Messner Mountain Museum, horská muzea

Tipy na výlet při cestách do Jižního Tyrolska - Messner Mountain Museum

MMM je zkratka, za kterou se skrývá název Messner Mountain Museum. Jedná se o skupinu muzeí věnovaných horám. Vybudoval ji jeden z nejlepších horolezců historie Reinhold Messner, kterého není třeba představovat. Messner je ovšem také spisovatel (napsal desítky knih, mnohé jsou k dostání v češtině), filantrop a propagátor hor. Vzhledem k jeho věku (zakrátko bude mít 74 let) se asi už více věnuje této osvětové činnosti. A výsledkem je i skupina muzeí situovaných do hor v Jižním Tyrolsku, odkud sám pochází.

Těch muzeí je šest a postupně jsem je navštívil všechna. Ne že by to byl hlavní cíl mých cest, ale je to vynikající doplňkový program při cestách za alpskými vrcholy. Vřele doporučuji. Asi bych tu nemusel nic psát, stačí odkázat na webové stránky www.messner-mountain-museum.it, ale možná že se někomu hodí pár poznámek.

1. Firmian

Jako první jsem cestou z Brenty navštívil muzeum vybudované na hradě Sigmundskron, který ční na skále přímo nad dálnicí na jihozápadě Bolzana. Dálnice se tam větví, musí se odbočit na Merano a po 4 km je výjezd, odkud je to kousek k hradu.

Toto muzeum je ze všech nejrozsáhlejší a nejobsažnější. Pozoruhodné je zejména skloubení staré ruiny s moderní architekturou a materiály jako ocel a sklo. Expozice zahrnují historii horstev, náboženský aspekt života a pobytu v horách až k historii horolezectví.

Působivá je místnost věnovaná obětem hor, kde je vystavena bota Messnerova bratra Günthera, který zahynul při sestupu z Nanga Parbatu v roce 1970, který zlezli spolu. Reinhold se dostal dolů živý a po jeho bratrovi se slehla zem. Po letech uspořádal Reinhold výpravu, která měla najít bratrovy ostatky, přitom našli právě tuto botu. Měl jsem štěstí i na samotného Reinholda, který tam zrovna něco kutil.

2. Dolomites

Při loňské cestě na Tre Cime di Lavaredo jsem si zajel kousek jižněji a navštívil toto muzeum v srdci Dolomit. Je na vrcholu kopce Monte Rite (2 183 m). Z Cortiny d'Ampezzo se jede na jih do Cibiana di Cadore, tam se odbočí z hlavní cesty doprava a serpentinami se vystoupá až na parkoviště pod Monte Rite.

Z parkoviště je to asi dvouhodinový výstup s nádhernými výhledy na dolomitské štíty. Muzeum je zřízeno přebudováním staré pevnosti na samém vrcholu kopce, je to vlastně podzemní bunkr, který byl ozvláštněn prosklenými světlíky vyčnívajícími nad terén.

Tématicky je muzeum zaměřeno na vynikající osobnosti z historie dobývání dolomitských stěn. Ovšem nádherné je hlavně to místo a vyhlídka ze střechy bunkru. V sousedství je restaurace a dá se tam dostat i autobuskem, který jezdí z dolního parkoviště po horské serpentinové cestě nahoru, jízdní řád je třeba ovšem ověřit.

3. Ripa

Muzeum s tímto názvem je na jižním okraji města Bruneck ve stejnojmenném zámku. Toto muzeum je tematicky zaměřeno na obyvatele horských zemí celého světa. Šéfuje tomu syn slovenských emigrantů. Všiml si české značky na mém autě a ochotně se ke mně hlásil.

Pochlubil se mi taky, že tam zřídil i slovenskou expozici (vždyť je to země hor), a tak tam jsou vystaveny kroje ze Slovenska i kůže medvěda, který prý je taky slovenský. Jinak je opět pozoruhodné architektonické skloubení starého s novým. Ve vyhlídkové věži jsou fantastické obrazy s horskou tematikou a výhled na sousední kopec Kronplatz, kde je další muzeum.

4. Corones

Corones je vlastně italská verze jména Kronplatz, nutno podotknout, že to je v Tyrolsku a mluví se tu německy, i když je to v Itálii. Spíš bych měl říct, že se mluví tyrolsky, ono to bude od němčiny asi trochu vzdálené.

Kronplatz je hlavně zimní horské středisko, vedou na něj lanovky a vleky ze všech stran, pro pravého horala nezajímavý kopec, ovšem je tu to muzeum. V létě jezdí jen asi tři lanovky, jedna z nich je pět minut od zámku Bruneck, čili tato dvě muzea se dají navštívit pohodlně v jednom dni.

Muzeum na Kronplatzu je ovšem exponátem samo o sobě, navrhla ho známá architektka Zaha Hadid (bohužel před dvěma lety zemřela). Je to opět podzemní bunkr prazvláštních tvarů, jak bývá u staveb Zahy Hadid zvykem.

Vystavena je zde velká spousta obrazů hor a jedním z témat je na sníh a led, v kinosále běží film o dobývání pólů. Z balkónu muzea je opět nádherný výhled.

5. Sulden

Muzeum Sulden je ve stejnojmenném městečku pod vrcholem kopce Ortler, což je nejvyšší vrchol bývalého Rakouska - Uherska. Měl jsem ho na mušce, ale asi jsem propásl chvíli. Není to totiž choďák a já už nejsem nejmladší, budu ho muset oželet.

Ze Suldenu vede lanovka a z ní se dá pokračovat na chatu Payerhütte, ze které je nejlepší východisko k vrcholu. Samotný Sulden je ve výšce 1 900 m a vede tam serpentinová cesta z Ponte Stelvio západně od Merana.

Muzeum je opět podzemní konstrukce, je ze všech muzeí nejmenší, ale opět působivé. Je zde velká kolekce obrazů s tematikou Ortleru. K muzeu je přilehlá restaurace a yačí farma, bohužel yaka jsem neviděl, byli asi na vycházce. V recepci, když zjistili, že jsem Čech, dali mi průvodní letáček v češtině a upozornili i na české překlady knih, které tam byly ke koupi.

6. Juval

Nakonec jsem si nechal muzeum Juval. Je na hradě, který ční na skále západně od Naturna. Tento hrad Messner koupil do osobního vlastnictví, zrekonstruoval a bydlel na něm. Nyní bydlí v Meranu a na hradě přebývá jen o prázdninách. Tudíž je hrad v červenci a srpnu pro veřejnost uzavřen. Takže jsem měl smůlu a dovnitř jsem se nedostal. Otevřeno je od jara do listopadu s výjimkou prázdnin. Obešel jsem to aspoň zvenku dokola, je to opět nádherné místo.

Téma této expozice je mýty hor a náboženský aspekt života v horách, je tam velká sbírka masek atd. Messner na tom kopci provozuje i vinici a farmu a má tam hospodu. Prostě toho stíhá dost. Přístup k Juvalu je od silnice z Merana na Silandro, parkoviště je dole přímo u cesty. Pokud je hrad otevřen, jezdí nahoru pendl autobus.

Ještě jsem mohl napsat, že vstupné je do všech muzeí 10 EUR, pro důchodce 8,5 EUR, skupiny mají slevu, děti nevím. V sousedství toho parkoviště pod Juvalem je horská silnice vedoucí na sever k jezeru Vernago do výšky 1 700 m a od toho jezera pak vede stezka na Similaunhütte (3 019 m). No a Similaunhütte je zase nejlepší východisko na místo, kde byl nalezen Ötzi a dále na vrcholy Finailspitze (3 514 m) a Similaun (3 606 m). A to byl taky hlavní důvod, proč jsem tam jel. Ale to je zase jiný příběh.