Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Archiv | Kalendář akcí | Napsat článek
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 24.11.2015 , svátek má
Bude vás zajímat
Bude vás zajímat
Reklama
Treking > Cestování > Liparské ostrovy

Liparské ostrovy

ostrovy vnitřního ohně, Řekové jej považovali za sídlo boha ohně Héfaista

5.12.2006 | Juraj Kaman

Na sever od Sicílie vystupují z hlubin Tyrhénského moře tajemné vrcholky hor sopečného původu. Tvoří atraktivní souostroví, které najdete v některých mapách pod názvem Aiolské, v jiných pod jménem Liparské ostrovy. Lidé zde žili již tisíce let před naším letopočtem. Jejich vztah ke kouřícím kouskům pevniny, kterou obývali, byl rozporuplný. Pro některé z nich byly pozemským peklem, pro jiné sídlem bohů. Dlouho sloužily jako obávaná trestanecká kolonie, dnes jsou vyhledávanou turistickou destinací. Jsou předvídatelné i nevyzpytatelné, mohou zabíjet i léčit. Pro někoho jsou balzámem na duši, pro další noční můrou, ze které jde strach.

Liparské ostrovy

Liparské ostrovy bývají často označovány za perly Tyrhénského moře. Sedm z nich je trvale obydlených, přičemž nejvíce lidí bydlí na největším ostrově Lipari. Je necelých deset kilometrů dlouhý a pět kilometrů široký. Na sever od něj leží mimořádně úrodný a nádherně zelený ostrov Salina, kterému dominuje 961 metrů vysoký vrchol Fossa delle Felci, nejvyšší bod celého souostroví. Na jeho úpatí rostou oleandry, tymián, myrta, rozmarýn i kručinka, pěstují se zde olivy, mandle, kapary a vinná réva. Ze salinských hroznů se připravuje i slavná Malvasia, lahodný alkoholický nápoj a oblíbený exportní artikl zdejšího kraje.

Západně od Saliny leží Alicudi a Filicudi, dvojice relativně odlehlých a opomíjených ostrovů. Jejich turistická infrastruktura je, zejména v porovnání s Lipari, o poznání skromnější. Řadě návštěvníků však tato zdánlivá nevýhoda vůbec nevadí. Naopak. Mnozí sem přijíždějí právě kvůli zdejšímu klidu, absenci hluku a ruchu. Na Alicudi nejezdí žádná auta ani motocykly, neexistují tam totiž žádné silnice. Jediným dopravním prostředkem, používaným pro přepravu nákladů i lidí, tak na některých místech zůstávají pouze domácí zvířata.

Nejmenší, a podle některých hostů i nejkrásnější obydlenou perlou souostroví, je Panarea. I zde jsou automobily tabu a díky tomu, že zdejších obyvatel není ani tři sta, a navíc chodí převážně pěšky, budete již po několika dnech pobytu většinu ostrovanů znát. Dozvíte se, že mnozí z nich jsou podnikatelé, kteří koupili od starousedlíků půdu a pozemky, na kterých vybudovali stavby sloužící k rekreaci. Nejsou to žádné mamutí resorty, ani nevzhledná monstra známá z jiných přímořských letovisek, nýbrž půvabné sněhobílé domky, obklopené bujnou středomořskou vegetací.

Horká země

Zcela zvláštní zmínku si zaslouží nejjižnější z ostrovů – slavný Vulcano. Ten, který dal jméno vulkanologii, tedy vědnímu oboru, který se zabývá sopkami a vším kolem nich. Ještě než zakotvíte u jeho břehů, přivítá vás ostrý zápach síry. Ta se zde kdysi těžila, ovšem obrovská erupce v roce 1888 učinila dolování rázný konec. Ostrovu se dříve říkalo Hiera, což znamená Svaté město, Termessa (Horká země) či Terasia (Horký). Staří Řekové jej považovali za sídlo boha ohně Hefaista, pro Římany byl tímto bohem Vulkán.

Třetí mytologickou bytostí, která zde údajně pobývala, byl bůh větru – Aiol. S jeho jménem souvisí i alternativní pojmenování archipele. Důkazem víry v posvátnost místa jsou skalní hroby Grotte dei Rossi, ležící v jižní části Vulcana. Dávní obyvatelé věřili, že být pochován v tak těsné blízkosti boží rezidence je privilegiem a dobrou devizou pro přechod na druhý svět. Dnešní návštěvníky zaujme spíše mnohobarevný pahorek, který se tyčí hned nad přístavem. Kus skály je žlutý, kus šedý, kus hnědý, zastoupená je i červená a černá.

Kameny stejných barev lemují i cestu do vnitrozemí ostrova, která vás dovede k legendární pláži s černým pískem, kamenité pláži s termálními prameny, nebo k místu s mystickým názvem Údolí příšer. Pokud vás trápí revmatismus, artritida nebo kožní nemoci, zamiřte co nejrychleji k zázračnému jezírku. Leží nedaleko přístavu a cestu k němu najdete i poslepu. Vizuálně není nikterak nápadné, jeho charakteristický pach po zkažených vejcích je však identifikovatelný již z dálky.

Sopka

Patříte-li k těm, kdo mají rádi přehled, rozhodně byste si neměli nechat ujít výšlap na nejvyšší bod ostrova Gran Cratere La Fossa Di Vulcano. Cesta na dýmající vrcholek nezabere ani dvě hodiny a zvládne ji téměř každý. Odměnou za dosažení cíle je nepřekonatelný pohled na moře a soustavu ostrůvků roztroušených po jeho tmavě modré hladině. Za příznivého počasí je vidět i vzdálený kužel největší evropské sopky Etny.

Pokud si troufáte a máte dostatek víry v to, že se spící sopka zrovna neprobudí, můžete na dno kráteru dokonce sestoupit. Pobyt v kouřícím jícnu je zajímavým zážitkem, ještě zajímavější je však možnost prozkoumat čoudící fumarolové pole na jeho západním okraji. Je to podívaná, jaká se hned tak nevidí. Četné pukliny, ze kterých se valí bílá pára a jedovaté plyny, vhánějící slzy do očí, jsou obklopeny vrstvami vykrystalizované síry a dalších minerálů. Z nitra země se ozývá zlověstné syčení, probublávání a dunění, možná připomínka toho, že Velký Kráter Vulcano ještě neřekl své poslední slovo.

Ohnivá hora

Nejsevernějším a nejslavnějším ostrovem archipele je Stromboli. Přistání u jeho břehů je možné pouze na dvou místech – v přístavu Scari a Pertuso. Zatímco do Scari zajíždějí rychlá vznášedla i obří trajekty a v těsném sousedství kotví i desítky soukromých plavidel, malinké Pertuso ve vísce Ginostra je snad nejmenším přístavem na světě. Komerční plavidla, které často vezou stovky pasažérů, musí zastavit několik desítek metrů od břehu a vyčkat příjezdu motorového člunu, do kterého je vyložena či naložena příslušná část nákladu a lidí. Tento člun je zároveň jediným plavidlem, který je schopen přístav Pertuso pojmout.

Nejvyšší bod ostrova, Serra Vancura, má nadmořskou výšku 926 metrů. Hloubka okolního moře však dosahuje až dvou kilometrů, takže část ostrova, která je nad hladinou, představuje pouhou třetinu jeho skutečné velikosti. Stromboli má nezaměnitelný, přímo ukázkový tvar sopečné pyramidy, nad jejímž vrcholem se vznáší šedý obláček. Romantika poklidných pobřežních vesniček v kontrastu s běsnící ohňovou horou, na jejímž úpatí domorodci bydlí, způsobuje, že Stromboli je považován za jeden z nejsvéráznějších a nejrozporuplnějších ostrovů na světě. Místní obyvatelé žijí doslova a do písmene na vulkánu, neboť celý ostrov je jen vrcholkem obrovské sopky, která vyvřela z mořských hlubin.

Život ve stínu smrti

Začátkem dvacátého století žilo na Stromboli téměř tři tisíce obyvatel, avšak obrovská erupce, ke které zde došlo 11. září 1930, většinu z nich pohřbila. Na vesnici Ginostra tenkrát dopadly třicetitunové skalní bloky a přívaly lávy proměnily celý ostrov v jediné žároviště. Koho nezabily milosrdné bloky kamene, udusil se žárem, nebo uvařil ve vařícím moři.

Je až neuvěřitelné, že lidé se navzdory tomuto výbuchu a neustálé sopečné aktivitě, která zde probíhá dodnes, na ostrov vrátili. Přišli zpět, postavili zde domy a rozhodli se tu žít. S nebezpečím, které číhá nad nimi, a v jistém smyslu i pod nimi, počítají. "Zvyknout se dá na všechno," řeknou vám. "Ty nejhorší scénáře si raději nepřipouštíme, a taky trochu spoléháme na vědu a pokrok," vysvětlují důvěřivě v přesvědčení, že dnešní přístroje, jejichž sondami je ostrov protkán, dokážou před příští explozí varovat s dostatečným předstihem.


Zobrazit místo Stromboli, Liparské ostrovy na větší mapě

Jedním z téměř čtyř set odvážlivců, kteří dobrovolně zvolili aktivní vulkán Stromboli za místo svého trvalého pobytu je i rybář Alfrédo. Na ostrově žije přes třicet let. Má ženu, tři děti a dům nedaleko pobřeží. "Líbí se nám tu a proto tu žijeme. Před tím jsem bydlel na Sicílii, kousek pod Etnou, takže na sopečné ohrožení jsem zvyklý již od dětství. Několikrát nás evakuovali, ale to už je dávno. Bráchovi zničila láva barák, ale pojišťovna mu to zaplatila a dnes má ještě hezčí. Za tu krásu kolem mi to riziko tady stojí."

Alfrédova žena je stejně optimistická jako její manžel a navzdory tomu, že na ostrově zažila již několik zemětřesení a varovných explozí, ze zkázy strach nemá. "Já vím, smrt může přijít kdykoliv," vysvětluje s úsměvem, "ale cožpak neplatí totéž o tobě? Můžeš se utopit, může tě přejet auto, můžeš dostat rakovinu… a zemřeš dřív než my!"

Navzdory varování

"Sopka soptí! Před pár týdny to bylo slabší, ale už je to opět v normálu, takže máte štěstí," sdělil nám pracovník vulkanologického centra po dotazu na aktuální aktivitu strombolského vulkánu. Zatímco měsíc staré zprávy získané z internetu nevzbuzovaly příliš velkou naději, člověk za přepážkou nás uklidnil. "Erupce určitě uvidíte, bouchá to každých dvacet třicet minut," ubezpečil nás, a přidal výstrahu: "Ne, že tam polezete bez průvodce!"

S doporučením najmout si k výstupu na nejvyšší bod ostrova autorizovanou osobu, která nás tam bezpečně dovede, jsme se setkali ještě několikrát. Seznámeni jsme byli i se zákazem nocování. Jak už to však bývá, zakázané ovoce chutná nejvíce a nekřesťanská částka, kterou Italové za doprovod požadovali, nás utvrdila v tom, že to zkusíme sami. Správnou trasu jsme naštěstí znali. Znali jsme i možná rizika, a věděli jsme, čeho se vyvarovat.

Zatímco u mnoha jiných sopek často před katastrofální erupcí vyšlehává z kráteru oheň, aby varoval všechno živé před smrští, která bude následovat, v případě Stromboli to funguje trošku jinak. Drobné výbuchy, při kterých létá do výšky několika desítek či stovek metrů fontána žhavých kamenů, zde probíhají prakticky nonstop, několikrát za hodinu.

Touto aktivitou se průběžně uvolňuje tlak v jejích útrobách, takže ke skutečným katastrofám a nenadálým destrukcím dochází zřídka. Nicméně, stávají se a čas od času za ně někdo zaplatí životem. Jedno z největších rizik hrozí dobrodruhům, kteří se pokoušejí o výstup ke kráteru nesprávnou cestou či nesprávným způsobem. Občas se z kráteru vylije lávový proud, který sebou vezme všechno co mu stojí v cestě. Občas zavane vítr špatným směrem a vžene vám do tváře, do očí a do plic směs jedovatých plynů. Občas někdo podcení zdejší terén a zřítí se ze skal. Naštěstí se nám nic z toho nestalo.

Dvě hodiny stoupání, během kterých jsme překonali převýšení osmi set metrů, nám daly pořádně zabrat. Vynaložené námahy jsme však rozhodně nelitovali. Čím výše jsme byli, tím úchvatnější výhledy se nám otevíraly. Ten nejúžasnější měl teprve přijít. Ke skupině bunkrů z lávových kamenů, které byly našim cílem, jsme dorazili téměř za šera.

Horký žár dne vystřídal chlad přibývajícího večera a pestrobarevné kulisy rozkvetlé vegetace nahradila černá kamenitá stráň bez života. Najednou zavál vítr. Vítr, který zamrazil v zádech. Nebylo to jen tím, že byl cítit ohněm a sírou. Byl studený a vlezlý, ale zároveň v něm bylo cosi pekelného. Propocená trika jsme bleskurychle vyměnili za teplé mikiny, na hlavu natáhli kulichy, a přikrčili se za kamennou zídkou. Tušili jsme, že to každou chvíli začne.

Netrvalo to dlouho. Od jedinečného a strhujícího přírodního představení, které zde probíhá večer co večer, noc co noc, nás dělilo sotva pár minut. Jedinečná show, kterou nejpůsobivější vulkán Evropy předvádí, se koná i přes den, ale ve slunečním žáru není příliš vidět. To až tma je tou pravou kulisou. Nejhezčí je ve chvíli, když se rodí, když je ještě mladá. V okamžiku, kdy se barva nebeského plátna mění z jasně bílé či světle azurové na tmavou až inkoustově modrou. Ta chvíle právě nastala.

Země se mírně zachvěla a naše zraky ozářil gejzír hořících balvanů, škváry a popela. Pekelná fontána, vyvržena z dílny boha ohně, zamířila obrovskou rychlostí k obloze. Letící kusy rozžhavené horniny za sebou zanechaly žluté, oranžové a rudé světelné stopy. Materiál, který nedopadl zpátky do kráteru, se za zlověstného hřmotu sesunul po stráni do moře. Bylo to úžasné představení, které se té noci opakovalo dvaadvacetkrát. Za svítání přišel účet. Přinesli nám jej dva chlápci v uniformách. Pokuta za porušení zákazu nocování v blízkosti sopky nebyla malá. Za jeden z nejúžasnějších zážitků života to však stálo.

Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor


Další související články:

+ Na zkušené v Gran Sasso d´Italia, Apeniny
Nejčtenější
Reklama
Témata našich článků…
Baranec Štiavnické vrchy Krkonoše, ubytování Radegast Pravčická brána Kvarky Žiarska chata Klíč Beskydy, ubytování Poledník Závojový vodopád Maroko Jeřáb Merkur Sovinec Jupiter Poľana Soos Lužické hory Starý Jičín Fáze Měsíce Rešovské vodopády
Reklama
Reklama
Populární treky
1. Rumunské hory Vilcan, hory polonin a krásných výhledů
2. Ukrajinské Karpaty Přes Ploskou poloninu a údolím Černé Tisy do Jasině - dva dny sám v horách Zakarpatí
3. Karpattreky Beskydský Karpattrek (5), hřebenovka Kysuckých Beskyd
4. Slovenské hory Přechod hlavního hřebene Západních Tater - Roháčů, nejnáročnější hřebenovka Slovenska
5. České hory Dvoudenní přechod hřebene Krkonoš, hřebenovka nejvyšších českých hor
Reklama
Reklama
Reklama
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist