Další střed Evropy najdeme na Dyleni v Českém lese

V úterý ve středu Evropy, západní Čechy

Když se řeknou v turistickém kruhu Západní Čechy, většina si vybaví známé lázně - Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně, případně Kynžvart, někteří uhelnou pánev na Sokolovsku a ti nejodvážnější Ašský výběžek, kde byla hranice mezi těmi "zlými" Němci a těmi z NDR, kteří za války stříleli do vzduchu. Po odsunu však dopadli stejně.

Do této oblasti zasahuje na západě Smrčiny a Hazlovská vrchovina, část Krušných hor, Slavkovský les, Tepelská vrchovina a na hranici s bývalým NSR Dyleňský les a část Českého lesa.

Tuto část však dříve nejlépe znali pohraničníci, kteří bedlivě střežili, aby nikdo neutíkal na Západ, protože by se tam měl pod imperialistickým praporem hůře než u nás. Proto jsem vždy toužil tuto část severní části Českého lesa navštívit a vysílač na Dyleni mě přitahoval jako pivaře hustá pěna Chodovaru z pivovaru v nedaleké Chodové Plané.

Prvé seznámení s tímto krajem bylo již v roce 1968, kdy jsme se co by studenti VŠB nedobrovolně vraceli předčasně z výměnné exkurze v NDR po internaci v srpnových událostech. Tehdy jsme přespali v Horním Slavkově, jelikož autobusák v noci nechtěl do Prahy, protože se tam střílelo. Od té doby jsem tam byl již mnohokrát a tento kraj mi přirostl k srdci.

Vybral jsem k malému povídání několik lahůdek - Rozhlednu Háj nad Aší, horu Dyleň, osadu Kladská, rozhlednu nad Krásnem, Podhorní vrch a Starou Knížecí Huť nedaleko hranic s Německem.

Rozhledna Háj (758 m)

Tuto rozhlednu lze s výhodou navštívit při toulkách přírodním parkem Smrčiny ve stejné horopisné jednotce v Ašském výběžku, který je snad nejznámější z řady těchto "apendixů" u nás. Jak tyto výběžky vlastně vznikaly, asi již nikdo přesně neví. Ale jsou tady. Krajinný ráz je zde vcelku nepoznamenaný chatovými osadami. Já jsem se na rozhlednu dostal poprvé při putování z nejzápadnějšího města republiky - Hranic přes Studánku a Podhradí. Rozhledna byla třešnička na dortu.

Podruhé jsem se toulal z Hazlova přes Výhledy a malebný Vernéřov s nezapomenutelnou dřevěnou hospůdkou "U Špreňarů", která na mne udělala nezapomenutelný dojem a když jedu okolo, nikdy se nezapomenu zastavit. Vždy v koutě sedí němečtí hosté, kteří přišli pěšky a popíjejí již mírumilovně pivo a šnaps. Hospůdka je nyní bohužel po rekonstrukci, která mi letos v dubnu 2006 příliš radosti neudělala. Ale majetné cizince přitáhne. Rozhledna Háj, německy Hainberg, oslavila v roce 2004 již 100 let existence. Od Aše je vzdálená 2 km a je vyhledávaným místem pro místní. I díky restauraci, kde se konají diskotéky.

Samotná hora je suk z kvarcitického svoru ve tvaru táhlé kupy. Je zde ve Smrčinách nejvyšší bod. Rozhledna je čtyřboká s výškou 34 m, nad ochozem je krátký výhled z osmi oken. Jsou zde uvedeny i vzdálenosti do hlavních evropských měst, kam jsme dříve nesměli. Tedy až na malé výjimky na východě. V mezipatře rozhledny jsou dobové fotografie, klíč od věže získáme v restauraci. V okolí jsou běžecké lyžařské trasy a taky pár menších sjezdovek.

Dyleň (940 m)

Tato hora se výrazně zvedá nad sousedními sníženinami, Tachovskou brázdou a Chebskou pánví, takže ho vidí každý v širokém okolí. Vysílač na vrcholu je oplocený a nepřístupný, chtělo by to zde rozhlednu jako sůl. I samotný vrchol Dyleně od roku 1948 do 1990 střežili vojáci, takže okolní obyvatelé se na něho dívali asi tak, jako občané Železné Rudy na blízký Grosser Arber v Německu. Naštěstí dnes nahoru vede zelená značka z Kynžvartu přes osadu Vysoká a rozcestí U Alexe. Pak je to na vrchol jen 2,5 km po lesní cestě, kde jezdí auta.

Objekt střeží záhadný mužík se dvěmi psy, které chodí venčit mimo objekt. Výhledy jsou omezené, ze skály, kde je umístěná vrcholová kniha, jsou výhledy již do Německa. Zelená značka pak pokračuje dále přes koupaliště Riviera do Mariánských Lázní. Na mapě Slavkovský les a Mariánské Lázně je ještě vyznačena možnost po červené značce, ale ta vede traversem na hranici a samotný vrchol vynechává. Ale od STŘEDU EVROPY vede na vrchol účelová značka.

Doposud jsem si myslel, že střed Evropy mají Slováci v Kremnických vrších nedaleko obce Krahule, ale je jich asi více. Slovenský "STRED EUROPY" je vytýčen v Horném Turčeku u Kremnických Baní. Kromě vyznačeného bodu sloupem, který je však o mnoho větší než ten německý, zde byl postaven i nový klášter kapucínů - Dom svatého Jozefa. Záleží tedy asi, jakou kružnici geografové opásají. Tento hraniční MITTELPUNKT EUROPAS je vyznačený skromným žulovým patníkem, geografický bod byl zde stanoven již v roce 1865. Pochopitelně jsem se na něm nechal paní Marií vyfotit. Je vzdálený od vrcholu asi 1,5 km.

U slovenského "STREDU EUROPY" jsem vyfocený taky, takže vnuci z toho budou mít v hlavě guláš. A propos, kde je střed České republiky nevím, ale střed Slovenska je zaručeně ve Slovenském rudohoří - krásná skalnatá hora Hrb (1 255 m), odkud je na rozdíl od německého patníku, který je v lese, impozantní rozhled až k Vysokým Tatrám. I zde jsou uvedeny přesné souřadnice. Ve výšce 1 068 m je příjemná Chata na Hrbe s lahváčem. To u obou středů Evropy citelně chybí. Člověka napadá otázka, kde byl střed Rakouska - Uherska nebo předmnichovské Československé republiky s Podkarpatskou Rusí na východě. Možná to taky někdo ví. Kdoví!

Český les

Český les má charakter členité vrchoviny až ploché hornatiny a je jakýmsi pokračováním Šumavy, se kterou sousedí na jihovýchodě. Na severu a severozápadě pak sousedí se Slavkovským lesem. Hřbet Českého lesa se táhne v délce asi 80 kilometrů podél hranice s Německem. Šířka pohoří dosahuje jen asi 15 km «

Tato Dyleňská oblast se nachází při severním okraji Českého lesa, do kterého geomorfologicky patří spolu s Čechovským lesem a Přimdským lesem. Tedy samé lesy, ale je to pro tuto část země typické. Na území Německa se tato část jmenuje Oberpfalzer Wald s nejvyšším bodem Kreutzfelsen (938 m). Takže náš Čergov s 1 042 m je vyšší. Tak to má být, tak je to správné!

Na rozdíl od německých bratrů, kde je značek jako máku, je zde u nás značek jako šafránu, všichni víme proč. Naši sousedi se o útěky svých občanů do ČSSR zase tak moc nestrachovali. My jsme na vrchol Dyleně a k středu Evropy putovali z malé vesničky Vysoké, tam a zpět to bylo něco okolo 10 km. Tedy lehká nenáročná procházka, kdy na hranici na vás dolehne divný pocit a vzpomínky na film Král Šumavy.

Osada Kladská

Jedná se o osadu s dřevěnými domky v alpském stylu, které sem byly dovezeny k loveckému zámečku z let 1877 - 78. Je zde také Kladský rybník - vodní nádrž z 16. století pro tehdejší přivádění vody do důlních revírů u Krásna. Kolem rybníka vede můstková naučná stezka přes rašeliniště Tajga (130 ha). Možná proto sem tak rádi jezdí bohatí Rusové z nedalekých Mariánských Lázní.

Stezka je vybavena informačními tabulemi, nad okrajem lesa je za zámečkem hrobka knížete Schönburg - Waldengurga, který byl dřívější majitel revíru. Je zde několik stylových restaurací, prodává se zde turistická známka z oblasti Slavkovského lesa. Kladská leží téměř uprostřed tohoto horstva, které leží v prostoru mezi Karlovými Vary, Kynšperkem nad Ohří, Mariánskými Lázněmi a Teplou.

Po turistických značkách je sem možno dorazit z Mariánských Lázní, z Lázní Kynžvart nebo z Pramenů. Letos v dubnu zde byly ještě po tuhé zimě dvoumetrové sněhové závěje. V okolí jsou další rozlehlá lesní rašeliniště Lysina, Malé rašeliniště a Paterák. Tyto rašeliniště sytí svými vodami mariánskolázeňské prameny. Jedná se tedy o významné místo Slavkovského lesa, já jsem dělal okruh z Kynžvartu přes Kladskou do Mariánských Lázní.

Místní restaurace poskytují služby na vysoké úrovni, využívají je však převážně Němci a Rusové, kteří dříve na území naší republiky proti sobě nemilosrdně bojovali. Dnes si v západočeských hospodách nevadí, což je z mírového hlediska dobře. V létě je zde ráj cyklistů, v zimě běžkařů. Necelé 4 km na západ od Kladské je nad Vysokým sedlem nejvyšší hora Slavkovského lesa - Lesný (983 m), na který však bohužel nevede žádná turistická značka. A je skutečně zalesněný.

Na jihovýchodě je hora Králův kámen (851 m), přes který vede žlutá značka od Mýtského rybníka. Z Mariánských Lázní zde jezdí autobus, který často využívají "lázeňáci", zpět mohou jít pohodlně pěšky po značce. Je to velmi krásné místo, které je jednou z perel Slavkovského lesa.

Rozhledna nad Krásnem

Je zcela jistě významným dominantním bodem Slavkovského lesa nad městečkem Krásno, jižně Horního Slavkova a severozápadně od Bečova nad Teplou. Když tedy jedeme autem z Karlových Varů do Mariánek, stačí v Bečově odbočit pár kilometrů na západ. Na kamennou rozhlednu na Krásenském vrchu (777 m), která měří 24 metrů, s nezvyklým spirálovým schodištěm, se člověk dostane buď po žluté značce z Krásna a nebo je možno využít malé parkoviště u silnice z Bečova, odkud je to jen asi 20 minut pěšky. Ani z Krásna po žluté to není daleko, asi 2 km.

Slavkovský les

Slavkovský les je poměrně nevysokým a značně zarovnaným pohořím rozkládajícím se v západních Čechách zhruba mezi městy Karlovy Vary a Mariánské Lázně. Horskými sousedy Slavkovského lesa jsou Smrčiny na západě, Krušné hory na severu a severozápadě a na jihu pak Český les. Východní okraj pohoří je poměrně plochý a těžko určitelný. Nejvyšším vrcholem Slavkovského lesa «

Rozhledna byla otevřena v roce 1935, když ji v období hospodářské krize postavili nezaměstnaní. Tím se jinak nevýrazný žulový vrch stal dominantou kraje. Z vrcholové plošiny je krásný kruhový rozhled, na zábradlí jsou keramické destičky s panoramatickými kresbami výhledu.

Dříve zde byla hospoda a taneční parket, kde juchali spokojení havíři s děvčaty. Dnes by snad děvčata byla, ale havířů ubylo. Takže by se juchání na vrcholku asi nekonalo. Ale místo toho se v okolí pořádají technopárty, které se ukazují v televizi. Letos koncem dubna účastníky znechutilo počasí - hustý déšť a zima. Když je hezky, vidíme na severu Krušné hory, letos v dubnu byly krásně zasněžené, dominuje Božidarský Špičák a Klínovec s televizní věží a opravujícím se hotelem, který střeží již řadu let můj přítel, bývalý boxer, Jirka Horník v širokém klobouku a se psem. Bez něho by Klínovec nebyl Klínovcem. Jeho bratr je starostou Božího Daru a jako správní vlastenci hotel neprodali Němcům. Dále vidíme Doupovské hory, údolí řeky Teplé i Podhorní vrch. Pochopitelně i Lesný (983 m), nejvyšší bod Slavkovského lesa.

Samotné Krásno rovněž stojí za shlédnutí, je to staré hornické městečko, kde bylo jedno z největších cínových nalezišť v Evropě. V době 1. světové války se rozšířila těžba wolframu, po roce 1945 pokračovalo dobývání a zpracování měděných, zinkových i cíno - wolframových rud. Těžba byla ukončena v roce 1991.

Pro vzpomínku slouží místní hornické muzeum a hornická hospoda na náměstí, Ostravákům to připomene hornické muzeum pod Landekem v Petřkovicích s rázovitou hospodou Harendou, která se podobá té místní. Na náměstí je pomník, který připomíná pochod smrti z koncentračního tábora ve Svatavě. Výlet na rozhlednu je výhodné spojit s návštěvou blízkého známého hradu Loket z 12. století, který leží nad meandrem řeky Ohře. I samotné historické jádro města Loket stojí za to.

Podhorní vrch (847 m)

Nachází se uprostřed mezi Mariánskými Lázněmi na západě a Teplou na východě. Patří již do Tepelské vrchoviny, kde je nejvyšším bodem horstva. Nahoru vede červená značka z Mariánek (7 km), na které potkáte restauraci Panorámu, rozhlednu Hamelika, velkou kamennou sochu Krakonoše u stejnojmenného zdevastovaného hotelu a polní cestou se dostanete do Zádub, odkud přes Závišín šlapete stále po červené značce nahoru. Dolů můžeme sestoupit dále lesem a mezi bolševníky po červené do Ovesných Kladrub a do Kláštera Teplá nebo po žluté do Dolního Kramolína.

Při cestě do Ovesných Kladrub, kde stojí vláček, je velká obora s daňky, v samotných Ovesných Kladrubech zdechl pes. Hospoda se otevírá v 16.00 hodin, my jsme ji s ženou Marií zastihli ještě uzavřenou. Ale na obecním úřadě nám dali razítko. Na východě je vodní nádrž Podhora. Na samotném vršku Podhorního vrchu je vyhlídková plošina na čedičovém suku, v opuštěném lomu byly nacházeny olivíny. Komolý kužel malebné vrcholové partie je tvořený zbytkem bazanitového lávového proudu. V sedle pod vrcholem stávala kdysi Hannakamova kavárna, jejíž obyvatelé se stali v roce 1945 obětí diverzního zásahu.

Dnes jsou zde naučné tabule a rozcestník. Taky je zde vysílač - radiokumunikační objekt s věží. Výhledy z vrcholu jsou vděčné, od jihu vidíme Český les a Dyleň, na západě Slavkovský les, pohraniční Krušné hory - zalesněný Božidarský Špičák (1 115 m), Klínovec (1 244 m) a nejkrásnější krušnohorskou horu - sklalnatou roztřepenou Meluzínu (1 094 m), která trochu připomíná rozpláclý Rozsutec na Malé Fatře nad Štefanovou. Je vidět i památná hora Vladař (693 m), jehož vrchol zase připomíná Ploskou na Velké Fatře. Výhledy dále pokračují do Plzeňské pahorkatiny až nazpět k Čerchovu v Českém lese.

Vidíme i zříceninu hradu Přimda (848 m). Je zde přírodní rezervace Podhorní vrch s listnatým porostem s horskými druhy keřů, na severním úpatí jsou pod Podhorní hájovnou v údolí řeky Teplá výrony oxidu uhličitého a výkvěty solí - tzv. Podhorní mofety. Kdo nechce pěšky, dle mapy se dá k vrcholu přiblížit i nedůstojně autem a na vrchol si jen "odskočit". Výhledy za to určitě stojí!

Stará Knížecí Huť

Tato osada obce Lesná, která se nachází v nadmořské výšce 690 m nad mořem, je součástí Českého lesa, který tvoří okrajový geomorfologický celek Šumavské subprovincie v délce okolo 80 km při státní hranicí se SRN mezi Chebskou pánví a Všerubskou vrchovinou. Tato zajímavá lokalita, kterou jsem letos navštívil poprvé, se nachází na turistické mapě Český les - sever, to znamená v části, která je obecně mnohem méně v podvědomí než jižní část se známými Bělou pod Radbuzou, Poběžovicemi či Klenčím pod Čechovem.

Osada je vzdálena asi 3 km severozápadně od státní hranice, asi 20 km severovýchodně je známý Tachov a asi 13 km jihovýchodně všem dobře známý hraniční přejezd v Rozvadově. Přes ten většina z nás jezdila do poprvé do Alp, když se konečně otevřely hranice pro obyčejné lidi, jako jsou horalé. Je zřejmé, že dostat se až do těchto končin jde jen velmi těžko jinak, než autem, což jsem učinil i já.

Přes vesnice Svobodka, Dolní obora, Mýto, Písařova Vesce je tady konečně vesnice Lesná, poslední záchytný bod před Starou Knížecí Hutí. Zde se na malém náměstí ve výšce 655 m dovídám, že se jedná o původně lidnatou pohraniční obec, kde ještě v roce 1938 žilo 621 obyvatel - 593 Němců, 17 Čechů a 11 Židů. Jak to dopadlo po válce si umíme všichni představit. Dnes se zde v kostele konají překvapivě pravoslavné bohoslužby. Je zde rozcestník z roku 1997 zelené a modré značky, ani jedna nevede do mého cíle cesty. Před rokem 1989 zde asi končily všechny cesty, dál jezdili jenom pohraničníci.

Pamětní kámen obětem pochodu smrti v roce 1945 připomíná hrůzy války. Dalších pár kilometrů autem vedou po lesní asfaltce a končí u dalšího rozcestníku a tabule naučné stezky. Ze Staré Knížecí Huti se můžeme vydat po zelené na Přední Zahájí, kde je hranice, na Huťský potok nebo po červené do Rozvadova, kam je to 11 km.

Z tabule se dovídám, že oblast Českého lesa je dnes součást "Zelené střechy Evropy", což je velký úsek obdobných území na česko - německo - rakouském pomezí. To díky hlavně tomu, že v době "železné opony" zde člověk nemohl páchat žádná jiná zvěrstva, mimo zadržování narušitelů hranic. Příroda tedy zákonitě pookřála. Má dnes mimořádný ekologický význam.

Název Stará Sklářská Huť nemůže znamenat nic jiného, než že se zde před léty tavilo sklo a protože jsem více než 35 let tavil podobnou taveninu - ocel v Nové huti v Ostravě, je mi název velmi blízký. A že těch různých "HUTÍ" v naší republice je! Dal by se o tom napsat samostatný článek. I "VYSOKÝCH PECÍ" je hned několik a to nepočítám ty vyhaslé ve Vítkovicích, kde z nich snad vznikne unikátní hutnický skanzen.

Rozhodujeme se pro malý turistický okruh kolem osady, který umožňuje zelená a červená turistická značka přes bývalou Novou Knížecí Huť u Huťského rybníka (675 m), bývalou Stoupu (650 m) a rozcestí pod Červeným vrchem (668 m), tedy trasu s nepatrnými nerovnostmi terénu. Ochytří nás udržované informační tabule, bez nich by o dřívější existenci skláren neměl člověk ani potuchy.

A za půl hodiny jsme skutečně u bývalé sklárny - Nová Knížecí Huť, která byla založena již v roce 1738 a v roce 1838 zde pracovalo 6 sklářů, 1 tavič, 1 stoupař, 2 topiči a 2 nosiči dřeva. Nájemci bydleli v panském domě, byla zde i sklářská krčma, což zní sympaticky. Bylo tady 13 domků s 123 obyvateli, osada zanikla po roce 1886. Fungovaly také Anenská brusírna (Anna Schleif) a Anenská leštírna (Anna Polier). Byly zde přeleštěny tisíce kusů skla pro výrobu zrcátek, vodní síla se čerpala z vodního náhonu.

Když jdeme z rozcestí pod Červeným vrchem, vidíme po levé straně bývalý objekt kasáren pohraničního útvaru a vpravo v lese hrob 37 obětí koncentračního tábora Buchenwald i s německým nápisem - "Hier ruhen 37 unschuldige Oper des blutigen Naziterrors aus dem Konzentrationslager Buchenwald".

Hrob byl obnoven německými občany K. Weiglem a W. Ullspergerem v roce 2002. Já osobně to chápu jako zřejmé gesto omluvy a snahy o smíření. Vždyť odsun Němců taky neproběhl po té hrozné válce jen tak, taky tekla krev. Ale Němci začali, takže s omluvami musí začínat vždy oni. Tedy dle mého mínění.

Celý okruh trvá pomalou chůzí 2 - 3 hodiny, podle toho, jak dlouho budete stát u informačních tabulí naučné stezky. Zvláště mladým lidem, kteří o té době mnoho nevědí a nechtějí znát, by tento okruh pomohl otevřít oči z pohledu bývalého spolužití Němců a Čechů v těchto pohraničních oblastech Československé první republiky, kdy každý třetí občan byl Němec. A taky to podle toho tak dopadlo. A kdyby nás nenapadl Hitler, nemusel by nás ani osvobozovat Stalin. Takže by demokracie snad fungovala nadále. Ale zase by nebyly ty "Báječné léta pod psa"!

Střed Evropy na Dyleni, turistická mapa