Poslední aktualizace: 28.1.2025 |
Treking > Geomorfologie > Typy a tvary reliéfu, výškové stupně a relativní výšková členitost, členění reliéfu
Typy a tvary reliéfu, výškové stupně a relativní výšková členitost, členění reliéfuNížiny a vysočiny, výškové stupně a relativní výšková členitost3.11.2011 | Otakar Brandos
Geomorfologické členění České republiky i Slovenska je poměrně složité. Celky s podcelky i okrsky jsme si již vymezili v samostatných článcích, dnes je na čase podívat se na pojmy, co je to nížina či vysočina, co je to pahorkatina, vrchovina či hornatina nebo velehornatina. ![]() Článek jsem dokončil po více než roce, hlavním popudem byla korespondence s jedním čtenářem, jenž v jednom mailu napsal: "Když jedu na kole z Opavy do Holasovic a vidím tu rovinu až ke Krnovu, tak se musím smát, když někdo řekne pahorkatina. To je takové slovíčkaření a ještě každý si to může vyložit po svém. Pro Hanáka je pahorkatina něco jiného než pro Rýmařováka…" Slovíčkaření to sice možná je, ale geomorfologové nám jednotlivé pojmy poměrně exaktně definovali. A právě o těchto definicích je následující text. Výškové stupně a typy reliéfuNadmořská výška je jedním ze základních kritérií členění reliéfu. Nadmořská výška rovněž ovlivňuje prostorové a časové rozložení fyziogeografických složek a jejich prvků, jako jsou vodní srážky, teplota, vlhkost vzduchu či zastoupení rostlinných a živočišných druhů. Nížiny jsou obvykle definovány jako zarovnané oblasti s nadmořskou výškou od 0 do 200 m. V 70. letech minulého století však významný slovenský geograf M. Lukniš navrhl posunout horní hranici nížin na 300 m n.m., díky čemuž se do kategorie nížin dostaly i velké plochy plochých pahorkatin Slovenska, které se nad hranicí 300 m n.m. téměř nevyskytují. Proto se lze u nás dnes setkat v odborné literatuře s dvojí definicí nížin a nízkých vysočin. Níže uvedená tabulka jasně popisuje jednotlivé výškové stupně. Vysočiny jsou pak oblasti nad touto hranicí.
Relativní výšková členitost a terminologie pahorkatin, vrchovin a hornatinČlenění reliéfu odborníci obvykle vyjadřují s pomocí relativní vertikální členitosti. Setkáváme se s termíny nížina a vysočina (viz výše). Nížiny jsou území o nadmořské výšce 0 - 200 m (300 m) s rovinatým charakterem a max. relativní vertikální členitostí do 75 m. Vysočiny jsou území s nadmořskou výškou nad 200 m (300 m) a relativní vertikální členitostí větší než 75 m. Vysočiny se podle vertikální členitosti dále dělí na pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny a velehornatiny. ![]() Morfometricky se rozlišuje pět základních typů reléfu - nížiny, pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny a velehornatiny. Toto třídění je podle Demka (1987) postaveno na relativní (nikoliv absolutní!) výškové členitosti reliéfu a stanovuje se na základě rozdílu mezi nejvyšším a nejnižším bodem ve čtverci 4×4 km, tedy na ploše 16 km2. To platí v ČR. Na Slovensku je definice sice podobná, ale přece jen se mírně odlišuje. Relativní výšková členitost je stanovována na základě sítě kruhů o průměru 4 km, tedy na ploše 12,56 km2. Jak je to v jiných zemích jsem nezjišťoval. Terminologie tak může být v jiných zemích ještě více odlišná. Morfometriku v ČR a na Slovensku přibližuje následující tabulka:
Malý slovník geomorfologických tvarůHora - výrazná, často osamocená vyvýšenina kupovitého, kuželovitého nebo tabulovitého tvaru. Někdy se objevuje v podobě krátkého výrazného hřbetu. Relativní výška hory činí 300 - 600 m, má výrazný sklon svahů, výrazné úpatí a poměrně malou základnu. Velehora - mohutná vyvýšenina (hora) s velkou relativní výškou a širokou základnou. Velehory se objevují pouze ve velehornatinách. Štít - vrchol velehor, jenž je tvořen strmými skalními stěnami a hřebeny. Vrch - vypuklý tvar reliéfu dosahující větších rozměrů s relativní vertikální členitostí v rozpětí 150 - 300 m. ![]() Pahorek - vypuklý tvar reliéfu o malých rozměrech s málo výrazným úpatím. Sklon svahů pahorku je mírný a relativní vertikální členitost je do 150 m. Pahorek je typickým povrchovým tvarem pahorkatin. Kupa - plochá a nebo mírně zaoblená vyvýšenina (pahorek, kopec, vrch, hora) s kruhovým a nebo mírně eliptickým či nepravidelným půdorysem. Kužel - vyvýšenina (kopec, vrch, hora) podobající se geometrickému kuželi. Vrchol takovýchto vrchů bývá obvykle ostrý a nebo jen s malou vrcholovou plošinou. Hřbet - vyvýšenina protáhlého tvaru, jejíž délka přesahuje šířku. Svahy hřbetu mají různý sklon, vrcholové partie bývají obvykle zaoblené. Hřeben - protáhlá vyvýšenina. Délka hřbetu převyšuje šířku, vrcholová část bývá strmá a skalnatá. Plošina - tento typ georeléfu je charakteristický plochým a nebo mírně zvlněným povrchem, jenž se vyznačuje malou výškovou členitostí (do 30 m). ![]() Planina - plošina ležící ve větších nadmořských výškách, zpravidla v oblasti vrchovin a hornatin. Úval - výrazná sníženina protáhlého tvaru, která je na jednom nebo na obou koncích neohraničená vyvýšeninami. Úval má široké a ploché dno s převládající výškovou členitostí do 75 m. Kotlina - výrazná sníženina georeliéfu. Dno kotlin je ploché nebo jen mírně zvlněné. ![]() Brázda - výrazná, ale poměrně úzká sníženina protáhlého tvaru s plochým dnem. Brána - výrazná protáhlá sníženina, která spojuje sousední vhloubené geomorfologické jednotky o výrazně větší ploše. Líbil se vám tento článek? |
|