Treking > Cykloturistika > Litva a Kuršská kosa na kole, expedice v Pobaltí
Litva a Kuršská kosa na kole, expedice v PobaltíLitvou na kole (3)5.11.2011 | Pavel Valenta
Pokračujeme v jízdě přes Joniškis a ve 20:00 hod projíždíme lotyšské hranice. Naším cílem je Jürmala, kde se chceme ubytovat v nějakém kempu na pobřeží Baltského moře a zítra na kolech navštívit hlavní město Rigu. Již za tmy přijíždíme na most přes záliv, kde se vybírá mýtné. ![]() Nemáme ani jeden lat a automat na rozměňování eur není v provozu. Nechceme riskovat pokutu, tak se marně snažíme vyměnit eura u hlídky policistů. Ti nám nakonec ukázali, že máme jet dál. Hledáme kemp. Je znát, že Jurmala je přímořské letovisko. Provoz na silnici je i o půlnoci velký. Camping Nero je docela drahý a úplně přecpaný. Máme problém najít místo pro auto a dva stany. Rychle stavíme obydlí a žvaníme venku u plynové lampy, piva v plechu a slivovice. V sousedství je rušno, dva chasníci tam ručně "krotí" hlučného ožralu. Přichází to řešit místní ochranka. Z vedlejšího stanu vylézá nervní Češka, že nemůže spát, že ji rušíme. Snažíme se sice bavit potichu, ale stejně má smůlu. Kemp ještě v jednu hučí jako úl. Dáváme se do hovoru se sympatickou dvojicí mladých manželů z Litvy, kteří jsou tu na dovolené. Hojně s nimi popíjíme slivovici a vyjídáme jejich zásoby. Litevka je pozorná hostitelka. Bavíme se většinou rusky. Mile to "jede" po slivovici, až čumím a kde chybí slovíčka, přijdou na řadu obrázky malované v notýsku. Ve 2:30 nás už přichází slušně upozorňovat ochranka kempu, že máme jít spát. Jdeme s Milou na pláž a čekáme na východ slunce. Je to nádhera. Do stanu zalézáme až za světla. Dnes jsme ujeli na kole 10 km, autem 350 km. 7. den - cesta z Jürmala do RigyA rána jsou zde krutá. Vstáváme po osmé a ač se snažíme sebevíc, vyjíždíme na dnešní etapu před polednem. Auto zůstává na parkovišti i s brašnami na kola, "na lehko" projíždíme město Jürmala. Potkáváme dvojici cykloturistů z Valašského Meziříčí, kteří jsou na okružní jízdě po pobaltských republikách a nyní jedou z Estonska. Jürmala je moderní přímořské rekreační centrum. Nacházíme zde dlouhé pláže, duny, zalesněné plochy, restaurace a obchůdky. U moře jsou spousty lidí, kam až oko dohlédne. Voda v Baltu je kupodivu docela teplá. Jedeme po pěkné cyklostezce do Rigy. Stezka lemuje železniční trať mezi lotyšskou metropolí a Jürmalou, na které jezdí osobní vlaky několikrát za hodinu. Cesta nás zavedla na nábřeží při ústí řeky Daugavy do Rižského zálivu, kde se fotíme a obdivujeme město.Vidíme šest bílých lincolnů s nevěstami, které se na nábřeží fotí. Novomanželé tady věší na zábradlí kolem řeky visací zámky pro štěstí. Těch zámků jsou tu desítky, na některých jsou vyrytá i jména a datum. ![]() ![]() Pokračujeme do Starého města kolem Rižského hradu, kde je prezidentské sídlo, Rižského dómu a kostela sv. Petra, na náměstí jemuž vévodí secesní dům Melngavlju nams (Švábský dům), zde také sídlí informační centrum. V zahradní restauraci si zřizujeme stanoviště a postupně se střídáme při prohlídce města, které se nám líbí daleko víc než Vilnius. Nebe se zatáhlo a dopolední sluníčko vystřídala zatažená obloha a občasná přeháňka. K večeru vyjíždíme po stejné cestě zpět do Jürmaly k autu. Po cestě se musíme chvíli schovat před silným lijákem, ochladilo se. Již za tmy a silného deště nakládáme kola na střechu "bublinek" a jedeme zpět, směr Litva. Nocovat plánujeme u jezera vedle silnice, které jsme ale po tmě nenašli a tak zastavujeme na farmě "Liči" před Jelgavou u motorestu, kde je cedulí vyznačeno místo pro stanování. Je noc, prší a blíží se bouřka. Rychle stavíme stany, dáváme pivo v plechu a jdeme spát. Dnes jsme ujeli na kole 66 km, autem 68 km. Přes den bylo jasno, teplo, odpoledne a večer zataženo, déšť, bouřka, chladno. 8. den - cesta z Jelgavy do PalangyRádo už naštěstí neprší, je oblačno a fouká vítr. Vstáváme po osmé hodině, sušíme stany a odjíždíme autem směr Litva. Postupně vylézá z poza mraků sluníčko, dělá se pěkný den. Zastavujeme se na skok ještě jednou u Hory křížů do a navštěvujeme město Šiauliai, zvláště pak katedrálu svatého Petra a Pavla z počátku 17. století. Má nejvyšší zvonici v Litvě. Šiauliai se nachází ve východní části Žemaitské vysočiny a je administrativním, kulturním a obchodním centem oblasti. ![]() Projíždíme kolem Žemaitiského národního parku kde podle mapy zjišťujeme, že je vojenské muzeum z bývalé tajné ruské základny, kde v podzemních silech byly do roku 1978 umístěny termonukleární balistické rakety R-12. Měli jsme možnost podívat se i do podzemí, prohlídka byla zajímavá. K večeru stavíme stany v campingu u lázeňského města Palanga ve směru na Klaipédu. Je to poloprázdná louka blízko silnice a písečných pláží, ohraničená lesem, se sprchami, umývadly a záchody jak na skautském táboře. Začíná zase pršet. Jdeme se s Milou podívat na pláž a na moře. Okolí je tu pěkné, kolem pláže vede asfaltová cesta, zřejmě cyklostezka, až do Klaipédy. Ve stánku kupujeme pivo Svyturys, tentokrát ve skle a večer sedíme u stanu, auta a plynové lampy. Je pohoda, klídek, až na ten občasný závan smradu od záchodů. Jak tam může někdo vlézt… Ty rozdíly v úrovni kempů v Litvě jsou opravdu velké. Dnes jsme ujeli autem 234 km. 9. den - cesta z Palangy do NidyVstáváme do krásného polojasného teplého rána. Cestu z Palangy do Klaipédy zdoláváme autem. Klaipéda je hlavní město oblasti pobřeží Baltského moře, průmyslové středisko a velký mezinárodní přístav. Pro nás je to hlavně východiště do Národního parku Kuršská kosa. Auto necháváme ve Starém přístavu na hlídaném parkovišti (není nikterak drahé) a konečně zase usedáme na kola s celou výbavou. Zastavujeme ještě v informačním centru ve městě a nastupujeme ve Starém přístavu na trajekt, který nás přepraví na poloostrov, který je jedinečným přírodním fenoménem s písečnými dunami, plážemi a rybářskými vesničkami. Na Kurské kose je jedno z největších nalezišť jantaru. Zobrazit místo Lotyšsko, Litva, Rusko na větší mapě Po vylodění v přístavišti Smiltyné dáváme kafe a po cyklostezce jedeme směrem vesnice Nida. Cesta je dobře značená a vede mezi písečnými dunami kolem severního pobřeží. Po cestě se občas zdravíme s jinými dálkovými cyklisty. Obloha se zatahuje oblačností od západu, na moři se zvedají vlny, asi dnes zmokneme. Odbočujeme do první rybářské vesnice Juodkranté. Zastavujeme na jídlo a hlavně se jdeme schovat před deštěm, který začíná hodně sílit. Je pozdě odpoledne, přestávka se nám prodloužila kvůli počasí. Sedíme v restauraci, popíjíme v celku dobré pivo Švyturys a pojídáme místní speciality. Mirek s Milou se ještě stavují nad vesnicí Juodkranté na Kopci čarodějnic, kde odlovují cashe. V obchůdku kupujeme litevskou vodku, ať je co na večer a spěcháme do Nidy. Před námi je ještě 32 km a tma na krku. Mirek s Jitkou se rozhodují jet po silnici co nejrychleji do kempu, já s Milou pokračujeme po cyklostezce a zastavujeme se na vyhlídkách, na nejvyšších písečných dunách. ![]() ![]() Přes rybářské vesnice Pervalka a Preila jedeme už po tmě. Aspoň že neprší. V Nidě chvíli bloudíme, musíme se ptát na cestu do kempu. Camping v Nidě je sice drahý, ale dobře vybavený, i večer teče teplá voda, dá se platit kartou. Je tu v celku plno a občas zaslechneme češtinu. Kemp je jediný na poloostrově. Sedíme dlouho do noci u stanu a popíjíme jemnou litevskou vodku. Začíná zase pršet. Dnes jsme ujeli na kole 67 km, autem 28 km. 10. den - cesta z Nidy do Klaipédy"Chčije a chčije" říká děda Komárek ve filmové klasice. Vaříme v kuchyňce kempu a čekáme, jak se počasí vyvine. Před desátou se nám zdá, že už bude dobře, tak balíme mokré stany a vyjíždíme na zpáteční cesto do Klaipédy. A tady se začaly vršit naše dnešní chyby. Chyba 1. - neměli jsme vůbec balit, ale zůstat v Nidě do dalšího dne a počkat na lepší počasí.Sotva jsme dojeli do vesnice a navštívili informační centrum, vyfotili erby ze starých rybářských lodí, obloha se ještě více zatáhla a začalo znovu pršet. Místo prohlídky zajímavé rybářské vesnice a okolí, kde je mimo jiné i hraniční přechod do ruské Kaliningradské oblasti, jsme začali prchat před počasím. Balt je rozbouřený, vlny na severním pobřeží kosy jsou metr vysoké. Mirek s Jitkou jedou bez zastávky co nejrychleji do Klaipédy. Já s Milou jedeme pomaleji, občas se někde zastavujeme a hlavně, když už moc prší, jdeme se někam schovat. ![]() Ve vesnici Juodkranté se zastavujeme u přístavu v rybářské restauraci Žuvís na jídlo. Objednáváme si rybí polévku a ryby, obojí bylo vynikající. Je chladno a restaurace je venku pod přístřeškem. Když jsme usedli ke stolu, docela promočení, obsluha nám donesla vlněné deky na zahřátí, příjemné. Prodávají tu i čerstvě vyuzené platýze. Co se mi v restauracích při placení líbilo, je že obsluha donesla účet ve složce či košíku, zákazník si v klidu překontroluje cenu a přiloží patřičnou bankovku. Číšník obojí odnese a donese drobné nazpět zase ve složce či košíku. Teprve potom se host rozhodne, kolik případně nechá dýško z vráceného obnosu. Tak jak to u nás funguje v těch dražších restauracích, tak to v Litvě bylo ve většině navštívených podnicích. Pokračujeme po cyklostezce do Smiltyné, přístaviště trajektu do Klaipédy, kde na nás čeká Mirek s Jitkou. Přijíždíme a hned nastupujeme na palubu lodi. Musím ještě najít lodní lístek ze včerejška, podařilo se. Je to součastně zpáteční plavenka a to jsem nevěděl. Ve Starém přístavu na parkovišti urychleně nakládáme kola na auto a převlékáme se do suchého oblečení. Mirek je šťastný, že je už u volantu auta a nám je jasné, že ho od něj už nikdo nedostane. Chyba 2. - jedeme do muzea jantaru v Palanze ještě dneska.![]() Před nosem nám muzeum zavřeli. Tak se aspoň procházíme po krásné botanické zahradě. Zastavujeme ve městě na nákupy. Chyba 3. - nezůstáváme ve městě do dalšího dne.Jedeme rovnou domů. Začíná nonstop přesun do Hranic, jen s krátkými zastávkami. Z Palangy směr Kaunas a dál k polským hranicím, které přejíždíme před půlnocí. Dnes jsme ujeli na kole 62 km. 11. den - cesta do HranicSkoro celou cestu přes Polsko odřídila Jitka, jela jak vlak. Ráno ji vystřídal Mirek. V deset hodin dopoledne jsme přijeli do Hranic. Jsme unavení, ale šťastní, že jsme to všechno ve zdraví přežili. Z Palangy do Hranic jsme ujeli autem 1 165 km. Už během cesty domů se domlouváme, že se do Pobaltí ještě některé prázdniny vrátíme. Navštívíme Estonsko a trajektem se podíváme do Finska. Každému, kdo se mě zeptá, budu cestu do Litvy a Lotyšska doporučovat. Jsou to zajímavé, moderní evropské země. I když rozdíly životní úrovně mezi venkovem na východě Litvy a třeba velkými městy na pobřeží jsou značné. Zcela zásadně se mi změnil pohled na tyto bývalé sovětské republiky. ![]() ![]() Během našeho putování od 27.7. do 6.8. 2008. jsme ujeli 465 km na kole, 150 km vlakem, 2 973 km autem. Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Litvou na kole (2)+ Litvou na kole (1) + Horami Iberského poloostrova, na kole na střechu Portugalska a Španělska + Na kole kolem České republiky, cyklovýprava za pár korun + Z hlavního do největšího města Austrálie, Austrálie na kole (8) + Cyklovandr Norskem II + Ráj mountainbikerů a turistů - rakouská oblast Schladming-Dachstein + Tokaj tour, za tokajským vínom cez stred Európy (1) + Monte Pasubio na kole, alpský cyklotrek + Na Tremalzo na kole, alpské cyklotreky + Kolo - Koločava aneb Zakarpatí na kole + Karpatiatour 2009 + Na Volovec a Knolu - skvosty plienených Volovských vrchov |
|