Zámek jako z pohádky, zámek Hluboká nad Vltavou v Hluboké

Pohádkový zámek Hluboká nad Vltavou

Denně obletovaný davy turistů z celé Evropy, davy obdivovatelů pseudogotiky a životního stylu šlechty v 19. století. Trochu v ústraní se ale krčí myšlenka, že vyhlášený objekt, který dnes známe jako zámek Hluboká, je vlastně svým způsobem "novostavba". Že "novostavba"?

Zámysl panovníka, blízkost zemské hranice, velká řeka jako komunikace a konec konců i vhodný skalní ostroh vysoko nad údolím. To vše byly nejspíše ty důvody, které vedly buď Přemysla Otakara II. nebo už jeho otce Václava I. k založení hradu, který se v dochovaných písemnostech objevuje poprvé v roce 1253. To ale ještě pod jménem Wrobech, Frohnburg, Froburg, Vroburg nebo dokonce i Frauenberg. Ovšem se ženami nic společného neměl. Kdy a z jakého důvodu se poprvé uvádí jako Hluboká, to už se dnes neví. Celkově se toho o tomto období hradu ví málo, známý se stal až díky slavnému příběhu Záviše z Falkensteina.

Tento Záviš, hlava jihočeské větve mocného rodu Vítkovců, se dostal do sporu s Přemyslem Otakarem II. (vypálil klášter Trnová Koruna), proto musel dočasně "emigrovat" a ještě později nepodpořil i s ostatními Vítkovci panovníka při osudné bitvě na Moravském poli.

Podivnou souhrou náhod (možná pečlivě naplánovanou) se Záviš seznámil s královnou vdovou Kunhutou, okouzlil ji a získal i vliv na jejího syna Václava II. Sňatek s vdovou a následující politické machinace "na nejvyšších místech" ve prospěch Vítkovců byly logickým vyvrcholením jeho aktivit.

Kunhuta však velmi brzy zemřela na tuberkulózu a Záviš, v té době již chorobně ctižádostivý, si jako další nevěstu s modrou krví vybral tentokrát Alžbětu, sestru uherského krále Ladislava. Nějak v tomto období již zcela podcenil neustále narůstající vliv opozice i závistivců v blízkosti krále Václava II (již tenkrát zřejmě platilo, že úspěch se neodpouští) a také to, že jej nenávidí králova manželka Guta a samozřejmě i nevlastní syn padlého krále Přemysla Otakara II.

Mikuláš Opavský číhá na vhodnou příležitost k pomstě otce. Dobře provedená intrika "zabrala" a mladičký panovník zajal Záviše. V okamžiku, kdy zpráva o jeho zadržení dorazila na jih Čech, Vítkovci se vzbouřili, např. vypálili Pelhřimov a Týn nad Vltavou a obsadili královské České Budějovice.

Václav II. v reakci na to vypravil na vzbouřence vojenskou výpravu pod vedením Mikuláše Opavského, která kromě jiného potřebného materiálu s sebou vezla zajatého Záviše. Taktika byla jednoduchá, výprava objížděla královské hrady, které Záviš v době své slávy a vlivu přiděloval svým příbuzným z rodu Vítkovců.

Před každým z těchto hradů bylo vyhlášeno, že pokud jej posádka nevydá, bude Záviš sťat. Až teprve posádka Hluboké (ve Zbraslavské kronice stále uváděné jako Vroburg) odmítla uvěřit a také snad i na přání samotného Záviše z Falkensteina hrad nevydala, proto byl tento vyjímečný šlechtic dne 24.8.1290 po třikrát opakované výzvě sťat. Místo, kde byla poprava vykonána (na dohled od hradu…), již neexistuje, dnes zde po regulaci protéká Vltava, ale poblíž je pomníček z roku 1895…

Hluboká se v dalším období stávala předmětem královských zástav (a následného vykupování), zastavil Jan Lucemburský, vykoupil a zastavil Karel IV., vykoupil Václav IV., zastavil Zikmund… Vlastnili jej Lobkowiczové, manželka panovníka Jiřího z Poděbrad, její bratr Lev, Vilém z Pernštejna. Ten prokazatelně hrad i panství řádně obhospodařoval a zveleboval, jeho následovníci však majetek zadlužili, královská komora opět majetek vykoupila. Epizodou byli páni z Hradce, Malovcové z Malovic a generál Baltazar Marradas. Roku 1621 nástupci generála prodali panství Janu Adolfu Schwarzenbergovi, jehož rod pak objekt vlastnil více než 300 let.

Po dalších událostech osud Hluboké vzala do svých ruk žena, konkrétně kněžna Eleonora, manželka majitele panství Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu. Manželé roku 1838 navštívili Anglii a Eleonoru doslova okouzlil královský zámek Windsor a proto si vymínila (vydupala), že jeho zmenšená kopie bude vybudována v Čechách. Přední vídeňský architekt Franz Beer (autor projektu) a po něm jeho pokračovatel Ferdinand Damas Deworetzky to s ní následně neměli lehké.

V roce 1840 došlo k úplné demolici původního barokního zámku a všeho, co snad ještě zbývalo z hradu (kromě válcové věže), no a při stavbě zcela nového zámku a také při úpravě okolní krajiny zapojila kněžna svou fantazii a představivost a tím se podílela na vzniku architektonické perly, jejíž dostavba byla ukončena roku 1871.

Je třeba ale popravdě přiznat, že ne všude se setkala s obdivem a pochopením, mnoho významných osobností se v době svého vzniku k tomuto objektu ve stylu windsorské (nebo též tudorovské) gotiky postavilo poměrně chladně až nevraživě…

Faktem je, že asi 11 km severně od Českých Budějovic (což také naznačuje jeho velmi dobrou dostupnost) se dnes nachází velmi líbivý objekt (ve vlastnictví státu), který má nebývalou vypovídací hodnotu o životě vysoce postavené šlechty v 19. a počátku 20. století, to vše v kulisách objektu, jehož vnější podoba je v našich podmínkách ne až tak docela původní…

Kromě zámku ve velmi dobrém stavu je možné si prohlédnout i Alšovu jihočeskou galerii zřízenou z bývalé konírny a také vystoupit na vrchol věže, odkud prý za velmi dobré viditelnosti (hlavně v zimě) bývají vidět kromě Blanského lesa, Šumavy a Českého lesa i Alpy a při obzvláště vynikajících podmínkách je údajně viditelný i Dachstein, stačí si pouze počkat…

Zámek Hluboká na turistické mapě