Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | Seznamka | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 13.10.2017 , svátek má
Reklama
Treking > Tipy na výlet > Rýsov, Starý Světlov a Engelsberg

Rýsov, Starý Světlov a Engelsberg

Tři hrady Vizovických vrchů

3.6.2008 | Theodor Teshim

Dnes naše pomyslné kroky povedou na jihovýchodní Moravu, do lesů hlavního hřebene Vizovických vrchů, kde postupně navštívíme zbytky tří hradů: Rýsova, Starého Světlova a Engelsbergu. Tak znějí po staletí jména němých účastníků mnohdy značně dramatické minulosti čarokrásného kraje pastvin, lesů a kamenitých políček na pomezí dvou svérázných národopisných oblastí - Luhačovského Zálesí na jihu a Podřevnicka na severu.

Rýsov

Hrad, Vizovické vrchy

Zbytky prvně uvedeného hradu, či přesněji hrádku, hledejme asi 0,7 km jihozápadně nad Provodovem, na jihovýchodním výchozu stejnojmenného kopce Rýsova (542 m). Pozornost milovníků neživé přírody zde zaměstnává přírodní památka Čertův kámen, mimo jiné ukázka to zvětrávání pískovcových skal.

Les chráněného území o ploše 1,86 ha skrývá pískovcové a slepencové skalní lavice. Odpoutejme však naši mysl na chvíli od přírodních krás a povšimněme si, že skály poetického jména nesou současně stopy po zasazení kůlů dřevěné hradby a na plošině skaliska najdeme pozůstatky kotvení srubové stavby (rozměru 10 × 5 m), zřejmě věže.

Jedná se o důkazy dávné existence hrádku, o němž písemné prameny úporně mlčí až do roku 1517, kdy se o sídle hovoří již jako o pustém hradu. Areál měl přibližně trojúhelníkovitý půdorys (asi 27 × 37 m). Přístup k němu po šíji hřebene byl znesnadněn dvojicí poměrně mělkých a úzkých příkopů s valem.

Archeologové odhadli, že život na hrádku trval jen necelých sto let, patrně od poloviny 13. století do poloviny 14. století. Předpokládá se, že o zánik jednoduchého dřevěného sídla po požáru se postarala některá z vojsk nelítostně pustošících jihovýchodní Moravu během válek, jež tu vedl mocný magnát, svévolný pán Váhu a Tater, uherský šlechtic Matúš Čák Trenčanský.

Cesta na hrad

Lidé však strategickou polohu kopce Rýsova ocenili již daleko dříve v 9. až 6. století před n.l v pozdní době bronzové a halštatské, kdy zde vystavěli hradiště oválného půdorysu o ploše asi půldruhého hektaru (jeden z valů probíhá asi 150 m západně od někdejšího hrádku). Na místo se znovu vrátili v 2. až 1. století př. n.l. v době laténské. Dosud se zachovaly zbytky valů místy až 3 m vysoké, na severovýchodě existoval navíc příkop.

Nutno říci, že hradiště bylo v minulosti místními i historiky zaměňováno za hrádek. K Rýsovu vedou neznačené cesty, Provodovem pak probíhá žlutá TZ spojující v délce asi 20 km perlu moravského lázeňství Luhačovice s industriálním Zlínem.

Rýsov v pověstech: čert jedlík, kopy zlata a černý kůň

Místní pověsti se týkají ponejvíce obrovských balvanů, k nimž lidé vzhlíželi s respektem a neklidem stran jejich původu. Nu není divu. Erozní rýhy, důlky a trhliny v červenavé hornině byly považovány za "čertovy pece" nebo "čertovy vidličky". Čert tu prý hodoval na dobytku a drůbeži ukořistěných ubohým místním. Kopec Rýsov skrývá dle tradice také nevyčerpatelné zásoby zlata.

Pod Čertovým kamenem prý bydlil i hodný černokněžník, o jehož nešťastném pacholkovi Jurovi přineseme zmínku dále u Světlova. Uchovala se i vzpomínka na dřevěný hrádek v podobě místní pověsti, dle níž tu stával dřevěný zámek, jediným jeho obyvatelem měl být tajemný (jak jinak než) černý kůň, jehož divoké ržání se sem tam dosud nese noční tmou.

Starý Světlov

V přibližné vzdálenosti 2 km vzdušnou čarou východním směrem od Rýsova se na zdaleka viditelném výběžku kopce jménem Bába (635 m) zvedá pokryt vzrostlými stromy mohutný pahorek, na němž stával hrad Starý Světlov. Ten měl dle názorů některých archeologů nahradit zaniklý hrádek Rýsov.

Lesní velikáni

Pravdou je, jak píše také pan Ivan Zajíček ve svém hezkém článku o Komonci, že dnes "je tam jen pár kamenů, které dávají tušit bývalé hradby" Musím však upozornit, že se nejedná o dílo mocně a neúprosně vše hlodajícího zubu času, ale o poctivou a několik staletí trvající práci přičinlivých obyvatel chalup okolních vesnic, kteří prý odnesli přes 2 500 m3 (!) zdiva mohutného opuštěného hradu.

První zpráva o hradě se noří z temné tmy středověku až v druhé půli 14. století, kdy jej roku 1360 držel Albert ze Šternberka, příslušník moravské větve slavného rodu se známým znamením osmicípé hvězdy v erbu. Šternberkové vlastnili i nedaleký hrad Zlín nad údolím říčky Dřevnice a pevný Lukov v jižní části Hostýnských vrchů. Když roku 1420 vypustil Jaroslav ze Šternberka v katolickém vojsku duši pod husitskými cepy v bitvě u Vyšehradu, nastaly o panství spory.

Tři roky nato hrad držel sám císař Zikmund Lucemburský ("liška ryšavá"), který jej spolu s nedalekých příhraničním hradem v Brumově daroval své manželce Barboře. Ve velmi neklidné době husitských bouří byl na oba hrady dosazen za purkrabího krutý válečník, výbojný uherský šlechtic Pankrác II. od Svatého Mikuláše. Pankrác se stal díky svým nezkrotným tendencím plnit si lupem a krvavým přepadem vlastní kapsu hrůzným postrachem širokého okolí, což však královně Barboře nezabránilo, aby jej nepochválila za věrné služby v protihusitském boji.

Roku 1449 hrad od Pankráce v obavě před dalším pleněním kraje vykoupili moravští stavové. Jednadvacet let relativního klidu však záhy přerušil nový hradní pán Matouš ze Šternberka, další šlechtic neklidné povahy se sklony k snadnému bohatnutí. Za česko - uherských válek, tedy střetů vojsk krále Jiříka z Poděbrad a Matyáše Korvína v druhé půli 15. století, byl hrad poničen, obýván byl však majiteli až do výstavby Nového Světlova - modernějšího a lépe přístupného sídla nad hospodářským centrem panství Bojkovicemi. Na listině z roku 1517 se spolu s Rýsovem uvádí Starý Světlov pustý.

Jezero

Drtivá většina lidí, jež kroky dovedou mezi mohutné kmeny stromů na místě někdejšího hradu si jistě nedokáže vybavit jeho možnou dávnou podobu, popišme proto, jak v době svého největšího rozkvětu Starý Světlov vypadal. Hradní jádro zaujalo oválnou plochu dnes nejvýraznějšího pozůstatku po sídle, zmíněného pahorku, jehož svahy byly upraveny pro zvýšení strmosti a navíc jej celý obehnal příkop. Z takto vytěžené zeminy byl vně příkopu kolem navršen prstenec valu, po němž nyní můžeme cupitat vedeni značkami významové odbočky.

Hrad nebyl vybaven větší věží a jeho hlavní obranu zajišťovali obránci z koruny až 1,7 m silné plášťové zdi, která uzavírala plochu nádvoří o půdorysu nepravidelného mnohoúhelníku. Starý Světlov tedy patřil (k na Moravě značně oblíbeným) hradům tzv. plášťového typu, přičemž do popředí ho mezi těmito sídly staví rozměry velké plochy uzavřené plášťovou hradbou. Hradní pán obýval zřejmě čtyřprostorový podsklepený palác při severní části zdi.

Přicházíme-li sem z jihozápadu, pak po delším lehce vysilujícím stoupání na hradní kopec se za rozcestníkem Starý Světlov nejprve vyšvihneme na krátký terénní jazyk, na němž stávala horní část dvouúrovňového předhradí, nižší část byla rozprostřena (nalevo od nás) pod jihozápadním úpatím pahorku s jádrem. Stavby předhradí zřejmě jen ze dřeva, hlíny a nasucho kladených kamenů byly dále chráněné valy, příkopy a patrně jen jednoduchou dřevěnou palisádovou hradbou.

Z předhradí se vstupovalo po rampě a padacím mostu do vlastního hradního jádra branou dovnitř otevřené věže v parkánové zdi (předsunutá zeď, která doplňovala obranu jádra jak další korunou hradby tak i takto nově vzniklou uličkou - parkánovým prostorem, který hradní posádka obvykle vyplnila sutí a odpadky, čímž se zabránilo podkopání parkánové hradby útočníky).

Dnes zde ční zajímavé skalisko porostlé letitými stromy. Cesta uličkou parkánu obtáčela ze tří světových stran zalamovanou plášťovou zeď, jíž pak vstupovala až branou na východě na vnitřní nádvoří. Velikou zajímavostí je také nedávno zjištěné opevnění již zmíněného kopce Baba, jehož je hradní vrch výběžkem. Patrně se jednalo o stavbu opevněného tábora obléhatelů, kteří tak eliminovali možnost nenadálého protiútoku obléhaných či jejich spojenců.

Vizovické vrchy

Návštěva pozůstatků Starého Světova představuje zajímavé zpestření velmi hezké a málo frekventované hřebenovky Vizovických vrchů. Chceme-li se vypravit přímo na hrad, pak nejkratší přístup představuje žlutě a následně zeleně značená trasa z Provodova přes poutní místo Malenisko (2,3 km).

O kousek dále je to po modré nádhernou pastvinou u kopce Větrník (432 m) z Pozlovic u Luhačovic (2,8 km). Nutno upozornit, že se tu občas pase skot včetně hravých mladých býčků. Z Horní Lhoty přes pozůstatky hradu Engelsberg a vrch Komonec (672 m) to máme asi 5,5 km, ze zastávky autobusu v Tutkovském sedle kolem Engelsberku a přes Komonec ujdeme ku Světlovu asi 6 km a po zelené z Lípy u Zlína sem dorazíme po asi 9,5 km.

Starý Světlov v pověstech: zkažený Jura, havran žhář a studánka Sojsínka

Výrazná stavba dominující krajině kolem i hrůzné vzpomínky na krutého Pankráce zapůsobily v mysli lidu kolem a nesly se od úst k ústům napříč generacemi tak dlouho, až se nám urodilo několik pověstí. Jedna z nich vypráví, jak pod Rýsovem u Čertova kamene žil hodný černokněžník, který si vzal za pomocníka Juru z Provodova. Když starý muž umíral, daroval Jurovi kouzelný meč, jenž stínal hlavy kolem, ale jen byl-li použit k obraně bezpráví.

Po starcově smrti se o Jurovi a jeho zbrani dozvěděl Pankrác ze Světlova, jenž Juru přinutil, aby se stal členem jeho loupeživé roty. Ale ouha. Když pak šlo při záludném přepadu zuřivě se bránicích kupců do tuhého, meč nezafungoval a zle porubaný Jura se stěží doplazil k Čertovu kameni. Zde také zemřel a hlína se všude kolem zbarvila červeně jeho krví.

Jiná pověst nám přibližuje tajemného havrana, který se na Světlově objevoval a za ním vždy následoval požár. No byl to zakletý zlý panský správce, který nechal ve vězení pojít nebožáka poddaného, jenž se zastal své ženy proti zvůli panského drába.

Zbytky hradního příkopu

O blízké studánce Sojsínce (na jihozápadním úbočí Komonce) se zase vykládá, jak přišla ku svému jménu. Jadna pověst nám předkládá souvislost se sojkou, jež svým křikem obyvatele hradu upozornila na nenadálý útok nepřátel.

Jiné vyprávění je však o poznání romantičtější. Podle něj, náměsíčná krásná dcera prchlivého světlovského hradního pána se jednou při své nevědomé vycházce po hradbách těžce zranila a vyléčil jí ve své chaloupce tajně mladý uhlíř rovněž atraktivního zevnějšku.

Mládež se do sebe bleskově zamilovala, hradní pan tatínek jim však lásku nemoudře a tupě zatrhl, a když dcera trvala na svém, neprozřetelně (a poměrně archaicky) jí nadal do hloupých sojek. Dcera se v mžiku změnila v tohoto milého pěvce a frnkla za divokého křiku oknem za svým milým k milíři. Nešťastnou náhodou však mladý uhlíř ptáka zastřelil, mrtvý opeřenec vzápětí po proměně v jeho milou i čerstvě narozené leč též mrtvé dítě prozradil svou pravou podstatu. Tragédie dokonána.

Hradní ozbrojenci se mladíka hned chopili, ten se však držel kamene opodál tak pevně, až jej vyrval ze země, načež tu vytryskl pramen slané vody. Toho se hradní chasa polekala a utekla. No a že tu nešťastná sojka synka porodila, jmenuje se pramen dodnes Sojsínka. Studánka byla roku 1998 upravena, vedle bylo instalováno odpočívadlo i cedule s legendou o jejím vzniku.

Engelsberg (Sehradice, nesprávně Tetov)

Hrad poetického jména "Hora andělů" stával v nadmořské výšce 561 m nedaleko Tutkovského sedla asi 0,5 km nad Horní Lhotou na výběžku Slavického kopce (621 m). Nebem znějící název sídla jakoby upozorňoval na stavitele. Byl jím patrně někdy v druhé polovině 13. století leník (šlechtic ve službách) olomouckého biskupa, mocného to pána Moravy. Jako první se tu připomíná roku 1297 jistý Siegfried, polovina hradu tehdy náležela biskupovi.

Na přelomu 14. a 15. století patřil hrad pánům z Cimburka. Dva příslušníci tohoto rodu, Miroslav a Jan Balšan z Cimburka, škodili za husitských bouří loupeživými přepady kraji kolem. Záhy se podobně jako na blízkém Starém Světlově tak i na Hoře andělů usídlila posádka peklu propadlého Pankráce od Svatého Mikuláše pod vedením hejtmana Petra příznačného příjmení Nebojse. Jak řečeno výše Pankrácovi lidé svou tyranií krutě sužoval okolí natolik, že od něj moravští stavové hrad vykoupili. Ke konci 15. století bylo sídlo opuštěno a roku 1518 se uvádí stejně jako dva výše zmíněné hrady pusté.

Výstup na hrad

Hrad bylo vystaven na konci mírně stoupajícího hřebene. Po jeho severní straně dnes vede trasa významové odbočky. Po příchodu k blízkosti areálu naši pozornost nejprve zaujme zádumčivá hladina jezírka u rozcestníku, které patrně sloužilo jako zásobárna vody i napajedlo koní. Vydáme-li se "po tučných elkách" odbočky pak zjistíme, že dále v lese hřeben po naší pravici přetíná pět příčných valů s příkopy za sebou. Koruny valů nesly dřevěnou hradbu a některé i srubové stavby.

Toto zajímavé opevnění předsunuté před vlastním hradem bylo vybudováno zřejmě v průběhu 15. století, tedy v době, kdy tu bylo ubytováno větší množství vojáků, nesloužilo tak jen jako předsunutá obrana ale i coby malé opevněné vojenské ležení. Šestý val obkružuje pahorek předhradí a za ním, na nejchráněnějším místě výběžku, pak hradní jádro.

Oválné přehradí (16 × 39 m) bylo zbudováno ze dřeva a hlíny a umožňovalo kontrolu pod ním probíhající přístupové cesty k jádru. Ta dále pokračovala po rampě přes příkop k padacímu mostu s bránou v čele parkánové zdi, která obdélné jádro doplňovala ze severu a východu. Obranu přístupu zajišťovala nad branou pravděpodobně okrouhlá věž v severozápadním nároží jádra. Po věži tu zůstal suťový kužel. V nejméně zranitelné východní části jádra stálo obydlí hradního pána - obdélný palác.

Vizovické vrchy

Uveďme ještě stručný výčet dostupnosti Sehradu z míst v okolí po značených trasách. Nejblíže se nalézá zastávka autobusu v Tutkovském sedle (asi 2 km), stejně i Horní Lhota v dolině pod hradním vrchem. Delší je přístup z Lípy u Zlína (7,3 km), podobnou vzdálenost urazíme při cestě na Sehrad z Provodova (asi 7,5 km) nebo z Pozlovic u Luhačovic (asi 8 km).

Engelsberk v pověstech: poklady, podzemní chodby a divný vodník

Blízká panská sídla si lidé po celé naší zemi ve své fantazii spojovali koženými mosty a tajnými chodbami. O podzemních spojkách se tradují pověsti i v případě Engelsbergu a Světlova. I poklady ve sklepeních Engelsbergu viděla na vlastní oči místní žena Božena na Veliký Pátek, kdy země své bohatství sem tam vyjevuje smrtelníkům obvykle sekajícím dobrotu.

Dnes téměř nepoznáme, že zde stával hrad

Zlato v podzemí tu mají hlídat ohniví psi. Tůň u hradu je snad bezedná a zdejší vodník byl kdysi přistižen při značně výstřední až bláznivé činnosti, házel do hradního jezírka selata divokých prasat. Zasypaná studna opodál prý zase byla tak hluboká, že kačena do ní spuštěná vyplavala až přes 20 km odsud na hladině řeky Moravy u Uherského Hradiště.

Hrad Rýsov na turistické mapě

Další informace

  • Přírodní památka Čertův kámen: http://nature.hyperlink.cz
  • Plaček M. (2007): "Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí", 2. vydání, Libri, Praha
  • Kohoutek J. (1995): "Hrady jihovýchodní Moravy", Archa, Zlín
  • Obsah pověstí z knihy - Šuleř O. (1990): "Nic nalhaného, máloco pravda", Albatros, Praha a z publikace "Český lid - sborník věnovaný studiu lidu českého v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku" , r. IV. 1895
Treking.cz - diskuze
Reklama
Reklama
Témata našich článků…
Aktuální počasí Zverovka Sněžka Krkonoše, ubytování Soumrak Karlštejn Kamenná chata Roháče, ubytování Macocha Hranická propast Letní obloha Zámek Hluboká Elbrus, Kavkaz Kráľova studňa Javorníky Porubský bludný balvan Beskydy, ubytování Spacáky Gran Paradiso
Reklama
Populární treky
1. České hory Přechod Rychlebských hor a Králického Sněžníku po pěšinkách pohraničníků
2. Slovenské hory Přechod hlavního hřebene Nízkých Tater
3. Ukrajinské Karpaty Horhany (Gorgany) - výstup na dvojvrchol Syvulja
4. Via ferraty Naturfreundesteig a Traunsee Klettersteig na Traunstein, via ferraty v Rakousku
5. Rumunské hory Capatini, přechod dvou zapomenutých národních parků v Rumunsku
Reklama
Túry a lokality podle pohoří
Beskydy Bílé Karpaty Javorníky
Jeseníky Jizerské hory Krkonoše
Kysuce Krušné hory Malá Fatra
Malé Karpaty Nízké Tatry Roháče
Šumava Velká Fatra Vysoké Tatry
Hledej podle pohoří
Reklama
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist