Babočka bílé C (Polygonia c-album), motýli

Babočka bílé C, nápadný denní motýl

Babočka bílé C (Polygonia c-album) dostala své jméno podle bílé skvrnky na tmavě mramorovaném rubu jejich křídel. Ta připomíná písmeno C. Ve starší literatuře se můžeme u babočky bílé C setkat také s pojmenováním babočka meruzalková.

Babočka bílé C, poměrně drobný motýl (rozpětí křídel okolo 40 - 50 mm) s nápadně vykrajovanými okraji křídel svým oranžově-hnědým zabarvením vzdáleně připomíná podobně zbarvenou babočku kopřivovou či babočku jilmovou.

Babočka bílé C má široký areál rozšíření. Od Britských ostrovů až po Japonsko. Objevuje se ale i v severní Africe. U nás je tento druh babočky poměrně hojný. Zpravidla se objevují dvě pokolení, které se liší zabarvením. Letní pokolení má obvykle světlejší okrové zbarvení.

Čtěte také: Babočka osiková, mlsný návštěvník našich zahrad

Dospělci druhého pokolení mohou přezimovat. Třeba společně s babočkou kopřivovou či babočkou paví oko, takže na jaře následujícího roku může přezimující imago vyletět již velice brzy. Babočka bílé C společně s některými dalšími druhy baboček či žluťáskem řešetlákovým patří k našim nejvčasnějším motýlům. V roce 2014 během mimořádně teplého předjaří jsem ji pozoroval v údolí Moravice pod Vikštejnem již na přelomu února a března.

Babočka bílé C nemá příliš vyhraněný biotop. Setkat se s ní můžeme nejen na polích či v zahradách, ale také na okrajích lesů, na lesních cestách a sluncem ozářených pasekách i podél vodních toků. Setkat se sní můžeme ale i v našich horách, kde vystupuje až do hřebenových partií.

Housenky babočky bílé C s bílým hřbetem a štětinkami žijí zpravidla na kopřivách, objevují se ale i na chmelu a nebo listech jilmů, jahodníků či rybízu, kde se i kuklí. Kukly jsou poměrně nápadně ozdobené stříbřitými skvrnkami. Dospělci zase rádi hodují na míze poraněných stromů nebo na ovoci (na naší zahradě pravidelně na mirabelkách), kde sají sladké šťávy ve společnosti vos.