Hora Meluzína (1 096 m), turistika v Krušných horách

Meluzína, krásná hora krušnohorského království

A že to není jen království ledajaké! Vždyť se jedná o nejdelší pohoří naší republiky, které již po staletí úzkostlivě střeží naší severní hranici v délce 130 km. Že ji v roce 1938 neuhlídalo? To je sice pravda, ale za to nemohlo samotné království, ale zlý sousední král a jeho západní rádcové.

Krušné hory znám poměrně velmi dobře, toulám se v nich přes třicet let a mám je moc rád, proto nebylo tak snadné vytipovat nejkrásnější horu pohoří. Ale nakonec u mne zvítězila Meluzína (1 096 m). Je to pochopitelně jen můj subjektivní názor, ale každý má právo na svůj vlastní. Pokud je králem Krušných hor nejvyšší hora pohoří Klínovec (1 244 m) s vysílačem asi 2 km západněji, je Meluzína jistě nekorunovaná královna. A její rozeklané skaliska na vrcholku také královskou korunu připomínají.

Naše krasavice pyšně a s láskou shlíží na jih do údolí Ohře, kde se do jejího "rajonu" jako v každé správné pohádce "připletla" celá řada hradů, ať je to již Horní hrad - Hauenštejn, Himštejn - Nebesa, Pernštejn - český Meran, Šumburk - Šumná, Lestkov - Egeberk či známý Hasištejn. Pokud k tomu připočítáme i renesanční opevněný zámek v Klášterci nad Ohří a gotický hrad v Kadani na břehu řeky Ohře, má naše nekorunovaná vládkyně Meluzína docela dost starostí - určitě by mohla vyprávět, co všechno ze svého skalnatého trůnu viděla a slyšela. A s nelibostí určitě pozoruje dýmy z komínů elektrárny Prunéřov nedaleko Chomutova.

Tato část Krušných hor spadá do podcelku Klínovecká vrchovina a do okrsku Jáchymovská hornatina, takže se jedná o království, jenž bylo dříve určitě jedno z nejbohatších z důvodu bohatých nalezišť rud a polodrahokamů. Důkazem toho jsou četné štoly a jáchymovský tolar dal dokonce název americkému dolaru. Takže by naší královnu Meluzínu měl znát nejen prezident Obama, ale i celý Waal Street. To je ovšem dosti nepravděpodobné - "n´ est - ce pas…?".

Meluzína, turistická mapa

Samotný vrchol Meluzíny vyhlíží díky roztříštěným špičatým amfibolitovým skaliskům dosti divoce a je v kontrastu z náhorní plošinou Krušných hor, i když skalnatých vrcholků, které se z hřebenu klubou, bychom nalezli pochopitelně mnohem více, ať již to jsou mnohé Špičáky, Plešivec, Mědník, Jelení skála či mnohé další. Ale takový tvar nemá žádná jiná hora, kamenné zuby a cimbuří jsou vidět zdaleka.

Vrchol byl po odlesnění v sedmdesátých letech opět osázen, ale zatím ještě jsou výhledy ze skalisek impozantní a dokonalé. Jedná se v podstatě o jeden z pěti vrcholů masivu Klínovce. Na plochém oválu tady vyrostla nejrůznější četná skaliska a i kamenná moře, asi jako pozůstatky mrazového zvětrávání hornin. Nahoře je trigonometrický bod a výhledy jsou z okolních skalek.

Na Meluzínu se nechodí příliš často, většina návštěvníků vyjede na Klínovec autem či lanovkou z Jáchymova, pokochá se a sjede či dojde 4 km do Božího Daru (1 028 m) na oběd. Z Klínovce skaliska Meluzíny poněkud splývají s okolní krajinou, všimne si toho jen ten, kdo o nich ví.

Mne na tuto krásnou horu poprvé upozornil v roce 1998 z rozpadající se rozhledny u chátrající horské chaty můj dobrý kamarád, svérázný horal Jirka Horník (1946), strážce chaty na vrcholu Klínovce, když jsme pozorovali se zaujetím okolní krajinu. Chodí tam na křemenáče, které prý zhusta raší mezi břízkami. Já to však nemohu ani potvrdit, ani vyvrátit. Prý jsou tam i hadi, čemuž bych docela věřil.

Na Meluzínu značka nevede a dostaneme se na ní v podstatě ze tří možných stran. Z jihu ze Stráže nad Ohří okolo hradu Nebesa, což je po zelené značce pořád do kopce polodenní záležitost, od Klínovce po červené ze západní strany nebo od Měděnce z východu. Z asfaltové cesty, po které vede zelená značka, jenž se po 500 metrech napojuje na červenou, vede nahoru prošlapaný chodníček okolo malého jezírka. Napřed kráčíme mezi stromy v trávě a pak se dostáváme do onoho skalního království Meluziny.

Výhledy na všechny strany jsou nám odměnou. Vidíme jako na dlani Klínovec, Božidarský Špičák, Plešivec, Mědník, údolí Ohře, Doupovské hory, Slavkovský les i část Erzgebirge v bývalém NDR a mnoho dalších a dalších vrcholů. Taky komíny v nížině a nějaké ty větrné elektrárny - konkurenci těch s čmoudíky.

A naše společenství krále Klínovce a královny Meluzíny doplňuje také asi 1 km severozápadně tyčící se, v lese ukrytá, Macecha (1 113 m), jenž se také občas v pohádce vyskytuje. Ta je však za trest ukryta mezi stromy a nikdo si jí nevšímá, byť je také jednou ze symbolických třinácti "tisícovek" Krušných hor. Ty se nacházejí převážně právě zde - v Klínovecké hornatině, směrem na východ výška horstva postupně klesá až k Zadní Telnici.

Takže tato hora si určitě zaslouží, abychom ji při návštěvě Krušných hor nevynechali a pozdravili ji na vrcholku. Pokud zrovna její kamenná koruna nebude přikryta mlhou či mračny, dovolí vám se pokochat z jejího skalního nádvoří a zamyslet se nad touto krajinou, která si to bezesporu plně zaslouží.

Zažila toho již docela dost a je dobře, že se nyní po ekologické katastrofě dokázala vzpamatovat. Tak jí držme palce, ať se jí daří a králi Klínovci popřejme, aby horská chata pod vysílačem opět sloužila žíznivým a hladovým pocestným jako před léty.

Já jsem ji ještě zažil koncem sedmdesátých let, kdy jsem se svými syny šlapal z Božího daru a již tehdy bylo parkoviště plné - sestoupili jsme tehdy do Jáchymova na autobus. To jsem ještě nevěděl, že tam budu coby lazar pravidelně jezdit do radonových vod za léčbou pohybového ústrojí.

Někde jsem četl o ďábelském projektu, že z nedalekého Fichtelbergu (Smrčníku) v Německu (1 215 m) má vést na Klínovec lanovka - tak nevím. Příjezd autem a lanovky ze dvou stran - to si ten krušnohorský vladař Klínovec asi moc klidu neužije. Ale který panovník má dnes klid a pohodu? Asi jen ten, co někde odpočívá pod zemí. Naši Václavové by mohli vyprávět! Popřejme tedy naší Meluzíně, nechť si jako královna v letech svého klidu užije více a dosytosti. Zatím se jí to daří a to je dobře!