Autonomní oblasti Tuva a Burjatsko v Ruské federaci

Neobvyklé možnosti turistiky v Tuvě, Tuva a Burjatsko

Nejmladší autonomní republika Ruské federace, hraničící s Irkutskou oblastí, Krasnojarským krajem, republikami Altaj, Chakasie, Burjatsko a Mongolskem, se nazývá Tuva. V jejím hlavním městě Kyzylu je vyznačen geografický střed Asie.

Na rozloze 170 tisíc km² žije 310 000 obyvatel, z toho plných 149 000 ve městech. Většinu obyvatelstva tvoří Tuvinci (70%) a Rusové. Přestože mají oba národy rozdílné historicko-kulturní kořeny, smíšená manželství nejsou neobvyklým jevem. Na tomto poměrně malém území je zastoupeno téměř celé spektrum klimaticko-přírodních oblastí. Od tundry až po poušť, 80% území zabírají hory, nejvyšší z nich dosahuje výšky 3 976 m nad mořem.

Zhruba polovinu území pokrývá lesní porost, základním druhem je sibiřský listnatý les – tajga, zabírající 69 % lesní plochy. Tajga pozvolna přechází v nekonečnou středoasijskou step. Podnebí je typicky vnitrokontinentální, kdy teplota vzduchu kolísá od – 50 °C v zimě do 40 °C v létě. Tuva skutečně leží v samém středu pevniny.

Vzdálenost k nejbližšímu moři se měří v tisících kilometrech. Stejně tak i vzdálenost k velkým průmyslovým aglomeracím. A proto můžeme právem hovořit o nejčistším místě na zeměkouli. Tak je nazýván Ubsunurský národní park, největší na území Tuvy. Rozmanitost flory a fauny je zachována ještě ve své původní podobě díky čistotě životního prostředí, které nenarušilo lidské působení. Na severu je možné se setkat s volně žijícími i ochočenými soby, na jižněji položených pouštích a polopouštích je běžným zvířetem velbloud.

Tk úžasně pestrá a krásná země nemohla přece uniknout pozornosti turistů. A také neunikla. Nejdříve ji objevili lovci. Bohatí Italové, Francouzi i Němci, kteří touží po vzácné trofeji, sem jezdí pravidelně na lovy medvědů a moralů. Dnešní Tuva se však nabízí i vodákům, cyklistům, vysokohorským turistům. Po vzniku samostatné Tuvy v roce 1991 se v Kyzylu vytvořila z původního vodáckého oddílu první a jediná cestovní kancelář ALASH – TRAVEL. Kontakt: alash@tuva.ru.

Tato kancelář je zaměřená na sportovní i odpočinkovou turistiku. Nabízí krkolomné sjezdy horských řek pod vedením svazového mistra kanoistiky Orlana, túry na koních, pěší vysokohorské túry, lyžařské přechody hřebenů, cyklistiku v severní části Tuvy. Ale především výpravy spojené s lovem a rybolovem. Pro zájemce připraví individuální program podle jeho požadavků a zaměření, včetně kompletního vodáckého či cyklistického vybavení.

Co může být v Tuvě zajímavého pro návštěvníka z České republiky? Například šamanismus, se kterým je možné se zde setkat naprosto běžně. Jeho podoba není ryze původní, nikde v současném světě nemůžeme najít "čistý" a naprosto původní náboženský jev. Šamanismus jako termín typicky sibiřský a středoasijský byl v Tuvě značně ovlivněn ve 13. století buddhismem. Za dob SSSR byly šamanistické i buddhistické obřady zakázány. Na přelomu 20. - 30. let min. stol. začalo otevřené vměšování do vnitřních záležitostí Tuvy ze strany Ruska. V důsledku toho byli vyhnáni čínští obchodníci, začala násilná ateizace tuvinského obyvatelstva, beze zbytku zbořeny všechny lamaistické chrámy.

Politické represe se nevyhnuly ani provozovatelům tibetské medicíny a šamanům. Nutno podotknout, že současně s tím šla do Tuvy ze strany Moskvy velká ekonomická pomoc, která nastartovala rozvoj ekonomického potenciálu Tuvy, rozvoj literatury a umění. Přes toto kruté období pronásledování se Tuvincům podařilo uchovat obrovské duchovní bohatství svého národa – jazyk, kroje, hudbu, tradice. Přežil i šamanismus, který po perestrojce prožívá svoje obrození, ačkoliv oficiálním náboženstvím Tuvy je buddhismus.

Dalo by se říci, že tyto dva filosofické systémy zde existují v naprosté symbióze a toleranci. Často se stává, že prostí lidé navštíví před důležitým rozhodnutím šamana i budhistický chrám. Ale pozor, hranice jsou přesně vymezeny, šaman nesmí provádět budhistické obřady. Pokud byste využili nabídky kanceláře Alash-travel, nenechte se zaskočit tím, že před cestou výprava navštíví šamana, který požádá mocné duchy o její ochranu.

Tuvinci jsou především pastevci a kočovníci. Jejich způsob života je od našeho tak odlišný, že se jen ztěží najde něco společného. Nebo si dovedete představit, že by u vás doma zazvonil někdo cizí z opačného konce světa a chtěl by se podívat, jak žijete? No a Tuvinci uprostřed stepi v jurtě to považují za výborný nápad. Dokonce vás začnou přemlouvat, ať zůstanete na noc, že zabijí berana a udělají velké hody. Jen tak, na počest hostů, na oslavu přátelství.

Teprve na návštěvě v jurtě si člověk uvědomí, jak málo vlastně k životu potřebuje. Postel, kamna, pár hrnců na vaření. To všechno tu je. Taky staré rádio a harmonika, žádná televize, žádný počítač, jen to nejnutnější. Vlastně ještě něco, je tu něco navíc, ale není to ani vidět ani slyšet, lze to jen bytostně vnímat. Snad to nemá ani pojmenování a pokud má, tak jedině v tuvínštině a český překlad by byl zajisté nepřesný.

Prostě je poznat, že tu lidé skutečně žijí… Prostor jurty je pomyslnou čarou rozdělen na část mužskou a ženskou. Do té samozřejmě patří postel a skříňka s nádobím. Kamna jsou uprostřed a komín je vyveden kruhovitým otvorem v nejvyšším místě stropu. Celá konstrukce jurty je z tenkých dřevěných latí stloukaných do kříže a překrytá pevnou látkou.

Stavění jurty je dnes jednou ze soutěžních disciplín při každoročních národních slavnostech, pořádaných při příležitosti vzniku autonomní republiky v roce 1991. Stejně jako závody na koních, národní zápas chureš a "tanec orla". Ten symbolizuje duchovní spojení Tuvinců s přírodou, protože podle legend byl orel otcem prvního šamana. Mohli bychom říci prašamana Tuvinců, odvozují tedy od orla svůj původ. Avšak co získalo Tuvě slávu největší a uznání po celém světě je hrdelní zpěv, neboli zpěv alikvotních tónů. Tuto techniku, která vrtá západním vědcům stále hlavou, ovládají pouze zpěváci v Mongolsku, Tibetu a Tuvě.

Zmínili jsme se již o šamanismu a buddhismu, které se vzájemně prolínají, ale v Tuvě narazíte i na křesťanství, které přišlo s ruskými osídlenci. Jeho cesta sem byla složitá a trnitá. Ve druhé polovině 17. století za cara Alexeje Michajloviče došlo v Rusku k rozkolu pravoslavné církve. Měl za následek počátek pronásledování těch, kteří nepřijali oficiální, tzv. Nikonovské reformy a drželi se své staré víry. Jejich hlavní představitel protopop Avakum byl roku 1681 upálen.

Starověrci prchali před carskými represáliemi dál a dál na Sibiř. Hluboko v nitru tajgy vznikaly osamocené osady. Mnoho starověrců bylo upáleno, násilně deportováno nebo vsazeno do ťurmy. Mnozí zvolili smrt sebeupálením dobrovolně, když se k jejich osadě přiblížily carské oddíly. Odhaduje se, že v letech 1675 – 1695 zemřelo pro víru 20 000 lidí. Starověrci byli také prvními ruskými osídlenci na území Tuvy, i když hromadné živelné osídlování začalo až po roce 1914.

V době socialismu mnohé starověrské osady v tajze přirozeným způsobem zanikly. Staří lidé vymřeli, mladí se odstěhovali do měst za vzděláním a lepším živobytím. Po vzniku autonomie došlo v Tuvě k opačnému procesu. Tito lidé se chtějí do tajgy vrátit, protože ví, že tajga je štědrá k tomu, kdo se k ní chová s úctou. Utíkají před nezaměstnaností, před civilizací. Chtějí si zde postavit dům, mít děti, mít svůj dobytek, svoje pole a svoji víru. Jednotlivé rodiny žijí stovky kilometrů od města, bez přístupových cest, bez civilizačního komfortu. Nepijí alkohol, ani kávu a nekouří. Žijí uprostřed drsné a krásné přírody, v harmonii s ní a v souladu s bohem.

Pohostinnost a úcta starověrců k hostům vyplývá z hluboké úcty k bibli. Těrmjakovi ve své obnovené vesnici Katazy postavili i deset dřevěných srubů a pravou ruskou baňu (saunu) pro všechny poutníky, kteří k nim po řece připlují. Věřím, že brzy mezi nimi budou také turisté od nás, protože turistika v Tuvě je možná, cenově dostupná a neopakovatelně krásná.