Túra na Traweng (1 984 m), vyhlídkovou horu v rakouském pohoří Totes Gebirge

Za výhledy na hřeben Sturzhahn a klettersteig Gamsblick tak nějak omylem, Totes Gebirge

Během letní návštěvy Totes Gebirge jsem při rodinném výletu k jezeru Steirersee zaregistroval turistickou značku, která se zdála vésti na krásný hřeben pod jehlanovitou věž Sturzhahn (2 031 m). To si přece nesmím nechat ujít!

Proto dalšího rána vyrážím. Nalehko, jen s fotoaparátem. Neberu s sebou ani svačinu, ani pití, vždyť budu za čtyři či za pět hodin nazpět. No a žízeň mohu v případě nutnosti uhasit pivkem na některé z chat…

Za necelou hodinu již kráčím po liduprázdném chodníku za Grazerhütte, jenž se na hraně údolí jezera Steirersee odpojuje od cesty, vinoucím se svižně vzhůru. Opustil jsem rušné cesty krasové plošiny střediska Tauplitzalm s četnými jezery, kde naopak o turisty nouze není. Výškové metry rychle přibývají. Pod skalními srázy hory Traweng (1 984 m) se prodírám nejprve vysokými travními porosty, později kosodřevinou. Stezka není moc prošlápla, mnoho lidí tudy asi nechodí.

Čtěte také: Totes Gebirge – Mrtvé hory

Konečně kosodřevina ustupuje a objevují se alpínské louky. Ty jsou doslova poseté horskými květy. Všivce, zvonky, hořce a řada dalších mně neznámých druhů. Za zády se otevírají fantastické pohledy k jihu na skalní hřeben hory Grimming v Rottenmanských Taurách a na jezero Steirersee s chatami na jeho západním břehu. Nad hlavou se táhne ostrý travnatý hřeben mezi vrcholy Traweng a Strurzhahn, jenž je mým dnešním cílem.

Kousek za začátkem alpínských luk se značená cesta stáčí doleva a míří ke stěně Trawengu k jakési jeskyni. Že by toto bylo cílem značené stezky? Nevadí, já jdu přímo na hřeben, chci si vychutnat výhledů. Nejasností plynou z toho, že nemám turistickou mapu této oblasti. Tu, kterou jsem měl při zimní návštěvě Totes Gebirge jsem někomu půjčil (komu?…) a tady se mi novou nepodařilo sehnat. No co, nějak si poradím.

Opravdu strmým stoupáním se konečně dostávám na značně vzdušný hřeben. Při pohledu do jeho strmých severních srázů se mi až zatočí hlava. Usedám do trávy a kochám se klidem i panoramaty. Traweng po pravici je téměř na mé úrovni, na vršku vidím pár lidí. Po levici štíhlá věž Sturzhahnu rovněž nemá chybu. Připomíná nepřístupné dolomitské věže. K severu se zvedá vápencový masív hory Kl. Tragl (2 164 m) a za ním skrytý Grosser Tragl (2 184 m), na němž jsem byl před pár lety na skialpech.

Konečně jsem se nasytil výhledů a je čas jít dolů. Chci se ještě mrknout k jezeru Schwarzensee, ke kterému jsme včera s mimušem nedošli. Čas je dobrý, ale chci se nechat rezervu. Opět jsem na turistické značce a u sněhového výležiště. Zvědavost mě nakonec přemáhá, jdu se kouknout, kam že ta značka vlastně vede. Míří opravdu k jeskyni. Ale míří i dále, někam vzhůru. Nedá mi to, půjdu se kousek kouknout.

Za skalním výběžkem se objevuje ocelové lano. Že by nějaká via ferráta? Kousek povylezu a vrátím se, říkám si. Jdu, jdu kousek, druhý kousek, i třetí kousek. No co, však i na Civettě v Dolomitech jsem byl na vršku bez toho, že bych se stihl navázat… Nemám s sebou ani úvazek ani blembák, ale ferrátka se zdá být lehká. Jenže za dalším ohybem se ferráta (klettersteig) stáčí a míří doslova kolmo vzhůru. Doparoma, to není moc rozumné.

Vracet se již ale nemá valného smyslu, doufám, že shůry nepřilítne žádný balvan. Je ale brzy dopoledne, skála není prohřátá a neměla by příliš pracovat. A nikdo nahoře neleze, nemá tedy kdo shazovat kameny. Takže se držím ocelového lana a šinu si to vzhůru. Škoda, že nemám ten úvazek, bylo by tady pár opravdu dobrých fotek. Jenže na focení není ani pomyšlení, nemám se kde bezpečně zastavit a na batmana si hrát nemíním…

Cesta nyní jde opravdu téměř kolmo vzhůru a je pěkně vzdušná. Pod prdelí mám nějakých pár stovek metrů volného prostoru. Až dodatečně zjišťuji, že se jedná o novou via ferratu (klettersteig) Gamsblick. Jeho délka je pouhých 440 m při převýšení 180 m. Ferráta je dokonce zakreslena ve skládačce s orientační mapkou, kterou vám nabídnou na každé chatě. Tu jsem ale ani neotvřel, chtěl jsem přece pořádnou mapu… A jaké z toho plyne ponaučení? Nikdy, nikomu, nepůjčujte mapy a koukejte i do skládaček!

Konečně se cesta napřimuje a lano již jen tak "plandá" na horské louce. K vrcholu Trawengu (1 984 m) osazenému křížem je to již jen kousek. U kříže sedí dva Rakušáci, u nohou úvazky a přílby. Dívají se na mne s hlubokou nedůvěrou a nechápavě se několikrát dívají do míst, odkud jsem vyšel, jen tak nalehko v tričku a s foťákem… Pořád asi čekají, že z rukávu vytáhnu ta jistítka na klettersteig… Raději zdravím "italsky" čao, abych se časem nedočetl na některém z rakouských horských webů něco nepěkného o nezodpovědných Češích.

Pořizuji pár snímků, zamávám blízkému zaledněnému Dachsteinu a po úzké turistické pěšině sestupuji dolů směrem k jezeru Tauplitzsee, resp. k chatě Grazerhütte, u které jsem docela rychle. Sestupový chodník byl ale docela nepříjemný. Hodně prudký a samá suť. Pak si ještě dávám jezera a mířím nazpět k Haus Alpinu, kde máme vybudován "základní tábor".

Klettersteig Gamsblick je poměrně těžkou cestou. Tvůrci jej klasifikují B až C, některé úseky jsou mírně těžší než C. Výjimečně se objevují snadné úseky klasifikované A. Klettersteig má velice málo stupů a jistících pomůcek, naštěstí je celý spolehlivě odjištěn ocelovým lanem. Určitě tady upotřebíte jistící set na via ferraty a přílbu.

Pěkné video z výstupu klettersteigem Gamsblick naleznete na youtube na adrese http://www.youtube.com/watch?v=Bv1yNx3iiIE. To máte místo fotografií, které jsem na této trase nemohl z objektivních příčin pořídit…

Další související články: