Sokolí hory - Góry Sokole, žulová "mini-hornatina" v polském Podkrkonoší

Při pohledu ze Sněžky i jiných míst na hraničním hřbetu Krkonoš zaujme v polském podhůří dvojice kupovitých návrší při severním okraji táhlého a převážně zalesněného hřbetu Rudawy Janowickie. Tyto dva terénní "hrbolky" představují nejvýraznější partii nevelké hornatiny Góry Sokole - Sokolí hory.

Spolu s přilehlými Janowickými Rudawami byly před dvaceti lety vyhlášeny za Rudawski Park Krajobrazowy, což je kategorie ochrany přírody, zhruba odpovídající našim chráněným krajinným oblastemi.

Skupina Sokolích hor nepochybně vždycky zůstane poněkud "ve stínu" mnohem známějších Krkonoš, některé zdejší partie však patří už z hloubi 19. století k oblíbeným cílům vycházek a v novější době také k vyhledávaným horolezeckým terénům. Ani z Čech to sem není daleko, ovšem našich turistů zde dosud mnoho nepotkáme. Nejvhodnějším hraničním přejezdem je Malá Úpa - Pomezní Boudy, odkud silnice klesne do podkrkonošského města Kowary, kde odbočíme vpravo a členitým terénem dojedeme přes Karpniki do Karpnického sedla (Karpnicka Przelęcz) s placeným parkovištěm.

Sedlem prochází modře značená cesta. Severním směrem po ní záhy dojdeme na úpatí přilehlých Sokolích hor, kde mineme letitou horskou chatu Szwajcarku. Nad ní - v blízkosti vyvýšeniny s útvary Husyckie Skały - se trasa dělí. Po levé straně ční nejvyšší kopec Sokolích hor Krzyżna Góra - Křížová hora (654 m) s přístupným vrcholovým skaliskem, zvýrazněným železným křížem a vyhlídkou. Poněkud stranou se zachovaly i skromné stopy po hrádku Sokolec. Z vyhlídky nepochybně nejvíc oceníme nádherné panorama polské strany Krkonoš a přilehlých Janowických Rudaw.

Vyhlídková je i druhá dominanta Sokolích hor - strmý vrch Sokolik (623 m), "rozpolcený" do několika žulových útesů. Nad koruny stromů vyčnívá zejména dvojice okrajových štíhlých věží, oddělených úzkou průrvou. Těmto skalním "dvojčatům" se říká buď Bliżniaki (tedy Blíženci) nebo Dużi a Mały Sokolik. Točité schodiště vede na vršek západní věže s kruhovým výhledem do polského Podkrkonoší a po okolních horských pásmech, křivolaké, více než padesátimetrové stěny "Sokolíků" zase patří k proslulým lezeckým terénům.

K mnohým kamenným hříčkám a romantickým zákoutím Sokolích hor a sousedních Janowických Rudaw se váží dávné pověsti, ovšem vznik zdejších skal byl docela prozaický - jde o "dílo" dlouhodobých a převážně složitých procesů zvětrávání a odnosu žul krkonošského masívu. Kopce Sokolích hor (kromě výše uvedených dvou dominant k nim patří i další, méně nápadná návrší) jsou typickými ostrovními horami. Tak se v odborné "mluvě" říká samostatným vrchům, modelované zejména exfoliací, tj. postupným odčleňováním slupkovitě prohnutých žulových desek.

"Ostré hrany" některých skalních výchozů a balvanů jsou důkazem vydatného mrazového zvětrávání v blízkosti někdejších (staročtvrtohorních) ledovců, malebná "měkká modelace" jiných útvarů zase svědčí o nemalé roli chemických zvětrávacích procesů v obdobích teplejšího s vlhčího podnebí.

» Nejnovější články, archiv