I. světová válka ve Východních Karpatech

Stopy Velké války opět ožívají

V této době, kdy si připomínáme sté výročí vypuknutí I. světové války, které se původně říkalo Velká válka, je dobré si připomenout několik historických pohledů na válečné dění těch let.

Boje na východní frontě v Karpatech byly jedny z nejkrutějších, neboť se odehrávaly v nepříznivých horských oblastech a zimních měsících. Stejně jako na frontě na západě, ve Francii a nebo na severu Itálie to byla válka zákopová, pro vojáky značně vyčerpávající.

V celém ohromném prostoru Karpat měly obě bojující strany ohromná uskupení vojsk v čele s nejlepšími veliteli té doby. Rusové tady soustředili čtyři armády - 3., 4., 5. a 8., kterým veleli generálové Evert, Ruszky, Plevge a velitel celého ruského armádního uskupení - generál Brusilov.

Rakousko-uherská monarchie měla v tomto prostoru vedle dalších armádních sborů 4. a 1. armádu generálplukovníka Mackensena, arcivévody Josefa Ferdinanda a divizní jednotky uherského generála Szurmaye.

Čtěte také: Sarajevský atentát, unikátní a pravděpodobně dosud nepublikované…

Boje na této karpatské frontě se vyznačovaly mnoha vzájemnými a urputnými ofenzívami a protiofenzívami, po kterých zůstaly na poloninách a jejich stráních svažujících se do neprůchodných údolí hluboké brázdy zákopů, okopy pro ležící a stojící střelce, kulometná hnízda, dělostřelecká stanoviště se stále ještě zřetelným profilem a tvarem, spojovací a lazaretní zákopy, velitelské kaverny, spousta zbraní všeho druhu a především pak velké počty mrtvých a zraněných.

To všechno bylo možno nacházet od Bílé Tisy, v oblasti Čorné Klevy, Bratkovské, na Popadi, v Jablonickém průsmyku a dále západně přes Kukul, Skotarsko, Svaljavu až po Užok.

Ruské armády byly v prvních letech války na postupu a ovládaly celou Halič. V této době došlo i v západní užocké části Karpat k řadě bitev, kde se obě strany snažily opanovat horské hřebeny pro další proniknutí na území protivníka.

Jedna z největších a nejkrvavějších bitev se odehrála v únoru 1915 v bojích o Čeremchu, která svou výškou 1 133 m se tyčí nad údolím s obcí Zahorb o 650 až 700 metrů. Tuto příkrou a dlouhou stranu hory musely dobývat uherské divize generála Szurmaye v opakovaných útocích v půlmetrovém sněhu a osmnáctistupňovém mrazu.

Vojáci dobývali těžce prostupný svah hory porostlý jen křovím a ojedinělými vzrostlejšími stromy, přičemž z dobře umístěných a opevněných pozic z vrcholu Čeremchy je smrtonosnou palbou dělostřelectva a kulometů kosily ruské jednotky.

Měli je jako na dlani. Útočící i bránící jednotky dělilo v posledních fázích boje jen několik desítek metrů, kameny nebo bukové křoví. Několikrát byl v oněch dvou únorových dnech uherský útok odražen a velící generál dostal rozkaz ustoupit asi 60 km až k Užgorodu na druhou obrannou linii.

Neuposlechl však rozkazu a hnal své vyčerpané jednotky znovu úbočím hory, kterou se mu nakonec podařilo za cenu tisíců ztracených životů dobýt. Na obou stranách fronty tehdy padlo přes 20 000 vojáků.

A teklo hodně krve. Pamětníci z obce Zahorb vyprávěli, že potok ze svahů Čeremchy protékající obcí byl několik dní krvavý. I jejich potomci to vyprávějí dnešním turistům, kteří tam zavítají po nově vyznačené cestě z Velkého Berezného přes Domašín, Stužici a dále přes Čeremchu až na Užocký průsmyk. Sám generál Szurmay dostal za dobytí Čeremchy Řád Marie Terezie a titul "baron von Užok".

Jak rozdílná odměna těm padlým a vítězi…

V dalších týdnech a měsících proběhly v oblasti Haliče mnohé velké válečné operace a rakousko-uherské síly prolomily v celé šíři ruskou frontu. Koncem dubna 1915 boje v Karpatech ustaly.

Když se ještě jednou v dalším roce války ruská vojska vrátila, byla již méně úspěšná. Z bojů v letech 1914 a 1915 ztrácí dle historických pramenů Rakousko-Uhersko asi 600 000 mužů a Rusko dvojnásobek. Rovněž celkové materiální ztráty jsou nepředstavitelné…

Početné padlé bylo třeba pohřbít. Hřbitovy v oblasti těchto bojů se zakládaly vzápětí po ukončení bojů v letech 1915 - 1916 a dále po skončení války. Rozšiřovány a upravovány byly ve 30. letech za 1. ČSR a v době maďarské éry 1939 - 1945.

Jsou to vojenské hřbitovy Čeremcha (654 padlých), Lubňa-Menšiv (715), Dílek (282), Užok (363) a Viška (25). Kromě těchto pěti hřbitovů je udržováno jen ve Velkoberezňanském okrese dalších 15… Na těchto 20 hřbitovech je pohřbeno celkem 3 590 vojáků různých národností.

I na hřbetu Karpat jsou desítky dalších vojenských hřbitovů. Jako např. u Svaljavy, kde na jedné straně hory odpočívají pod dvojramennými kříži carští vojáci a na druhé straně - pod stejně vyrovnanými řadami křížů rakouští horští myslivci. Ve stejné zemi leží prostí vojáci i důstojníci, jako polský plukovník Weytko, rakouský plukovník von Tlaskal a pplk. Winternitz.

Avšak i přes velké úsilí po skončení bojů byla většina z těch tisíců padlých pohřbena pouze do společných hrobů. O Čeremchu bojovali ruští vojáci 8. armády, 23. divize a 90. pluku gen. Alexandra Brusilova, protože u ostatků neznámého vojína, které měly být převezeny do pravoslavného kostelíku v Užgorodě, byl nalezen kožený nárameník s číslem 90.

Všichni ti padlí v Karpatech a mezi nimi i mnoho z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska, kteří nemohli odmítnout položit své mladé životy v nesmyslné válce, je obětovali za budoucí generace. Proto je naší povinností si jejich památku téměř po sto letech aspoň na chvíli připomenout.

V současné době se činnosti obnovy válečných hřbitovů věnuje mezinárodní organizace Ukrajiny, Ruska, Maďarska, Slovenska a ČR. Za Českou republiku Ministerstvo obrany ČR, Čs. obec legionářská a také společnost Signum Belli 1914 v Olomouci. Na Slovensku je to především Klub vojenskej historie (KVH) v Humenném a historik Miroslav Bural se skupinou mladých obětavých spolupracovníků, kteří usilují o obnovu válečného hřbitova na vrcholu Čeremcha. Tyto vojenské hřbitovy připomínají malou část naši novodobé historie, jenž je jednou z tváří bývalé Podkarpatské Rusi.

Pod poloninami …jak plynul čas

Zakarpatská Ukrajina je země neopakovatelných půvabů a lidských možností. Zůstává stále krásnou a podmanivou.

"Jsou to především hory, které vystřelují do impozantních výšek, nebo nás konejší křivkami svých vrcholů a klesajících strání. Čteme v nich jako v otevřené knize od rána do večera, od jara do zimy, a vždy v nich nacházíme něco nového. Nezevšední. Nabízí půvab a uklidnění, vůni země, mlhu a jas a dokonalé souznění s přírodou…"

A lidé, kteří tu žijí?

"Jsou hrdi na svou řeč, zvyky, svou zem a přírodu. Je to národ, který vždy bojoval o své přežití, o lepší zítřky, národ, který po staletí zůstával ve stínu historických proměn a lepších příležitostí. Národ, který se nevzdává v hledání příznivějšího místa v Evropě, které mu právem, jako všem ostatním, patří…"

…další informace

Další související články: