Svatoborská vrchovina turisticky, zajímavosti oblasti

Svatoborská vrchovina v pohoří Šumavské podhůří

Zřejmě by teď mělo následovat obsáhlé pojednání o této vrchovině, ale přepokládám, že hned na začátku bych čtenáře spíše nudil. Tak, jen okrajově. Svatoborská vrchovina má rozlohu 305 km² a je jedním ze šesti podcelků Šumavského podhůří. To by snad stačilo a raději se vydáme do její severozápadní části, do míst kam turisté skoro nezavítají. A přece je to oblast nádherných výhledů a mnoha překvapení.

Musím se přiznat, že i když do těchto míst mám, "co by kamenem dohodil", tak jsem tudy většinou jen projížděl. Až při jednom z výstupů na nedaleký Borek (859 m n. m.) mě sem přivábil pohled k jihu na pásmo Šumavy. A tak nápad, že i tam někde uprostřed může být něco hezkého, se o pár dnů později začal uskutečňovat.

Startem i cílem naší cesty se stala obec Hlavňovice. Zaparkovali jsme před hospůdkou a trochu se po vísce porozhlédli. Dominantou je kostel sv. Jana z Nepomuku v barokním slohu. Upoutá i hezká kaple sv. Vojtěcha a poté ještě zbývalo najít zámek. Ten je ukryt za krásnými stromy bývalého, dnes již zpustlého, parčíku.

Samotný zámek nás trochu rozesmutněl. Kromě slušné střechy je ve stavu začínající ruiny. Vchodové dveře byly otevřené a tak i přes možnost, že se strop přemístí na naše hlavy, jsme zámkem prošli. V přízemí jsou místnosti klenuté, v patře rovné a v některých mají i podlahy. Vstup do půdních prostor byl při pohledu na schody a stropy příliš velkým rizikem. Bývalá zámecká kaple stojí mimo zámek a stav objektu také nic moc. Před odchodem ze vsi jsme zaskočili na hřbitov k hrobce bývalých majitelů panství.

Stoupání okreskou kolem hřbitova k lesu a jeho průchod zabral první kilometr cesty. A za lesem to začalo. Před námi se objevily rozlehlé pastviny a udivené pohledy kraviček nás ujistily, že pěší se tu moc nevyskytují. Ale rozhledy, které se před námi otevřely se dají zařadit mezi ty s jedničkou. Na východě víska Zámyšl a za ní vrch Pálenka (898 m n. m.). K východu hluboké údolí Kepelského potoka a v dáli věnec hor. Alespoň několik z nich, od SV je první Svatobor (845 m n.m.), dále Sedlo (902 m n. m.).

Na JV vše uzavírá protáhlý Vosík (873 m n. m.) a na jihu se tulí pod svahem Vršku (820 m n. m.) osada Javoříčko. A všude kolem zbytky alejí se starými stromy, ve kterých převládají javory. Ves Zámyšl si toho starého moc neuchovala, ale něco málo se ještě najde. Hezký je dům z roku 1926 při cestě k Javoříčku. Svažitou náves zdobí křížek a jednoduchá zvonička.

V Javoříčku jsme během malé chvíle. Cesta vede po vrstevnici a výše popsané výhledy se opakují z jiných úhlů. V osadě je pár domků a dva z nich jsou skutečně pěkné. Cesta za osadou je stále užší, následuje průchod smíšeným lesem a před námi se objevuje Zvíkov. Došli jsme do osady a před námi je pohádkové, 200 let staré roubené stavení, které musí očarovat každého. Hlasy o nejkrásnějším objektu tohoto typu na celé Šumavě a okolí jsou na místě, je to prostě nádhera. Hezký je i další dům špýcharového typu, také ze 17. století.

Ze Zvíkova sestupujeme krásnou stezkou do údolí. Procházíme pod starými buky. Trochu zamrazí u pomníčku, který připomíná smrt patnáctileté dívky v roce 1945. Na dně údolí je malý rybníček a odtud stoupáme k místu zvané Dolina a prudkým svahem se dostáváme na silnici, po které jsme přišli. Do Hlavňovic zbývá poslední kilometr. Ještě pohled na majestátní Borek a vracíme se domů.

Touto oblastí nevedou žádné turisticky značené stezky. Vrcholky okolních kopců jsou většinou zalesněné, ale na svazích převládají pastviny a z nich jsou mimořádné výhledy k jihu, východu a severu. Vedou tudy dvě cyklostezky - a to č. 2092 a 2101. Zabloudit se tu nedá a vše je na mapě KČT č. 64 Šumava - Železnorudsko. Délka popisované cesty je okolo 7 km s malým převýšením. Cesty vedou většinou po vrstevnicích. V Hlavňovicích jsou i dvě hospody. Využití autobusů je možné jen ve všedních dnech, ale moc toho zde nejezdí.

Turistická mapa