Opět ty nešťastné cyklostezky na sousedním Slovensku

Otevřený kritický dopis redakci

Vážený pán šéfredaktor!

Poznáme sa spolu už pomerne dlhú dobu, organizovali sme i niekoľko spoločných akcií. Hlboko si vážim Váš časopis, príspevky o Slovensku majú v ňom svoje pevné miesto a v časopiseckej branži patria k najlepším a najkrajším.

Až teraz sa mi dostalo do ruky číslo 2/2008. Po jeho bežnom vzhliadnutí som sa nadchol tým, aký priestor je tu venovaný Slovensku. Po začítaní však mám dve výhrady - menšiu a väčšiu. Menšia sa týka článku Ľubovnianska vrchovina. Sú tu použité dve ilustračné fotky Ľubovnianskeho hradu. Hrad sa však zásadne zmenil svoj imidž tým, že má zastrešenú vežu, takže vyzerá úplne inak. Možno je to maličkosť, ale k zastrešeniu veže došlo myslím pred 4 - 5 rokmi. V niektorej oblasti sa počas takej dlhej doby veľa zmení, otázne je pre čitateľa, či aj použitý text a údaje sú staré takú dobu. To však bola maličkosť.

Zásadnú pripomienku mám k celému článku "Kros-Kras - cez Slovenský kras na bicykli". V úvode článku je správne spomínané, že Slovenský kras je národným parkom a dokonca biosférickou rezerváciou. Na území národného parku je povolený pohyb iba po značených cyklotrasách a cestách uvedených v štatúte národného parku. Pohyb cyklistov v chránených územiach upravuje i slovenský prísny zákon o ochrane prírody. V neposlednom rade pohyb v lesnom prostredí upravil i nový lesný zákon (od septembra 2007). Samotný článok všetky tieto zákony ignoruje.

Ako Slovenský cykloklub (SCK) prostredníctvom našej pobočky SCK Slovenský kras so sídlom v Gemerskej Hôrke sa snažíme na báze dodržiavania platných slovenských zákonov legalizovať a značiť cyklotrasy na území bývalej CHKO a teraz NP Slovenský kras. Vďaka vzájomnej spolupráci a korektným vzťahom bola v Slovenskom krase povolená a vyznačená Cyklomagistrála Slovenký kras v dĺžke 210 km. Úseky tejto trasy sa sporadicky a anonymne spomínajú v publikovanom článku.

Dobre sa píše, kadiaľ by to bolo lepšie alebo krajšie trasu viesť, ale trasa vznikla po rokovaní medzi nami, ochranou prírody a vlastníkmi nehnuteľností a zariadení, kadiaľ vedie. Spája krásnu prírodu a pamiatky oblasti. Okrem tejto trasy vďaka ďalšej spolupráci s vedením NP sa podarilo vyznačiť v 2 etapách ďalšie cyklotrasy v NP a jeho okolí. Musím však podotknúť, že viaceré nami navrhované cyklotrasy povolené neboli, práve kvôli ochrane prírody! Takže súčasná sieť je výsledkom medzi chcieť a môcť a vzájomnej tolerancie zúčastnených strán. Kvôli predstave, proces povoľovania, značenia a údržby trás na území NP trvá už 10 rokov.

Treba si uvedomiť, že Slovensko je riadnym členom Európskej únie. Stavať ho do polohy banánového štátu, v ktorom netreba dodržiavať platné zákony asi nie je najlepším príkladom. Neviem si predstaviť publikovanie obdobného článku v národnom parku na území Českej republiky, alebo Rakúska, kde by a nabádalo k porušovaniu statusov národných parkov, ako i platných zákonov daného štátu a k bicyklovaniu krížom - krážom národným parkom.

A to sme sa ešte nedotkli problematiky vlastníckych vzťahov, dávno skončila (i na Slovensku) doba, kedy patrilo všetko všetkým a nikomu. Navyše takýto článok citeľne poškodil miestnych ľudí, ktorí sa snažia dlhé roky o legalizáciu siete cyklotrás na území bývalej CHKO a dnešného národného parku. Určite im nepomohol v ďalšom rozširovaní siete cyklotrás, ako i pohľadu orgánov ochrany prírody na problematiku cyklo v danom území. Najhoršie sa mi píšu posledné vety, začínam si pripadať, že naša mravenčia, nepríčetne dlhá a náročná práca býva zbytočná, niekto ju dokáže vyriešiť tak rýchlo, ľahko a bez problémov… Máme u nás také porekadlo, že papier znesie všetko…

Reakce šéfredaktora

Ahoj Juro. Dovolím si, tak jak tomu bylo v minulosti použít tykání. Také věřím, že i přes tento kritický dopis a nesouhlasné stanovisko k článku spolu ještě nějakou tu akci spoluzorganizujeme.

K první výtce. Autorka článku o Ľubovnianské vrchovině patří k naším kmenovým a troufám si tvrdit, že i nejlepším autorům. Soudím tak podle příznivých reakcí čtenářů. Na Ľubovnianském hradě jsem byl fotit, pokud se nepletu, před třemi lety, kdy jsem připravoval textové a foto podklady pro turistické mapy fy Shocart. A hrad byl v podobě, jak zachycují fotografie článku. Myslím si, že tato skutečnost nemůže shodit úplně celý článek, který je věnován především turistice a turistickým možnostem v popisovaném pohoří.

Pokud jde o druhou výtku, pak tu považuji za trochu neadekvátní. Opravdu, ani mezi řádky, jsem nenalezl náznak toho, že bychom ze Slovenska dělali banánovou republiku. Článek jsme nepsali my v redakci, ale autor podepsaný pod článekm, mimochodem také Slovák. A určitě ani autor nic podobného nenapsal a napsat nechtěl. My jen zveřejnili akci, cyklotúru, kterou jsme považovali za zajímavou. Přiznám se, že mě vůbec nenapadlo, že se autor dopustil něčeho protiprávního. Nebylo to patrné ani z textu a ani z fotografií. Autor se pohyboval po zpevněných komunikacích či cestách, z nichž některé sice zpevněné nebyly, ale očividně se po nich pohybovala auta. Skutečně jsem nepátral v mapě, zda-li se autor článku pohyboval po cyklostezce a nebo ne.

Pokud bych u článku narazil na zcela flagrantní porušování zákonů, či na to, že se autor pohyboval zcela mimo cesty, jak je to bohužel občas vidět, pak bych podobný článek nikdy, a ještě jednou zdůrazňuji že NIKDY! nezveřejnil. Na druhou stranu se ale musím přiznat, že nechápu, proč by se cyklista nemohl pohybovat po polní či lesní cestě vyježděné auty. Někdy mám pocit, že dnešní cyklotrasy dělají z lidí nesoudné "blbečky", kteří se neumějí orientovat podle mapy a ani v terénu. Ztratím značku, jsem ztracen a musím volat záchranáře…

Ne, ne, už už cítím, jak mi někdo podsouvá tvrzení, že jsem zastáncem libovolného ježdění po krajině. Ne to rozhodně ne. Nikoho s koly neposílám na hřebeny Fatry, Nízkých Tater, ani Starohorských vrchů, jak zachycuje druhý obrázek, který jsem pořídil vloni v květnu. A ani na hřebeny zmíněných Krkonoš.

Právě naopak, proti takovýmto aktivitám, ať již cyklistů, motoristů či "ofroudistů" tvrdě brojíme, což dokazuje řada článků, které jsem spolu s kolegou Alešem Kučerou publikoval na tomto webu a nebo na stránkách www.karpaty.net. Přehled článků je připojen na konci této reakce. Zákony, které dávají smysl respektuji, ty, jejichž význam je mi utajen, nikoliv. Ono přece v loňském roce na Slovensku proběhla hodně bouřlivá debata o tom, co je a co není lesní cesta…

My v redakci ochranu přírody podporujeme, opak nám může podsouvat jen člověk ne zcela obeznámen s tím co děláme. Jsme proti tomu, aby se udělovaly výjimky novodobé "šlechtě", jako je tomu například na Donovaloch, kde se kvůli nezřízené výstavbě posouvaly hranice národního parku, jsme proti těžbě v přírodních rezervacích s nejvyšším stupněm ochrany, jsme také proti divoké cykloturistice či "offroudismu" a prohánění se křížem krážem krajinou mimo stezek a cest…