Putování na kole podél Dunaje, cyklotreky v Evropě

Putování podél Dunaje aneb "hajda nýčko vyrazíme do Banátu" (2)

Nezadržitelně se přibližujeme k cíli dnešního dne Mohácsi. Město leží na pravém břehu toku a není tady most. Přes řeku pravidelně pendluje moderní přívoz. Ten si necháváme na zítra. Zdravíme se s osamělým holandským cykloturistou. Má namířeno do Istanbulu. Na cestě je tři měsíce a nějaký čas strávil u přátel v České republice. Dnes jede do hotelu v Mohácsi, kde se má setkat s manželkou. Cestu si naplánoval na půl roku, že si potřebuje "vyčistit" hlavu. Borec, přejeme mu šťastnou cestu a on mizí v útrobách přívozu.

• Předchozí část článku

Na našem břehu u řeky je camping Admirál, tak využíváme jeho služeb. Je skoro prázdný. Kromě nás je tu ještě jedna skupinka cyklistů z Německa. Stejně jako v Dombori se kemp vzpamatovává ze záplav. Na všech budovách a stromech je vidět do výšky 1 m zaschlé bahno, stejně tak trávníky a cesty se teprve čistí od nánosů. Chatky má majitel postavené na "kuřích nožkách", tady jsou na podobné události zvyklí. Večer jsme poseděli u chatky majitele kempu v družném rozhovoru u velké plynové lampy, která kupodivu odpuzovala útočící komáry. Dnes jsme na kole ujeli 83 km. Celkem ujeto 358 km.

6. den - cesta z Mohácse do srbského Apatinu

"Je to pravda, že když v klidu bolí nějaký sval, tak ten sval roste?" ptá se Jitka, "tak to mě asi roste prdel".

Čtěte také: Tokaj tour, za tokajským vínom cez stred Európy II.

Ve slunečném ránu se naloďujeme na přívoz a plujeme do Mohácse. Následuje pohodička v kavárničce na pěší zóně a prohlídka tohoto pro naše dějiny známého města. Sátorhely, (Turecký vrch) s památníkem bitvy u Moháče, leží 5 km jižně. Je to jeden z našich hlavních cílů prázdninového putování. Navštívit místo a památník bitvy, kde dne 29. srpna 1526 při bitvě s Turky padlo na 20 000 maďarských vojáků a mezi nimi také Ludvík II. Jagellonský, král uherský a český. Návštěva památníku byl hluboký zážitek.

Na hraničním přechodu Udvar opouštíme Maďarsko a pokračujeme přes Chorvatsko do Srbska. Chorvatskem jedeme jen 20 km. Ve vesnici Topolje si chci v obchůdku koupit meloun, ale nemám kuny, tak zkouším platit eurem. Paní prodavačka eura odmítá, že nelze. Tak nic, říkám si a odcházím. Vzápětí se v krámku objevil majitel obchůdku, zjišťuje u prodavačky co je za problém. Ptal se odkud a kam jedeme a podal mi jeden meloun, že to máme od něj na cestu. Bylo to od něj sympatické gesto, které potěšilo.

Jitce se v prudkém stoupání kolem vinic u vesnice Draž přetrhnul řetěz, nestačila vycvaknout "kufry" a zůstala ležet na silnici pod naloženým kolem jak zavalený horník. Mirek ji musel vyprostit. Naštěstí byla jen mírně dodřená. Následovala provizorní oprava řetězu. Ani jeden nemáme nýtovačku (hrubá chyba).

Míříme do vesnice Batina, kde je most přes Dunaj a součastně hraniční přechod do Srbska. V prvním srbském městečku Bezdan Mirek řeší opravu řetězu. Ve směnárně mu poradili kam má zajít. Cykloservis tady přímo není, ale určitě mu pomůžou. Opravář, starší pán, vypráví, že celý život se plavil po Dunaji jako lodní inženýr a tam si musel poradit se vším. Teď je v důchodu a tohle že je brnkačka a byla. Opravený spoj vydržel celou cestu.

Přes město Sombor se dostáváme znovu k Dunaji, do městečka Apatin. Je už tma, hledáme místo na přespámí. Nejdřív ale v hospůdce u chrámu na nábřeží dáváme pivo s Jelenem. Komáři po něm koušou nějak míň, nebo že by jim smrděl ten doutník? Stany stavíme na břehu řeky na pláži přírodního koupaliště u hotelu Plava Ruža. Stojí tu už řada stanů a mořských kajaků, tak se v recepci svolujeme a stavíme obydlí taky. U parkoviště jsou v provozu sociálky a ty můžeme využít (podotýkám, že jsme nic neplatili). Dnes jsme na kole ujeli 98 km. Celkem ujeto 456 km.

7. den - cesta z Apatinu do Vajsky

Stany máme postavené vedle pádlerů, kteří na mořských kajacích sjíždějí Dunaj. Jsou jich na tři desítky, podle vlaječek z různých koutů Evropy. Povětšině vodáci středních let. Někteří odplouvají časně ráno, jiní to nehrotí. Potkali jsme je ještě jednou - jejich doprovodné vozidlo s koordinátorem plavby, mluvili jsme s ním v recepci hotelu Plava Ruža. U obce Bačko Novo Selo zabydloval tábořiště. Za dva dny napádlovali 80 km. Ukrutná dřina.

Apatin je poklidné lázeňské městečko s nejznámějším srbským pivovarem Jelen. Na břehu Dunaje stojí krásně opravená pravoslavná katedrála. Jak nám místní věřící vysvětlil, katedrála patří k ortodoxní srbské pravoslavné církvi a ta má kořeny v Kosovu, trochu nás zasvětil do historie. Nedaleko se rozkládá přírodní park Horní Podunají, kde se vlévá do Dunaje řeka Dráva. I tady je voda z Dunaje ještě rozlitá v okolních lužních lesích a vytváří jezírka se spoustou živočichů.

Kolem silnice do vesnice Sunta je krajina hodně podobná pustě, studny s typickým ráhnem do dálky lákají k focení. K obědu si kupujeme meloun a navštěvujeme rybářskou hospůdku, tady je to čarda, nedaleko Karavukovo. Cesta cyklotrasy Euro Velo 6 je dobře značená.

Podle mapy jsme si vyhlédli na přespání pískáč s koupáním Provela u obce Vajska. Dva mladíci tady provozují občerstvení a s pitnou vodou také není problém. V lese kolem vody je nepředstavitelný nepořádek, spousta odpadků. S těmi si tady moc starostí nedělají. Jezdí se sem na pikniky. O víkendu tu měli motorkářskou akci. Večer sedíme v družné rozhovoru s místními chasníky. Ne dost daleko od nás je zaparkovaná partička s auty, aparatura jim duní do rána. Dnes jsme na kole ujeli 74 km. Celkem ujeto 527 km.

8. den - cesta z Vajsky do Bačka Palanky

Fotografujeme město Vukovar ze srbské strany břehu u přístaviště. Přívoz tu momentálně nejezdí. Na městě jsou stále patrné stopy války. Všiml si nás srbský četník, že se tady fotit nesmí a důrazně požadoval záběry vymazat. Míra fotí zrcadlovkou s teleobjektivem, našeho fotoaparátu si policista nevšiml. Nedávná válka je tady stále citlivé téma. Je nám připomínána poslední dva dny často, vždy když projíždíme kolem pomníčků jak na chorvatské, tak srbské straně Dunaje s datem úmrtí bojovníků v čase nedávném.

V osadě Bačko Novo Selo u čardy chytla Mila první defekt na zadním kole. Po 15 km v obci Mladenovo mi definitivně prasknul zadní nosič. Je naštěstí ocelový, proto nebude problém ho svařit. Sloužil dobře, ale příliš dlouho a zub času udělal své.

Na dotaz chlapů před obchodem, kde by se dal nosič zavařit, mě poslali k panu Michalovi. Dům jsem po chvíli hledání našel. Chlapík je sedlák, ve dvoře má dílnu a všemožná zemědělská hebla. Hned jsem věděl, že tady jsem správně. Ochotně mi svařil nosič plynem (jen tak v trenýrkách bez brýlí). Když jsem poděkoval a co že chce za opravu, řekl že bych ho urazil za takovou prkotinu a pozval mě na zápraží k domu na pivo. Seděl tam na lavičce starý pantáta a ještě dva chasníci.

Následovaly obvyklé otázky odkud a kam a tak. Když zjistili, že jsem z České republiky, tak úplně roztáli a vzpomínali že u nás, ještě v Československu, byli na zájezdě. Dali jsme po kalíšku, zanadávali na politiku a já po dvou hodinách odcházel za mými parťáky. Ti zatím čekali na rynku u školy ve stínu stromů. Dnes bylo obzvlášť velké vedro. Ve vesnici stojí úplně nový pravoslavný kostel a polorozpadlý římsko katolický kostel. Katolíků tady asi moc nezůstalo. I tady jsou patrné vypálené domy.

Ve městě Bačka Palanka začínáme uvažovat nad místem kde přespíme. Je tady hraniční přechod do Chorvatska a význačný kostel sv. Jana Baptisty, který patří k nejstarším ve Vojvodině. Trochu jsme se zdrželi a do Nového Sadu to za světla nedáme.

Do cesty se nám "postavila" čarda Florida s volnými bungalovy za přijatelnou cenu. Teplá sprcha, klimatizace, krásné prostředí, malá farma, výhled na řeku, dobrá kuchyně. Neváháme a dopřáváme si pohodlí. Večerní posezení v rybářské hospůdce nemá chybu.

Dali jsme si s Milou vynikající rybí polévku na způsob maďarské Halászlé. Přinesli ji v kotlíku, porce tak pro čtyři a k tomu nám hrála živá cikánská kapela. Nevím proč si mysleli, že zrovna na nás vydělají. Vydělali, ale jen trošičku, dostali v přepočtu padesát korun a zklamaně odjeli žigulíkem někam dál. Hráli ale pěkně. Vrchní, mladý klučina, z nás měl srandu. Z ostatního osazenstva restaurace cikáni nedostali ani floka. Dnes jsme na kole ujeli 72 km. Celkem ujeto 599 km.

9. den - cesta z Bačka Palanky do Bělehradu

Po příjemně strávené noci v klimatizovaném příbytku se vrháme do dalšího tropického dne. Už ve vlaku do Štúrova nám říkal mladý Srb žijící v Německu, že teploty v Bělehradu se letos pohybují kolem 40 °C. Jedeme přes Čelarevo (vaří se zde pivo Lev), Gložan, Begeč, Futog, Veternik do Nového Sadu.

Ve vesnici Futog, asi 15 km před Novým Sadem zastavujeme u velikého katolického kostela. Hlavní vchod je zavřený a v záhonu růží pracuje zahradník. Ptal se nás (srbsky), jestli se nechceme podívat do kostela, že nám ho otevře, ať jdeme bočním vchodem. Když jsme vešli dovnitř a prohlíželi si pěknou výzdobu kostela, oltář a varhany na kůru, přišel onen zahradník už převlečený, s talárkem a představil se jako otec Michal, duchovní zdejšího kostela. V příjemném rozhovoru, když zjistil odkud pocházíme, začal na nás mluvit krásnou slovenštinou. Že za mlada působil několik let na Slovensku. Vyprávěl nám o historii kostela a popřál šťastnou cestu.

Novi Sad je hlavní město autonomní provincie Vojvodina. Je to velké, rušné univerzitní město velikosti Brna. Byla zde založena Matice srbská, centrum pro nejstarší kulturní a vědeckou nauku Srbů. V roce 1999 bylo město během bombardování NATO značně poškozeno, zejména ropná rafinerie.

Moc se po centru města nemotáme a rychle míříme na pravý břeh Dunaje, kde se nad městem vypíná nejvýznamnější památka - Petrovaradinská pevnost, známá už v římské době a kde byla v roce 1716 svedena první bitva mezi Habsburky a Osmanskou říší. Princ Evžen Savojský v ní rozprášil armádu velkovezíra Damada Aliho, čímž odrazil ofenzívu tureckých vojsk proti významné pevnosti Petrovaradín a zároveň si uvolnil ruce k dobytí Temešváru a vyhnání tureckých jednotek z Temšského Banátu.

Zde trávíme docela dost času prohlídkou a poledním odpočinkem. Zjišťujeme zajímavou skutečnost, nedají se tady koupit pohlednice. Prostě je ve stáncích se suvenýry nevedou. Čím jedeme více na východ, tím hůř se dá nějaký pohled koupit.

• Pokračování článku