Jako mezní hranice mezi minerální a obyčejnou vodou se v tomto případě udává hodnota 0,1 - 0,6 g rozpuštěných látek na 1 litr. K minerálkám se však řadí i typy vod, které toto kritérium nesplňují, na druhé straně však vykazují jiné neobvyklé vlastnosti - jsou to například vody teplé, radioaktivní a vody s rozpuštěnými plyny.
V široké a velmi rozmanité rodině minerálních vod zaujímají významné místo kyselky neboli uhličitanové vody. Poznáme je podle toho, že voda perlí - to znamená, že ve vodě a především na stěnách nádob se vylučují drobné bublinky plynu. Významným znakem jsou také chuťové vlastnosti, které se projevují především nakyslou příchutí.
Vznik kyselek je vázán na výstupy CO2, k nimž dochází hlavně v místech křížení hlubinných zlomů a puklinových zón. Rozpouštěním CO2 v podzemní vodě vzniká kyselina uhličitá, jež následně rozpouští minerály v okolních horninách. Složení podloží má tedy výrazný vliv na výslednou mineralizaci.
Výskyty minerálních vod indikují existenci fenoménů, které byly vyvolány poměrně mladými geologickými procesy. Minerálky vystupují na zemský povrch z hlubin Země vždy podél mladých a hlubokých zlomových struktur, kyselky vděčí za svůj vznik postvulkanickým plynným exhalacím, kterými se odplyňuje zemské nitro po ukončení sopečné činnosti. K vývěrům kyselek může přitom docházet v oblastech geograficky značně vzdálených od původního vulkanického centra.
K tvorbě minerálek a kyselek dochází v různých hloubkových úrovních a v různém horninovém prostředí, což se často projevuje v lokální odlišnosti jednotlivých vývěrů uhličitanových vod. Obecně platí, že čím je nižší teplota minerálky, tím je menší také hloubka, odkud pochází. Nízká mineralizace zase svědčí o monotónních, málo rozpustných horninách v podloží minerálního pramene.
Minerálky a kyselky vykazují zpravidla léčivé účinky a jejich vývěry byly proto vždy středem zájmu lidí. Kolem mnohých pramenů vznikly v minulosti lázně. Naše vlast patřila kdysi v lázeňství ke světové špičce, neboť ještě v první polovině 20. století zde fungovalo na 250 lázní. Bohužel většina z nich nepřežila druhou světovou válku, odsun sudetských Němců a lázním příliš nepřející období socialismu.
V současné době u nás nenapočítáme více než 50 lázeňských lokalit, většina ostatních zchátrala, zanikla a spolu s nimi zmizely i neudržované prameny minerálek. K světovým lázeňským velmocím, které se mohou pyšnit tradicemi starými několik stovek let, patří kromě nás také Francie, Belgie, Německo, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko.
Životodárné a léčivé účinky minerálek však nemusíme pocítit jenom v lázních, ale můžeme je poznat i během putování v horách. Pokud narazíme při turistice třeba jenom na pramen obyčejné kyselky, je to vždy velmi příjemný zážitek. Na horách konzumované tekutiny z potoků, ledovců a mělkých pramínků mají charakter povrchových vod. Obsahují minimum iontů a jen stěží doplňují nadměrný úbytek solí způsobený zvýšenou tělesnou námahou. Minerálka pak působí skutečně jako blahodárný lék.
Bohužel minerálky a kyselky se ve větší koncentraci vyskytují jenom v sopečných pohořích nebo poblíž vulkanických center (například v okolí Elbrusu na Kavkaze, v pohoří Harghita v Rumunsku), zatímco jinde jsou jejich výskyty spíše ojedinělé.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.