Pohoří Kremnické vrchy na běžkách, upravované běžecké stopy

Lyžařské trasy v Kremnických vrších, udržované běžecké stopy

Kremnické vrchy, které jsou "pokračováním" hřebene Velké Fatry, jsou od své severní sousedky přece jen nižší a mnohem mírněji modelované. Vždyť nejvyšší vrchol Flochová dosahuje výšky jen 1 317 m.

Díky této skutečnosti a faktu, že Kremnické vrchy leží v těsném sousedství Banské Bystrice a Kremnice jsou v zimním období vyhledávány velkým množstvím příznivců bílé stopy – běžkaři. Pro ně jsou tady nejen vhodné terény, dobré sněhové podmínky, ale i ratrakem protažená stopa! Nemusíte být nijak zdatní lyžaři, abyste zdejší trasy zvládli. Vydejme se tedy na jeden z množství možných okruhů, které lze v Kremnických vrších absolvovat na běžkách, na jeden z okruhů, jehož délka přesahuje jen o fous dvacet kilometrů.

Autem přijíždíme na sběrné parkoviště v Králikách. Králiky (648 m) jsou nejen lyžařským centrem s několika vleky a sjezdovkami, ale také vhodným nástupním místem na hřebenové túry. Je polovina listopadu po třetí hodině, takže se při pošmourné obloze začíná pomalu stmívat. A to teprve vybalujeme běžky a batohy. Naším dnešním cílem je pěkná horská chata Hostinec. Do tmy máme skutečně co dělat, čeká nás přes osm kilometrů, které vedou vesměs vzhůru.

Po modré turistické značce míříme vzhůru. Nejprve ke kolibě u dolní stanice vleků a následně po lesní cestě směr Králické sedlo. To však jen kousek, neboť se "odchylujeme" od směru a míříme více k jihu po lesní svážnici, která slouží jako cyklostezka v létě a lyžařská stezka v zimě. Cesta se vcelku mírně, zato vytrvale stoupá až pod Lopuchový vrch (1 201 m), kde se napojujeme na červeně značenou hřebenovku Kremnických vrchů. Nyní pokračujeme přímo k jihu po hřebeni. Krátké a mírné výstupy se střídají s krátkými a mírnými sjezdy. Přes vrchol Zlatá studňa (1 265 m) se dostáváme kolem vrcholu Velestúr (1 254 m) do sedla Tri kríže (1 182 m), ze kterého pokračujeme k západu k chatě Hostinec.

Již je tma tmoucí umocněná hustou mlhou. Pravé listopadové počasí. Naštěstí na sněhu je i za takto špatné viditelnosti docela vidět a dá se pokračovat v cestě. Rovinka, mírný sjezd, další rovinka. Kousek do kopečka a opět sjezd, který je vystřídán trochu prudším sjezdem. Najednou ve tmě něco zablikalo. Takové malé světýlko, bludička. Nebo že by perníková chaloupka? Ne, Hostinec, pěkná dřevěná chata skrytá v tichu lesních velikánů. Bela, která nám dělá společnost (jedná se o psa, ne o zdatnou a stepilou lyžařku) nedočkavě skotačí a vrhá se mi nedočkavě pod lyže. Bum, prásk, už se válím ve sněhu. Poprvé a doufám, že naposled. Bohužel druhého dnes se dojezd na Skalku opakuje ve stejném duchu.

Sundáváme lyže, shazujeme batohy a vstupujeme do chaty, kde nás vítá vedle chataře teplo a praskající polena v krbových kamnech. Společnost je skutečně vybraná, z jednoho z kolegů se vyklubal náruživý čtenář Trekingu a účastník jednoho z našich setkání na vrcholech na Súlovském hradě před asi dvěmi lety. Debatujeme, trochu popijeme pěnivého moku a pálenice a vychutnáváme si klidu, jenž na chatě panuje. Vždyť mimo chataře s chatařkou jsme tady jen "čtyři z tanku a pes"…

Druhého dne vyrážíme poměrně brzy. Počasí se neumoudřilo, spíše naopak. Mlha ještě více zhoustla a navíc se oteplilo, takže sníh je docela mokrý. Přes Velestúr se vracíme po našich včerejších stopách na Zlatou studňu a Lopuchový vrch. Tady však pokračujeme dále po červeně značeném hřebeni k severu. Míjíme Králické sedlo (1 185 m) a přes Bystrické sedlo (1 190 m) se dostáváme na Skalku (1 232 m) s nepřehlédnutelným vysílačem vysokým 311 m a lyžařským areálem, který je snadno dosažitelný autem po významové komunikaci z města Kremnica.

Na Skalce pořádně profukuje, viditelnost se však nepatrně zlepšuje. Dáváme oběd a vracíme se na Lopuchový vrch, ze kterého si užijeme pěkného sjezdu do Králik. Jako alternetivu sjezdu lze využít modrou či zelenou turistickou značku z Bystrického (Králického) sedla. Sjezdy jsou však velice strmé a vhodné jen pro vynikající lyžaře. Další variantou je pokračovat k severu do sedla Tunel, ze kterého se strmějším sjezdem pokračuje na rozcestí Tichá a pak po pěkné vrstevnicové cestě (zelená turistická značka) nazpět do Králik.