Poslední aktualizace: 14.2.2025 |
Treking > Cykloturistika > Praděd na kole, cyklistická návštěva pohoří Hrubý Jeseník až z Olomouce
Praděd na kole, cyklistická návštěva pohoří Hrubý Jeseník až z OlomouceTip na výlet na kole do Hrubého Jeseníku31.1.2009 | Markéta Hanáková
Jedno letní odpoledne přemýšlíme na zahrádce u pivka, co roupama dělat.
A tak nás napadne: "Co takhle vyrazit na Praděd?"
V mozku nám však červík hlodá a hlodá a potrhlý nápad se pomalu ale jistě mění ve výzvu, která se nám na mysl dere stále častěji. Nemohlo to tedy dopadnout jinak, než že jednu srpnovou sobotu sedáme na kolo a začínáme pomalu ukrajovat kilometry k nejvyšší hoře Moravy a Slezska. ![]() Pohodlí domova opouštíme v sedm hodin ráno. Zásobeni vodou, sladkostmi, slunečními brýlemi, větrovkou a nějakou tou korunou se začínáme proplétat zatím ještě spícími ulicemi Olomouce směrem na Šternberk. Hlavní cestu vedoucí z hanácké metropole do Šternberka kvůli nebezpečnosti a velkému provozu zavrhujeme. Raději volíme poklidnou cestu přes Štěpánov. Projedeme Liboší a za vesnicí Hnojice se mezi poli s balíky slámy rozhodujeme dle hesla - co můžeš sníst hned, neodkládej na potom, pro první přestávku. Zatím je nám docela hej, rovinatá Haná nás, co se kopců týče, moc neprověří. Pomalu ale začíná sílit vítr, a jak už bývá pravidlem, fouká vždy proti cyklistům. Šternberk objíždíme a na cestu Šternberk - Paseka se napojujeme ve vesnici Komárov. V Pasece se rozhodujeme, zda pojedeme pěkně v závětří přes Dlouhou Loučku a Ondřejov nebo se vydáme kolem sanatoria přes Sovinec. ![]() Druhá varianta je sice náročnější, ale rozhodně zajímavější na výhledy a různorodost terénu - chvíli z kopce a chvíli zase do kopce a tak pořád dokola. Kvůli větru se po hlasování - jedna ku jednomu, demokraticky rozhodujeme pro druhou alternativu, dojet do Rýmařova přes Ondřejov. Nebudeme sice tolik vystaveni větru, ale nekonečná cesta do táhnoucího se kopce v délce několika kilometrů, psychice zrovna nepřidá. Vzájemně se hecujeme slovy - nenadávej a šlapej, ještě tak čtyřicet kilometrů do kopce a pak pofrčíš z kopce. Po dvou občerstvovacích zastávkách se konečně táhlé mírné stoupání začíná měnit v prudší kopec. Máme z toho obrovskou radost. Ne tedy proto, že čím je cesta prudší, tím víc si chrochtáme blahem, ale protože víme, že čím je stoupák prudší, tím jsme blíže k Ondřejovu. Z Ondřejova hravě sjedeme do Rýmařova, profrčíme centrem a už se napojujeme na silnici vedoucí ze Šumperku do Bruntálu. ![]() Během následujících pár kilometrů stihneme zdolat několik terénních vln, vyfotit
se s krávami, vykonat potřebu, promasírovat sedací část a odbočit na silnici vedoucí
U prvního otevřeného obchodu seskakujeme z kola a doplňujeme tekutiny litrem a půl minerálky. Cyklistů šinoucích si to na Hvězdu, a potažmo až na Praděd, tady výrazně přibylo. (Většina z nich však dojede jen na Hvězdu a odtud se nechá cyklobusy vyvést na Ovčárnu.) Nabíráme tedy síly na poslední úsek, usedáme bolavou zadnicí na sedátko kola a pokračujeme směrem na Hvězdu. Na Hvězdě nekompromisně vyháníme z hlavy myšlenku, že k vrcholu Pradědu je to
ještě necelých deset kilometrů a zarputile šlapeme. Čím blíže jsme Ovčárně, tím
více houstne mlha, začíná se ochlazovat a sem tam i drobně mží. Škoda, s
výhledy do okolí by nám cesta k vrcholu ubíhala lépe. I když možná, že je
dobře, že není nic vidět a nás tak nemusí ubíjet pohled na jen pomalu se
Naše dvoučlenná skupinka se od rozcestí rozrostla v tříčlennou - cyklistu, který se vydal na podobnou pouť jako my, jen to má o řádný kousek dále domů. Vyjel z Příbora a do Příbora se zase vrací. V posledním stoupáku před vrcholem mi skládá poklonu v podobě slov "ženská, co piješ, že ti to tak šlape" a mně roste sebevědomí i křídla a poslední metry zdoláváme všichni tři rychlostí nadzvukového letounu. Konečně PRADĚD. Následují rozesmáté fotografie, svačinka a čaj. Euforie však vzápětí opadá, protože si uvědomujeme, že nás čeká ještě asi 85 kilometrů. Sice se v první chvíli uklidňujeme, že cesta povede většinou z kopce, ale představa několikahodinového sezení na sedátku, nám moc lákavá nepřipadá. Na Pradědu je počasí vskutku nevlídné, nemá smysl se déle zdržovat. Oblékáme na sebe bundy a začínáme svištět dolů. Nejprve míjíme Ovčárnu, kde ani nezastavujeme a následně i Hvězdu. Ani tady se nechceme zastavovat, tak frčíme do Malé Morávky. Až na to chladno, super jízda. V Malé Morávce se odměňujeme jedním pivem a pokračujeme zpět do Rýmařova. Z Ondřejova až do Paseky sice jedeme pořád z kopce, ale začínáme toho mít už pořádně plné zuby. V Komárově opět odbočujeme a přes Mladějovice, Hnojice, Štěpánov a Chomoutov ukrajujeme poslední kilometry. Přesně po dvanácti hodinách konečně brzdíme před vchodem našeho domu. Nevíme jak, ale nějakým způsobem slezeme z kola, zaparkujeme je v kolárně a vylezeme do druhého patra. Na postel padneme se slovy - už nikdy více!!! Za hodinku, po osvěžující sprše a u zaslouženého pivka, padne další bláznivý nápad - příště zkusíme Mravenečník. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Praděd (1 492 m), pátý nejvyšší vrchol ČR a nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku+ Jeseníky (Hrubý Jeseník), horské chaty a útulny, ubytování v Jeseníkách + Nízký Jeseník a Oderské vrchy + Na kole kolem České republiky, cyklovýprava za pár korun + Dva dny - dva kopce; Praděd a Dlouhé Stráně - dva nejznámější cyklistické výšlapy v Jeseníkách + Od východu do západu aneb Praděd - Lysá hora |
|