V 9. století zde stálo rozlehlé slovanské hradiště, které v průběhu dalšího století ztrácelo na významu až zaniklo. Je pravděpodobné, že důvodem jeho konce byl oheň. Dokládají to četné nálezy roztavených a spečených zemin a kamenů. Ještě dnes můžeme obdivovat rozsáhlé, několikanásobné valy a příkopy. Čas podobu značně proměnil.
Vrchol pokrývá převážně listnatý les s příměsí smrků. Jednou z nejzajímavějších částí je poslední zlomek teplomilné doubravy s hájovou květenou. Ta je na 13 ha vyhlášena chráněným územím. Další zajímavostí jsou již uzavřené štoly, ve kterých se v letech 1913 až 1922 těžila grafická pararula. Ta se lanovkou přepravovala k dalšímu zpracování na protější břeh řeky. V době rekatolizace země dostala hora i svůj druhý název, který se někdy používá i dnes - Kněžská hora.
Čtěte také: Blatensko, kraj rybníků a žulových pahorků
Naše cesta začíná v zamlžených Střelských Hošticících. Je brzy po ránu, ale otevřené, známé řeznictví u Koudelků už má své první zákazníky. Upíjíme horkou kávu a pozorujeme pokrývače, kteří pokládají novou střechu na zámku. Na štítech nedaleko nich je se zájmem pozorují i dva čápové.
Střelské Hoštice byly známé již ve 13. století. Je tady barokní zámek z 2. poloviny 16. století, který byl výrazně obnoven v roce 1928. Mimo jiné sloužil také armádě. Nyní je zde otevřené muzeum se zaměřením na voroplavbu. Kostel sv. Martina je klasicistní, z roku 1822. Krásná a opravená je velká barokní sýpka. K tomu je nutné přičíst několik barokních domů a pak už můžeme začít šlapat první metry.
Jdeme po červené, kolem hřbitovní zdi, do údolí řeky. Vpravo je starý mlýn, který se mění v rozvalinu. Dostáváme se do širokého údolí. Stezka se lomí a šplhá na návrší nad řekou. Míjíme velký kamenný kříž. Změnilo se také druhové složení květeny. Převládají mateřídoušky a rozchodníky velké.
Dostáváme se na odpočívadlo před Horním Poříčím. Mlha hodně zřídla a je jen otázkou času, kdy ji sluníčko přemůže. Naše zastavení prodlužuje čerpání informací z tabule o místech, kterými budeme procházet. Po několika minutách již vstupujeme do Horního Poříčí. Tento název nese obec od roku 1963, kdy se Horní a Dolní Poříčí sloučila.
První písemný záznam o obou osadách je z roku 1315, ale obě místa jistě vznikla možná o několik staletí dříve. Obyvatelé se převážně zabývali rýžováním zlata, které tady skončilo až za třicetileté války. Ale pojďme do dnešní doby.
V obci nacházíme několik starých selských stavení okolo návsi, na níž stojí kaple a pomník padlým ve světové válce. Odtud se vracíme k řece, ke Kubešovu mlýnu a k prvnímu jezu v této obci. Dále pokračujeme po břehu řeky, která díky dalšímu jezu je hodně široká.
Míjíme zdejšího vodníka a několik chat a jsme u jezu. Pod ním je starý most, který by mohl být i technickou památkou. U mostu opouštíme značku a jdeme ke kapličce v Dolním Poříčí. Velmi zajímavá a neobvyklá stavba prošla nedávno opravou a zdejší zajímavosti máme za sebou.
Hospoda u Roubalů je ještě zavřená a my se vracíme na červenou u řeky. Cestou jsme si již několikrát všimli vetřelce, který v posledních letech stále více obsazuje břehy našich řek a vytlačuje původní rostlinstvo. Je jím netýkavka žláznatá, která pochází z Indie, ale jak je vidět, u nás se jí daří nadmíru dobře. Časem o ní jistě ještě hodně uslyšíme. Lavička na břehu řeky pod starým stromem si přímo říká o návštěvu a my krátkou přestávkou také nepohrdneme.
Červená nás mezi poli s kukuřicí vede od řeky k železničnímu mostu a za ním opět kolem lánu kukuřice. Ten končí až pod svahem Katovická hory. Staletá lípa a kousek od ní most na suchu. Legenda říká, že jej nechal postavit Žižka a most také po něm nese jméno. Blíže k pravdě je ale údaj, že byl postaven až za krále Vladislava II.
Ta nejpravděpodobnější odpověď se datuje do 17. století, kdy tudy vedla cesta ze Strakonic do Horažďovic a pod mostem tehdy protékal Březový potok. Ten dnes po narovnání koryta teče o několik metrů dál, pod svahem hory, a překračuje jej můstek z betonu a železa se zábradlím. Starý " Žižkův most" má jeden oblouk a je prostě nádherný, až na tu péči, které se mu moc nedostává.
Katovická hora na turistické mapě
Jsme pod svahem cílové hory, tady opouštíme značenou cestu a šplháme po stezce k bývalým štolám. Jsou tři a vstupu do nich brání železné mříže. Nad štolami je oplocené místo, kde došlo k propadu a poté už se dostáváme na mírnější svah. Les je převážně listnatý s podrostem polosuchých trav, mezi kterými je občas trs uvadlých květů.
Část stoupání máme za sebou, když docházíme k prvnímu příkopu. A těch neustále přibývá a člověk dostává představu o velikosti hradiště. Docházíme k vrcholové tyči a jen z několika míst se nám mezi stromy odkryl pohled k severu. Začínáme sestupovat cestou mezi hustým křovím. Přivádí nás pod les, k hlavní silnici od Horažďovic a městys máme jako na dlani. Zbývá posledních pár set metrů.
Katovice jsou stará osada, o které je již zmínka z roku 1045, kdy patřila klášteru na Břevnově. V roce 1318 jsou již Katovice poddanskou vsí a od roku 1619 městysem. Od pradávna se tady rýžovalo zlato a později byly i jedním z míst při Otavě, kde se vázaly vory. Dominantou a zajímavou památkou obce je kostel sv. Filipa a Jakuba.
Původně románská stavba prošla raně gotickou přestavbou. Po roce 1580 následovaly renesanční úpravy a romantismus zde zanechal také svoji stopu. Zajímavý románsko renesanční sloh byl na světě. Na první pohled jistě upoutá věž se sochami v polozazděných arkádách. Věžní hodiny jsou jen na třech stranách, údajně farníci z nedalekého Mnichova nechtěli ničím na kostel přispět.
Všimli jsme si ještě zbytku pranýře a záhadného kamene při východní straně kostela. Zastavili jsme se u sochy Mistra Jana Husa, u něhož je i pomník padlým a poté nás sluníčko, které nás připalovalo již od Katovické hory, zahnalo do hospůdky na náměstí. Celá cesta je kolem 8 km a vše je možné najít na mapě KČT č. 68 Pootaví.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.