Podkladem jsou zejména jemnozrné usazené horniny svrchnokřídového stáří - slinovce a spongility (jako známé "bělohorské opuky", kdysi zde těžené ke stavebním i dekoračním účelům). Jejich povrch místy překrývají mladotřetihorní říční štěrkopísky. Bílá hora je považována za jeden z tragických symbolů našich národních dějin - 8. listopadu 1620 zde proběhla nechvalně známá bitva, při níž bylo poraženo české stavovské vojsko.
Bílá hora na turistické mapě
I když Bílá hora (381 m) patří ke všeobecně známým pojmům, turistické značení na její vrcholek nesměřuje. Přesto je snadno dostupná ze všech stran - ve směru z centra Prahy např. přes Malý Břevnov od Bělohorské (respektive Karlovarské) třídy nebo od Liboce třeba kolem Obory Hvězda; od Řepské ulice k ní vede krátká polní cesta.
Vrcholová partie Bílé hory je docela nenápadná. Vystupuje z okolní městské zástavby a tvoří ji polní a lučinatý terén s remízkem, skrývajícím kamennou mohylu s pamětní deskou, připomínající tragickou bitvu v roce 1620. Z Bílé hory se otevírá pěkný pohled do západní části Prahy a blízkého okolí s letohrádkem Hvězda v lesní oboře a s areálem ruzyňského letiště.