Pro uskutečnění mého prvního přechodu maďarských Karpat jsem si vybral jejich nejrozsáhlejší pohoří, které je na rozdíl od nejvyšší Mátry vápencové a nalezneme zde spousty jeskynních prostor, z nichž některé lze navštívit.
V horkém červencovém dni nasedáme do vlaku směr Budapešť, po cestě otevíráme osvěžující lahvové nápoje a jsme rádi, že ačkoliv počasí létu moc nepřeje, předpověď pro nejbližší dny je pro východní Maďarsko příznivá. Vzhledem k laxnímu přístupu maďarských železničářů k mezinárodnímu spoji přijíždíme do Budapešti opoždění a do dalšího vlaku do Egeru máme téměř dvě hodiny čas.
Přestože je ohromné vedro, jdeme pěšky k největší synagoze v Evropě, která byla postavena v XIX. století architektem Ludwigem Försterem s použitím byzantsko-maurských prvků. K synagoze připadá i židovské muzeum, vstupné se dělí do několika kategorií a při vstupu je nutné projít bezpečnostní prohlídkou. Po vnější prohlídce se šouráme rozpálenou ulicí zpět a v supermarketu kupujeme proviant do hor. Zkoušíme koupit místní špekáčky a doufáme, že si je opečeme dřív, než stačí sladit barvu s okolní přírodou.
Eger
Ve vlaku je šílené vedro, pospáváme a těšíme se do Egeru, kde hodláme navštívit minaret - památku, na které jsme ani jeden nebyli a ze které je krásný výhled na město a okolí. Město je turisticky atraktivní, nejvýznačnější památkou je hrad, který je opředen legendou při jeho dobývání Turky v 16. století. Město nájezdům odolávalo, ale v roce 1596 ho Turci na téměř 100 let obsadili, kostely přebudovali na mešity a vybudovali zde lázně.
Po jeho obsazení Habsburky byl rekatolizován, z nadvlády Turků zbyl jeden minaret, na nějž lze vylézt. Nahoru se pouští skupinky po 10 lidech, neboť schody jsou extrémně úzké a na vyhlídkové plošině se musí všichni procházet pouze jedním směrem, neboť vzájemné vyhnutí se, je nemožné. Přestože je otevřeno do 18 hodin, jsme nahoru ještě vpuštěni a můžeme tak pozorovat vrch Nagy-Eged s patrnou rozhlednou, kde dnes chceme přespat. Uznáváme, že je to docela kopec, neboť výškové převýšení činí přes 400 m a vydáváme se na cestu.
Turistické značení v Maďarsku
Na úvod putování je třeba něco povědět o maďarském turistickém značení. Při zakoupení mapy vás zaujme jednotná barva značení s písmeny a doplňujícím obrazcem. Písmena znamenají barvy a to následovně: K - modrá, P - červená, S - žlutá a Z - zelená. Pod tímto je najdeme i v terénu,kdy např. značka Z+ je v terénu zelený kříž atd.
Značení je horší než u nás, rozcestníky jsou jen na některých rozcestích a to ještě velmi bídné, jedná se zpravidla o dřevěný kůl se směrovníky s údaji pro turistu neurčujícími, v jaké vzdálenosti je další křižovatka, např. Miskolc 35km, jak jsme se u jednoho z nich mohli dočíst. Občas kůl nějaký dobrák otočí a pak je z toho ještě větší zmatek. Proto je třeba zvýšená spolupráce s mapou a rozcestí, kde chceme změnit směr, hlídat, neboť ve většině případů odbočující značka prostě zmizí v lese bez jakéhokoliv upozornění.
Rozhledna Dobó Istvána
My se z Egeru vydáváme po červené značce, značky jsou spíše symbolické a ve vinicích za městem trochu bloudíme. Po dvou hodinách přicházíme před setměním na vrchol, kterému vévodí rozhledna Dobó Istvána, obránce Egeru před Turky, kterého Maďaři uctívají jako plno dalších svých osobností, jimž jsou stavěny četné pomníky všude možně.
Pod rozhlednou je ohniště, takže špekáčky dnes budou. Jdeme shánět dřevo, což je docela problém a poté jdeme fotit západ Slunce z mohutné ocelové rozhledny, která má naneštěstí dřevěná patra, takže se její životnost blíží ke konci. Prkna jsou ztrouchnivělá a jistí si nejsme ani na uvolněném ocelovém žebříku. Raději slézáme dolů, večeři zapíjíme vínem a jdeme spát.
Putování po opuštěných kolejích
Druhý den ráno vstáváme a po snídani se vydáváme po hřebeni a hledáme pramen, který by tu měl podle mapy být, což díky suchu není pravda. Na rozcestí špatně odbočujeme a na vyhlídku Kövesdi-kilátó jdeme oklikou přes kopec, který nám díky panujícímu horku dává pořádně zabrat. K polednímu přicházíme do vesnice Felsőtárkány, kde dokupujeme pár zásob v rámci omezeného sortimentu místního obchodu a litujeme, že dnes není víkend a nemůžeme použít zdejší turistickou atrakci - lesní železnici, jezdící o víkendech od 1.5. do 30.9. v 9:30 a 13:30 do 5 km vzdálené zastávky Stimeczház.
Nezbývá nám nic jiného, než jít kolem opuštěných kolejí a odbočit do protáhlého údolí Hideg - kúti - völgy, na jehož konci si po třech hodinách pochodu dáváme u hájenky pauzu na jídlo a trochu se osvěžujeme u slabého pramene. Poté nás čeká prudký výšvih na náhorní planinu, kde přecházíme přes kamenné pole a ze skalní vyhlídky vidíme místo, odkud jsme dnes ráno vycházeli.
Krajina se zde trochu změnila, dnes nás již nečeká žádné větší převýšení kromě odbočky na nejvyšší vrchol pohoří, Istállós - kő (958 m n.m.), ze kterého není žádný výhled a kromě dřevěného kříže zde nic k vidění není. Dnešní cestu ukončujeme na upraveném tábořišti opékáním buřtů a popíjením vína.
Středisko Bánkút
Ráno vycházíme vstříc horskému středisku Bánkút, které je využíváno především v zimě jak ke sjezdovému tak k běžeckému lyžování. V penzionu si dáváme polévku, doplňujeme vodu, neochotnou obsluhu prosíme o pohlídání batohů a na lehko jdeme na rozhlednu Petőfi - kilátó na druhé nejvyšší hoře Bálvány (956 m n.m.) Dalekému výhledu, bohužel, brání opar.
Vracíme se zpět a pokračujeme netradičně smrkovým lesem ke skalní vyhlídce Látó - Kővek s pěkným výhledem na východní stranu. Před sestupem do údolí ještě odbočujeme na vrchol Örvény - kő s pomníkem a malou jeskyní a poté nás již čeká prudký sestup do údolí na konečnou stanici lesní železnice Garadna, odkud se dá, v závislosti na období, dojet až osmi vlaky do Miskolce.
My využijeme služby jen do lázeňského městečka Lillafüred, kde vystupujeme a konečně si dáváme točené pivo. Zde je možnost navštívit tři krápníkové jeskyně, z nichž dvě, Anina jeskyně a jeskyně svatého Štěpána jsou placená a třetí, Szeleta, má vstup volný. U té jsme se tozhodli strávit poslední noc pod širákem. Z jeskyně šel v podvečer až nepříjemný chlad, ale její ohromné prostory, kde byly objeveny nálezy z mladšího paleolitu, nás uchvátily.
Ráno se přesouváme autobusem do Miškolce, kde navštěvujeme pěkný hrad Diósgyör a odpoledne zdejší známe lázně ve čtvrti Tapolca.
Návštěvu pohoří Bükk mohu každému, kdo chce poznat Maďarsko z jiné stránky, doporučit, i když ideální doba k přechodu je spíše podzim, kdy listy stromů hrají barvami a není takové horko.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.