Pálení čarodějnic aneb Filipojakubská noc

Filipojakubská noc, Hon na čarodějnice, Beltine, Valpurga

Jak vznikl svátek pálení čarodějnic? Staří Keltové neznali kalendář ani nepoužívali k označení názvy dní. Rok dělili na dvě základní období - období života, kdy příroda ožívala a přinášela úrodu a období temna, kdy mizela zvířata, neplodily stromy ani nekvetly louky, země nerodila a stala chladnou a studenou. A pálení čarodějnic? Přechod mezi zmíněnými obdobími znamenal pro Kelty velkou událost. Na jaře vítali nový život svátkem Beltine ("zářící oheň), a podzim přicházel se slavností Samhain.

A právě slavnost Beltine je nejspíš předchůdce současného pálení čarodějnic. Označení Beltine není náhodné - noc před příchodem letní poloviny roku byla zasvěcena pohanskému keltskému bohu slunce, ohně a světla Belenovi (také Belenus, Belenos nebo Bel), na jehož počest starokeltští kněží "druidové", zapalovali velké ohně.

Čtěte také: Světový den boje proti otroctví

Přeskakování těchto ohňů mělo lidi i zvířata zbavit všeho zlého, co se za zimní období temna nahromadilo, aby do letní poloviny roku (období života) vstoupili očištění. Kromě ohňů se slavnost vyznačovala hojností jídla a pití, tancem a nespoutanou zábavou. Přicházející léto bylo nutné pořádně oslavit.

Valpuržina noc, Filipojakubská noc

Když se začalo rozmáhat křesťanství, oblíbený pohanský svátek nebyl církvi vhod (jakož i další pohanské svátky), a proto vyhlásila 30. duben dnem anglické jeptišky Valpurgy a následující měsíc květen zasvětila Panně Marii. Noc ze 30. dubna na 1. května se tak stala nocí Valpuržinou, zvanou také filipojakubskou, protože až do roku 1969 připadal na 1. květen svátek Filipa a Jakuba.

Ze stejné doby je také pověra, že právě v tuto noc se čarodějnice slétají na jeden ze svých srazů (sabatů). Proto se této noci říká také "noc čarodějnic". Čarodějnice se natíraly kouzelnými mastmi a s jejich pomocí pak mohly na košťatech létat.

Hon na čarodějnice

Hon na čarodějnice se odehrával především v 15. - 18. století, kdy nevinné dívky a ženy byly odsouzeny k smrti upálením na hranici, či ke krutému mučení protože údajně provozovaly čarodějnické praktiky. Mučené ženy se mnohdy raději přiznaly ke skutkům, které neudělaly a byly odsouzeny k trestu smrti, než aby snášely nelidské týrání.

Pálení čarodějnic

Když pohanské zvyky nahradily čarodějnické rituály, změnily se také lidové zvyky. Lidé například kropili své domy a zvířata svěcenou vodou, aby je ochránili před zlými mocnostmi. Proti moci čarodějnic zapalovali na kopcích a vyvýšených místech ohně. Později vznikl rituál, kdy mládenci házeli hořící košťata směrem k nebi, aby tak případnou kolem letící čarodějnici srazili k zemi. Odtud vznikl název "pálení čarodějnic".

Kromě ohňů je jedním ze zvyků, také stavění "májky" na první květnový den.

Pozn.: Valpurga (narozená okolo roku 710) byla anglická jeptiška z řádu benediktýnek, která se zasloužila o šíření křesťanských myšlenek. Z pověření svého strýce arcibiskupa Bonifáce působila v mohučské diecézi jako misionářka. Po smrti (pravděpodobně 1. května 870) byla svatořečena a církev tento den využila k překrytí pohanského svátku Beltine.

Svatá Walburga je dodnes jednou z nejoblíbenějších světic v německy mluvících zemích. Bavorsko si ji dokonce vybralo za svou patronku. Valpurga bylo navíc staré germánské pojmenování Matky Země. Ve staročeštině bylo slovo valpurga synonymem pro čarodějnici.

• Zdroj: Použito úryvků z knihy Evy Tinkové "České svátky a tradice"