Jakartovické lomy a Šífr u obce Svobodné Heřmanice

Jakartovické lomy - romantika mezi lesy Nízkého Jeseníku

Vesnici Jakartovice (365 m n. m.), připomínanou již v roce 1250 jako majetek velehradského kláštera, najdeme mezi městy Opavou (18 km), Vítkovem (14 km), Bruntálem (18 km) a Krnovem (22 km). Přes ves vede železniční trať Opava - Svobodné Heřmanice a okolní vesnice, dosažitelné autobusy, jsou - na severu Svobodné Heřmanice, na východě Hlavnice, na jihozápadě Mladecko, na jihu Deštné, na jihozápadě Bohdanovice a na severovýchodě Staré Heřmínovy. Tedy rozhraní okresů Opava a Bruntál.

Jedná se o kraj víceméně Bohem zapomenutý, leč přesto půvabný, ležící v nadmořských výškách cca 300 - 500 m n. m. a ony lomy se nacházejí v trojúhelníku mezi Jakartovicemi, Bohdanovicemi a Starými Heřmínovy, kde jsem byl shodou okolností v roce 1961 na své první bramborové brigádě z ostravské hutnické průmyslovky. Na to si vzpomínám pochopitelně již docela matně. Nevím, jestli by to současní studenti dali… Asi ne! Spali jsme v montérkách.

V nedalekém zatopeném lomu Šifr - ráji opavských potápěčů (délka 500 metrů, hloubka až 36 metrů) jsem byl již mnohokrát, ale v jakartovických lomech, o kterých mi zaníceně několikrát vyprávěl kamarád Karel P. (1959) z Opavy, jsem ještě nebyl. Proto spojuji nedělní dubnovou návštěvu v Opavě s touto lokalitou a je to jen takový malý odskok, abych opět vymazal z mapy jedno hluché místo.

V Mladecku odbočuji z hlavní cesty na Šternberk a jedu stále kolem železniční tratě i kouzelné říčky Hvozdnice (nejkrásnější část toku je mezi Štáblovicemi a Oticemi) až do oné vsi Jakartovice, kde se do Hvozdnice vlévá potok Stará voda. Jedu směrem na západ a využívám úzkou asfaltku, která odbočuje doprava asi po 2 km přímo do "hory" na západ. Zde na malém parkovišti u lesa nechávám auto a vyrážíme s ženou na první haldu.

Jedná se o lokalitu po těžbě pokrývačské břidlice, která se přestala těžit někdy v polovině 20.století - je zde řada těžebních jam, odvalů, zbytky hornického osídlení a také několik romantických lomových jezírek, na které jsem se těšil nejvíce. Haldy jsou porostlé břízami, borovicemi a smrky a je zde řada rekreačních chat, které jsou všechny dřevěné, takže nenarušují ráz krajiny. Břidlice je zde využívána téměř všude - ploty, zídky, ohniště, místa pro táboření pod širákem i pár mužíků. Není divu, že tato romantika přitahuje trampy a následně i táborové ohně s kytarami a písničkami. Není zde však po nich žádný odpad, což je chvályhodné.

Udělali jsme takový malý, asi tříkilometrový, okruh okolím zatopených lomů a potkali jsme šest lidí a pár psů. Dýchla na nás romantika starých časů a já jsem si vzpomněl na Mořské oko mezi Karlovicemi, Purkarticemi a Krasovem, kam jsme se chodili jako kluci koupat z Krasova, kde jsme měli starou chalupu (jak jinak, než po Němcích), než nám lehla popelem při požáru.

I zde se dá koupat na vlastní nebezpečí, okolo jam však vedou ploty. Jarní příroda čarovala, sluníčko svítilo, ale marně jsme hledali léčivý podběl, z něhož si má životní družka vaří čaj proti kašli. Ten jsme objevili až poté - při krátké návštěvě lomu Šifr ve Svobodných Heřmanicích (458 m n. m.).

Nenáročný výlet v nadmořských výškách okolo 480 m n. m. - nejvyšší je zde vrch Doubrava (482 m n. m.) a Strážný (499 m n. m.) - je možno spojit s návštěvou okolních zajímavostí, třeba Kružberské přehrady či údolí řeky Moravice. Žádná turistická značka zde, ani v nejbližším okolí nevede, takže se bude asi převážně jednat o jednorázový výlet za pomocí vláčku nebo auta. Ale určitě stojí za to! V létě se dá i přespat ve stanu nebo pod širákem. A přitom si zazpívat něco z trampské klasiky v záři táborového ohýnku. Tábořišť je tady dost!

Jakartovické lomy na turistické mapě