Smrekovica (1 530 m) je jeden z nejvyšších vrcholů
Velké Fatry. Přesněji
7. nejvyšší vrchol pohoří
hned po Ploské (1 532 m) a Suchém vrchu
(1 550 m). Před nimi jsou již jen Rakytov (1 567 m), Krížna
(1 574 m), Frčkov (1 585 m) a Ostredok (1 592 m). Vrchol Smrekovice není turisticky
přístupný.
Smrekovica je velice mohutný masív, který je z hlavního hřebene Velké Fatry mírně
vysunut k východu jako krátká, ale velice mohutná rozsocha. Ta je od severu ohraničena
dolinou Vyšné Matejkovo, kterou vede zásobovací cesta
k hotelu Granit (dříve vojenská
zotavovna Smrekovica) a Horskému
hotelu Smrekovica. Na jihu je masív ohraničen hlubokou dolinou Skalné.
Prakticky celý masív Smrekovice je zalesněn i když na úbočích se do porostů zakously,
mnohdy až nešetrně, pily těžařů. Část původních lesních porostů má pralesovitý charakter,
což byl jeden z hlavních důvodů, proč byla Smrekovica vyhlášena za Přírodní rezervaci.
Stalo se tak 15.5.2012, kdy se pod přísnou ochranu dostalo 234,75 ha převážně smrkového
lesa. Část těchto lesů byla chráněna již dříve v Přírodní rezervaci Jánošíkova
kolkáreň.
Smrkové lesy se na Velké Fatře vyskytovaly převážně v horských polohách. Odborné zdroje
uvádějí, že až 95 % těchto smrkových horských lesů bylo v období valašské kolonizace vymýceno
a dodnes se zachovaly jen jejich ostrůvky.
Smrekovica je také místem výskytu mnoha vzácných rostlinných a živočišných druhů.
Z těch nejvzácnějších živočichů si zmínku zaslouží tetřev hlušec (Tetrao urogallus),
pralesní sova kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), datlík tříprstý
(Picoides tridactylus) či sýc rousný (Aegolius funereus).
Táboření či bivakování je v českých, slovenských, ale třeba i rumunských
či skandinávských horách běžná praxe. Ne vždy je však tato praxe tolerována,
ne všude má "oporu" v zákoně. V posledních dvou…