Mobil Siemens M65 s GPS navigací, test outdoor telefonu

Mobilní telefon Siemens M65 (recenze)

Není nic neobvyklého vidět cyklistu s mobilem, ale mobil vybavený speciálními funkcemi pro cyklisty tu do příchodu modelu Siemens M65 nebyl. Jako přístroj patřící do kategorie odolných telefonů má nejen po celém obvodu gumový proužek, ale navíc je ještě na něm nasazen kovový ochranný rámeček. Samozřejmostí jsou odnímatelné krytky připojovacích míst a objektivu fotoaparátu, jímž je přístroj vybaven.

Úplnou novinkou je vestavěný cyklistický počítač, dokonce disponující jednoduchou navigační funkcí. Jak to funguje? K přístroji je třeba si pro využití na kole dokoupit příslušenství, sestávající z objímky na řídítka a snímače otáček kola. Telefon se vkládá do držáku.Telefon s držákem lze do objímky jednoduše nasadit i vyjmout, není tedy problém si jej během přestávky v jízdě vzít s sebou.

Telefon v držáku výborně sedí, proti vypadnutí jej na horní straně chrání gumové lůžko. Na displeji telefonu se zobrazuje okamžitá rychlost a na druhém řádku volitelně průměrná rychlost, maximální rychlost, ujetá denní vzdálenost, doba jízdy nebo hodiny. Údaj o celkové ujeté vzdálenosti se ukládá do jedné ze dvou trvalých pamětí umožňujících použití pro dvě různá kola (například silniční a horské).

Je tak možné mít informaci o vzdálenosti ujeté na každém kole zvlášť a o celkové vzdálenosti dohromady. Údaje o vyjížďce (ujetá vzdálenost, doba jízdy a rychlost) se automaticky ukládají do paměti ve zvoleném intervalu, volitelně 1, 2, 3, 5, 10, 15, 20 nebo 30 minut. Následně si lze jednotlivé úseky prohlédnout na displeji (obrázek 4). Chceme-li později údaje využít k vytvoření navigační trasy, je vhodné na jednotlivých křižovatkách nebo ve zvolených orientačních bodech manuálně zadat název, způsob průjezdu (například vpravo, vlevo, šikmo vpravo, přímo), povrch cesty, sklon (stoupání/klesání) a nadmořskou výšku (známe-li ji).

Navigace je u tohoto přístroje řešena obdobně jako u NaviiONu (informovali jsme o něm v Trekingu 4/2003). Je založená na principu porovnávání skutečně ujeté vzdálenosti se vzdáleností bodů navigační trasy, přičemž se na displeji zobrazuje informace o způsobu průjezdu, povrchu a sklonu dalšího úseku. Navigační trasu lze vytvářet několika způsoby. Teoreticky je možné si stáhnout hotovou trasu z internetu. To má ale dva háčky.

Za prvé jsme dosud na internetové stránce Siemensu uvedené v návodu k obsluze žádnou navigační trasu nenašli, za druhé je málo pravděpodobné, že bychom tam našli právě trasu pro oblast kterou hodláme projet. Druhou možností je vytvořit trasu manuálně podle tištěného itineráře (je-li k dispozici). Třetí možností (chceme-li trasu někomu poskytnout) je vytvořit navigační trasu na základě záznamu předchozí vyjížďky. V tomto záznamu jsou zaznamenány vzdálenosti, časy a rychlosti v jednotlivých bodech, četnost údajů závisí na zadaném intervalu. Body odbočení lze zadávat "rychlovolbou", kdy mají jednotlivá číselná tlačítka určitý význam – "4" je odbočení vlevo, "6" odbočení vpravo. Každý stisk znamená 45°, takže například pro odbočení o 90° je třeba příslušné tlačítko stisknout dvakrát. Obdobně tlačítka 1, 2 a 3 slouží k zaznamenání charakteru cesty.

Nejlepší variantou je vytvářet trasu skutečným projetím, při němž na každém významnějším bodě zastavíme a zadáme název bodu, směr pokračování, typ cesty, sklon následujícího úseku (stoupání/rovina/klesání) a známe-li nadmořskou výšku, také tento údaj – je vhodné si vzít na cestu barometrický výškoměr. Do posledního pole záznamu bodu lze napsat komentář. Ujetá vzdálenost se zaznamenává automaticky. Tento způsob je pracný, ale jím vytvořená trasa je nejpřesnější. Jestliže byly během tvorby trasy zadány nadmořské výšky, lze si na displeji následně prohlédnout grafické znázornění výškového profilu trati.

Při jízdě podle vytvořené trasy se ve spodní části displeje zobrazuje postupně se vyplňující vodorovný sloupec znázorňující vzdálenost do následujícího bodu, nad ním je číselný údaj zbývající vzdálenosti. Pod sloupcem je šipka naznačující směr pokračování trasy v následujícím bodě (obrázek 6). Jakmile se přiblíží následující bod trasy, začne telefon upozorňovat akustickým signálem. Vzdálenost, v jaké se má na blížící se bod upozornit, lze v menu volit v rozmezí 50, 100, 150, 200, 250, 300, 400 nebo 500 m.

Jazyk textů na displeji se nastavuje v základním menu telefonu, takže nastavíme-li třeba němčinu, budou i texty v Bike-o-Meteru v němčině. Jestliže je ale v telefonu nastavena čeština, jsou texty v Bike-o-Meteru v angličtině. Mobil lze samozřejmě i během aktivní cyklistické aplikace použít k telefonování. Držák má konektor pro připojení náhlavní soupravy a s ní je možné automaticky přijmout příchozí hovor. Jestliže ale budete chtít někoho volat vy, je třeba aplikaci přerušit. Je to logický příspěvek k bezpečnosti provozu. Siemens M65 jsme si prakticky vyzkoušeli, pro vkládání údaje nadmořské výšky jsme použili Garmin GPSmap 60CS, o němž jsme referovali v Trekingu 2/2004.

Cyklistické computery umožňující přenášet údaje do počítače lze spočítat téměř na prstech jedné ruky. Siemens M65 má nejen funkci cyklistického počítače, který to umožňuje, k tomu má i má navigační funkci a kromě toho (nebo pro někoho možná hlavně) je to velmi dobře vybavený mobilní telefon s fotoaparátem se slušným rozlišením 640 × 480 bodů, vhodný do náročných podmínek.

Vlastní přístroj lze podle některých nabídek na internetu pořídit za 8 500 Kč, Bike-o-Meter stojí 1 100 Kč, tedy méně než kterýkoli cyklopočítač schopný přenosu dat do PC, navíc s navigační funkcí. Výrobce počítá s dalším vývojem softwaru. Plánuje se možnost propojení s obrázky – k jednotlivým bodům trasy bude možné připojit fotografie, což usnadní orientaci. V návodu k cyklistické sadě již se s touto možností počítá.