Druhy oblaků, klasifikace a zkratky

Tvary a odrůdy oblačnosti, charakteristiky a tabulka oblaků

Druhů a tvarů oblačnosti je doslova nepřeberné množství. Jejich klasifikace je uvedena v níže připojené tabulce. Oblaka mají nejen různé tvary, ale také různé barvy a dosahují různých výšek. Podle druhů oblačnosti, které se na obloze právě nacházejí, se dá docela dobře odhadovat i další vývoj počasí.

Klasifikace oblačnosti je poměrně složitá. Oblaka se řadí do celkem 10 klasifikačních tříd, které meteorologové nazývají druhy. Názvy oblačnosti (mraků) vycházejí z latiny, skládáním povolených kombinací názvů pak dosáhneme konečného názvu oblaku. To samé pochopitelně platí pro názvy v češtině.

Klasifikace oblačnosti byla kodifikována v roce 1965 v Ženevě na základě mezinárodní úmluvy Světové meteorologické organizace. Zavedená systematika tak umožňuje naprosto jednoznačný a nezaměnitelný popis oblaku.

Druhy oblačnosti

• cirrus (Ci)
• cirrocumulus (Cc)
• cirrostratus (Cs)
• altocumulus (Ac)
• altostratus (As)
• nimbostratus (Ns)
• stratocumulus (Sc)
• stratus (St)
• cumulus (Cu)
• cumulonimbus (Cb)

Význam latinských výrazů používaných při pojmenovávání oblačnosti

• Cirrus = řasa
• Cirro = řasový
• Altus = vyvýšený
• Stratus = sloha
• Strato = slohový
• Cumulus = kupa
• Cumulo = kupovitý
• Nimbus = déšť
• Nimbo = dešťový

Podoba oblaku je dána nejen charakterem, ale také rozměry oblaku a množstvím částic, ze kterých se oblačnost skládá. Zabarvení oblačnosti je ovlivňováno nejen výškou Slunce nad obzorem, ale také polohou pozorovacího staniviště, znečisštěním atmosféry a řadou dalších faktorů.

Oblačností rozumíme celkové množství mraků, které v daném okamžiku pokrývají oblohu. Pro řadu účelů byla obloha na osm částí a bylo zavedeno pojmenování vyjadřující pokrytí oblohy oblačnosti právě v oněch osminách:

• Jasno - 0 až 1/8
• Skoro jasno - 2/8
• Malá oblačnost - 3/8
• Polojasno - 4/8
• Oblačno - 5/8 až 6/8
• Skoro zataženo - 7/8
• Zataženo - 8/8

Popis základních typů oblaků

Cirrus (Ci)

Cirry mívají obvykle tvar vláken či svazků vláken bílé barvy, které jen poměrně málo zeslabují sluneční svit. Cirry jsou tvořeny výhradně ledovými krystalky a vodní srážky z tohoto typu oblačnosti nevypadávají. Cirry se obvykle nacházejí ve výškách 5 - 12 km.

Cirrocumulus (Cc)

Oblačnost typu cirrocumulus je tvořena výhradně ledovými krystalky, které se nacházejí poměrně vysoko v atmosféře. Cirrocumulus má obvykle podobu jednotlivých obláčků či chomáčků bez viditelného stínu, které bývají obvykle uspořádány do typických řad. Ani z tohoto typu oblačnosti vodní srážky nevypadávají. Cirrokumuly se obvykle nacházejí ve výškách 6 - 8 km.

Cirrostratus (Cs)

Ciroostratus představuje bílý oblačný a závoj, který citelně tlumí sluneční a nebo měsíční svit a dodává obloze mléčné zabarvení. Tento typ oblačnosti, tvořený ledovými krystalky, mívá podobu jemné vláknité struktury. Tento typ oblačnosti, jenž má na svědomí tzv. halové jevy kolem Slunce a Měsíce a obvykle bývá předzvěstí blížící se teplé fronty. Srážky z tohoto typu oblačnosti nevypadávají. Cirrostraty se nacházejí ve výškách 4,5 - 9 km.

Altocumulus (Ac)

Jedná se o vrstvu jasně bílých až tmavošedých nepravidelných kup připomínajících valouny. Tyto kupy bývají uspořádány do řad. Některé části této oblačnosti bývají dobře prosvitné pro Slunce i Měsíc a může kolem těchto nebeských objektů vytvářet halové jevy. Altokumuly se nacházejí ve výškách 1,5 - 7 km.

Altostratus (As)

Oblačnost typu altostratus má vláknitou strukturu a obvykle světle šedou barvu. Slunce přes tento typ oblačnosti může slabě prosvítat. Z oblačnosti typu altostratus, která je tvořena vodními kapkami i ledovými krystalky, mohou vypadávat slabé srážky v podobě deště a nebo sněžení. Oblačnost typu altostratus se obvykle nachází ve výškách 2 - 6 km.

Nimbostratus (Ns)

Oblačnost typu nimbostratus má podobu jednolité a obvykle tmavošedé vrstvy. Nimbostratus je tak vzorem pro výraz "deka" při popisu oblačnosti na obloze. Nimbostratus dosahuje velké vertikální členitosti a díky tomu je složen jak z vodních kapek, tak z ledových krystalků. Základna tohoto typu oblačnosti může dosahovat až k zemi. Pravděpodobně tento typ oblačnosti v kombinaci s porouchaným výškoměrem měl na svědomí havárii Migu, v němž se zabil v roce 1968 J. A. Gagarin. Z tohoto typu oblačnosti vodní srážky vypadávat nemusí. Pokud ale z něj začne pršet, mívají srážky dlouhodobý charakter. Nimbostraty se nacházejí ve výškách 0,5 - 6 km.

Stratocumulus (Sc)

Tento typ mraků lze popsat jako vrstvu světlých až tmavěšedých drobných oblačných kup, které obvykle nemají ostré okraje a bývají uspořádány do řad a nebo skupin. Tato oblačnost je tvořena výhradně vodními kapkami. Oblačnost typu stratokumulus se nachází obvykle ve výškách 0,5 - 2,5 km.

Stratus (St)

Oblačnost typu stratus lze popsat jako jednotvárnou šeď… Jedná se o jednotvárnou vrstvu oblačnosti neurčitých tvarů. Srážky z tohoto typu oblačnosti vypadávají jen výjimečně a to pouze v podobě drobného mrholení. Vertikálně jde o poměrně slabou vrstvu oblačnosti. Oblačnost typu stratus se objevuje ve výškách 0,5 - 2 km.

Cumulus (Cu)

Oblačnost typu cumulus je tvořena jednotlivými izolovanými kupami, které bývají husté a vyvinuté do výšky. Jejich základna je téměř vodorovná a jejich kopulovitý vrchol má ostré obrysy. Vznik této oblačností je spojen s termickou turbulencí. Cumulus dosahuje různých tvarů, krajinářskými fotografy určitě nejoblíbenější oblačností je oblačnost cumulus humilis. Jedná se o uspořádané řady kup, které dodávají snímkům krajiny na plastičnosti. Kumuly se objevují ve výškách 0,5 - 3 km.

Cumulonimbus (Cb)

Cumulonimbus můžeme obvykle spojit s tzv. oblačností vertikálního vývoje. Tato oblačnost vzniká obvykle v teplých obdobích roku a je nejčastěji spojována s bouřkami. Jedná se o mohutné oblaky, které mají velké vertikální rozpětí. Mají obvykle tvar kup a věží, které se velice rychle vyvíjejí. Jejich kupovité vrcholky mohou dosahovat až do stratosféry. Z kumulonimbů, které jsou tvořeny vodními kapkami i ledovými krystalky, mohou vypadávat silné srážky. Ať již v podobě deště a nebo sněžení, občas se objevují i kroupy. Kumulonimby se mohou rozkládat ve velkém vertikálním rozpětí od 0,5 do 13 km, v tropech vrcholky těchto bouřkových mraků mohou vystoupat až do 15 km!

Noční svítící oblaka

Zvláštní skupinou "oblaků" jsou tzv. noční svítící oblaka, která bývají nejlépe pozorovatelná v jarních měsících. Tato "oblačnost" mívá podobu tenkého cirru modravé až stříbřité barvy, občas mohou mít ale i červené až oranžové zabarvení. Noční svítící oblaka však již nejsou záležitostí meteorologů, ale spíše astronomů. Nacházejí se totiž ve výškách mezi 75 až 90 km a s největší pravděpodobností jsou tvořeny částicemi tzv. komsického prachu, na nichž se rozptyluje sluneční záření.

Použitá literatura