezká kaple sv. Vojtěcha a poté ještě zbývalo najít zámek. Ten je ukryt za krásnými stromy bývalého, dnes již zpustlého, parčíku.
Samotný zámek nás trochu rozesmutněl. Kromě slušné střechy je ve stavu začínající
ruiny. Vchodové dveře byly otevřené a tak i přes možnost, že se strop přemístí na
naše hlavy, jsme zámkem prošli. V přízemí jsou místnosti klenuté, v patře rovné
a v některých mají i podlahy. Vstup do půdních prostor byl při pohledu na schody
a stropy příliš velkým rizikem. Bývalá zámecká kaple stojí mimo zámek a stav objektu
také nic moc. Před odchodem ze vsi jsme zaskočili na hřbitov k hrobce bývalých
majitelů panství.
Stoupání okreskou kolem hřbitova k lesu a jeho průchod zabral první kilometr cesty. A za lesem to začalo. Před námi se objevily rozlehlé pastviny a udivené pohledy kraviček nás ujistily, že pěší se tu moc nevyskytují. Ale rozhledy, které se před námi otevřely se dají zařadit mezi ty s jedničkou. Na východě víska Zámyšl a za ní vrch Pálenka (898 m n. m.). K východu hluboké údolí Kepelského potoka a v dáli věnec hor. Alespoň několik z nich, od SV je první Svatobor (845 m n.m.), dále Sedlo (902 m n. m.).
Na JV vše uzavírá protáhlý Vosík (873 m n. m.) a na jihu se tulí pod svahem Vršku (820 m n. m.) osada Javoříčko. A všude kolem zbytky alejí se starými stromy, ve kterých převládají javory. Ves Zámyšl si toho starého moc neuchovala, ale něco málo se ještě najde. Hezký je dům z roku 1926 při cestě k Javoříčku. Svažitou náves zdobí křížek a jednoduchá zvonička.
V Javoříčku jsme během malé chvíle. Cesta vede po vrstevnici a výše popsané výhledy se opakují z jiných úhlů. V osadě je pár domků a dva z nich jsou skutečně pěkné. Cesta za osadou je stále užší, následuje průchod smíšeným lesem a před námi se objevuje Zvíkov. Došli jsme do osady a před námi je pohádkové, 200 let staré roubené stavení, které musí očarovat každého. Hlasy o nejkrásnějším objektu tohoto typu na celé Šumavě a okolí jsou na místě, je to prostě nádhera. Hezký je i další dům špýcharového typu, také ze 17. století.
Ze Zvíkova sestupujeme krásnou stezkou do údolí. Procházíme pod starými buky. Trochu zamrazí u pomníčku, který připomíná smrt patnáctileté dívky v roce 1945. Na dně údolí je malý rybníček a odtud stoupáme k místu zvané Dolina a prudkým svahem se dostáváme na silnici, po které jsme přišli. Do Hlavňovic zbývá poslední kilometr. Ještě pohled na majestátní Borek a vracíme se domů.
Touto oblastí nevedou žádné turisticky značené stezky. Vrcholky okolních kopců jsou většinou zalesněné, ale na svazích převládají pastviny a z nich jsou mimořádné výhledy k jihu, východu a severu. Vedou tudy dvě cyklostezky - a to č. 2092 a 2101. Zabloudit se tu nedá a vše je na mapě KČT č. 64 Šumava - Železnorudsko. Délka popisované cesty je okolo 7 km s malým převýšením. Cesty vedou většinou po vrstevnicích. V Hlavňovicích jsou i dvě hospody. Využití autobusů je možné jen ve všedních dnech, ale moc toho zde nejezdí.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.