Německý Fichtelberg (1 215 m n.m.), hora Krušných hor

Fichtelberg, Auersberg a Bärensteinaneb - rozhledny v Erzgebirge nedaleko našich hranic

Krušné hory jako součást Krušnohorské hornatiny v Krušnohorské soustavě (součást České vysočiny) na západě naší vlasti. Postupují od jihozápadu k severovýchodu v délce asi 130 km, přičemž historická hranice již 1000 let probíhá po jejich hřebeni a není kupodivu narušena žádnými většími výběžky, na které jsme si již jinde zvykli.

Krušné hory bývají přirovnávány k ochranné hradbě, jenž chrání Čechy ze severozápadu. Tedy - spíše řečeno - měla by chránit, zatím se jako nějaká významná obrana nikdy nevyznamenala. Podobně jako třeba Blaničtí rytíři.

Pravda je, že některé oblasti, jako např. Potůčky, v minulých dobách střídavě patřily České koruně a Sasku - dnes je ovládli Vietnamci z Asie. Dosti pozoruhodné! Adolf s knírkem pod nosem by se nestačil divit. Tato hraniční obec leží ve výšce 695 metrů a její vznik úzce souvisí s rozvojem důlní činnosti - první obyvatelé či osídlenci byli sasští horníci. Těžil se cín, stříbro i železná ruda. Kupodivu obec byla dlouho beze jména, až v roce 1723 ji pojmenoval prý kronikář ze sousedního Johanngeorgenstadtu jako Breitenbach. Český název Potůčky vznikl až po 2. světové válce. Velkým přínosem pro tuto oblast bylo vybudování železnice z Karlových Varů již v roce 1898. Po roce 1989 zde byl otevřen hraniční přechod pro chodce.

Příčná údolí jsou zde využita pro silniční komunikace a je zde proto také řada přejezdů do SRN. Těch v poslední době v časech sjednocování Evropy naštěstí přibývá - v našem případě pro návštěvu vytipovaných německých rozhleden využijeme hraničních přechodů v Kraslicích, na Božím Daru a ve Vejprtech. Pěšáci mohou přejít hranice v již zmiňovaných Potůčkách.

Na našem území v popisované oblasti sousedí s jižní částí Německa dlouhá Klínovecká hornatina. Na severu se Krušné hory nazývají Erzgebirge - tedy Rudohoří, podobně jako byl původní název těchto hor, díky bohatým nalezištím rud. Hraniční hřeben k našim sousedům na severu klesá podstatně pozvolněji než k nám na jižní stranu. Proto také pohoří Erzgebirge nevyhlíží zdaleka tak divoce, jako mnohdy Krušné hory na naší straně.

Pokud chceme tuto část poznat lépe, doporučuji vřele návštěvu následných vyhlídkových bodů, které nám dovolí i daleké rozhledy na sever. Rozhledny navštívíme postupně podle jejich výšky.

Fichtelberg (1 215 m)

Bezprostřední horský soused našeho Klínovce je nejvyšší horou spolkové země Sasko v Erzgebirge - česky se nazývá Smrčník. Je vzdálen pouze necelé tři kilometry od Božího Daru, odkud na něj můžeme vyjet autem či pohodlně dojít pěšky - byť po asfaltové cestě. Další možnost je vyjít si pěkně pěšky již z Německa - z lázeňského Oberwiesenthalu (914 m) - přezdívaného také "Saský St. Moritz", což je nejvyšší město Německa. Odtamtud můžeme rovněž vyjet kabinkovou lanovkou. I ta má své prvenství - je nejstarší lanovkou v Německu z roku 1924. Měří 1 175 metrů, překonává převýšení 305 metrů a cesta nahoru trvá šest minut.

Většina návštěvníků však nahoru dojede autem a je zde rovněž "poutní místo motorkářů". Toto jsem jednou zažil osobně - byl to silný zážitek. Tolik kůže jsem v hoře v životě neviděl. V lázeňském městečku je konečná stanice úzkorozchodné železnice z roku 1897, kterou postavil norský inženýr Ohlzen, který během stavby přivezl do těchto krajů poprvé i lyže.

Nahoře je horský hotel Fichtelberghaus a 31 metrů vysokou rozhlednou a meteorologickou stanicí, hned vedle je samoobslužný bufet, kde jsem si za 2,5 Eura zakoupil i dřevěnou turistickou známku, jejichž sláva z Rýmařova dorazila až sem. První chata na vrcholu byla již v roce 1889 a postupně se s dobou modernizovala. Také v roce 1963 vyhořela a nepomohlo ani 180 saských hasičů z celého okresu Annaberg - byl prý tehdy silný mráz a voda v hadicích zamrzala. Meteorologové zde pravidelně bádají již od roku 1890 a pozorují se odtud hvězdy.

Nahoru jezdí i autobusy, pod vrcholem je několik parkovišť. Je zde i bobová dráha, skokanské můstky, sjezdovky se sedmi vleky a umělým zasněžíváním, hustá síť značených cest pro pěší i pro cyklisty - v zimě pro běžkaře. Lze zde spatřit celé skupiny odhodlaně se tvářících pochodujících příznivců moderního sportu nordic walking s tyčkami, kterým asfalt docela vyhovuje - hole jsou na konci opatřeny gumou.

Fichtelberg se svými stavbami je logicky vidět z většiny kopců západních Krušných hor a z jejich rozhleden. Tím, že byl dříve v NDR, nenabyl však takového nedosažitelného "magického kouzla" jako např. Grosser Arber u Železné Rudy, kam se nesmělo vůbec. Přece jen NDR byl náš spojenec v RVHP a Varšavské smlouvě, jenž nás srdnatě "osvobozoval" v roce 1968.

Shodou okolností jsem byl zrovna v tuto dobu v NDR na výměnné exkurzi z VŠB. Poprvé v životě jsem byl v cizině. Ještě 20.8. jsme s Němci hráli volejbal a pili pivo a následujícího dne 21.8. to již byli pro nás "okupanti" a oni se na naše československé trikolory, které jsme pyšně nosili, dívali s netajeným odporem. Pak jsme byli odvezeni speciálními autobusy do vlasti. S takovou solidaritou Čechů jsem se od té doby ještě nesetkal. Zpátky jsme jeli přes Prahu, napočítal jsem 300 sovětských tanků, psaly se nejrůznější protisovětské nápisy, strhávaly směrovky, byly fronty na chleba. Ráno jsme přijeli do Ostravy - tam byl absolutní klid, jako by se nic nestalo. Zde vojáci byli mimo město - továrny se nesměly zastavit.

Fichtelberg na turistické mapě

Z Fichtelbergu je krásný rozhled i bez rozhledny, i když odtamtud je to pochopitelně dokonalejší. Vzdušnou čarou je do Karlových varů 25 km, na nejvyšší horu Německa - Zugspitzi (2 963 m) poněkud dále - 360 km. Vidíme okolní Krušné hory, část německého středního Erzgebirge, České středohoří s Milešovkou, Doupovské hory, Slavkovský les, Tepelskou vrchovina a Smrčiny. Uvádí se, že jsou někdy vidět i Krkonoše a Šumava, já jsem tu čest neměl. Ale byl jsem tam jen šestkrát - tak možná někdy jindy.

Osobně se musím přiznat, že jsem jen jednou nahoru vyšel pěšky pod lanem, jinak jsem vždy dojel na některé z parkovišť na samotné hoře. Cestou autem nahoru jedeme kolem velkého horského hotelu - Saská bouda, jenž mému oku příliš nelahodí, ale pojme turistů určitě hodně.

Celý masiv hory tvoří chráněnou krajinnou oblast, v níž se nachází přírodní rezervace Hinterer Fichtelberg, chránící svahová rašeliniště. V cípu hranic je další rezervace Zechengrund s výskytem subarktické vegetace.

Nahoře se pochopitelně můžeme občerstvit - k dostání je vše s cenami obvyklými pro západní Evropu. Je třeba přiznat, že uvnitř jsou chaty vybavené stylově a působí velmi útulně. Dá se předpokládat, že pokud se někdo nevydá nahoru pěšky třeba z Jáchymova přes Plešivec, mnoho dobrodružství nezažije, ale návštěva Fichtelbergu v těchto krajích je povinná - vždy je zajímavé nahlédnout do svého domova z opačné strany.

Možná se zde bude stavět podle německého návrhu nejdelší volně zavěšená lanovka v Evropě na protější Klínovec (4 km). Pokud by se to povedlo, delší toho druhu by byla již jen v Kanadě. Peníze by na to měla přispět EU (500 milionů Kč), ale je krize jak v lize, tak čert ví, jak to dopadne. A radnice Božího Daru shání prachy na rekonstrukci starodávného hotelu s "šikmou" rozhlednou a strážcem Jirkou Horníkem (1946). To je asi rozumnější. Na Ježíška s jeho proslavenou "božídarskou" poštou se v tomto případě nemůže spolehnout!

Auersberg (1 015)

Tuto vůbec nejzápadnější tisícovku Krušných hor jako celku jsem se rozhodl navštívit poprvé v roce 1998 poté, co jsem horu s rozhlednou a radarem uzřel z kamenných věží rozhleden na Klínovci a na Blatenském vrchu, ze kterého je to vzdušnou čarou z téměř stejné nadmořské výšky (1 042 m) jen 16 km. Hora se rozkládá v Erzgebirge mezi městečky Eibenstock na západě, Sosa na severu, Wildenthal na jihu (nejblíže) a Erlabrunn na východě.

Na rozhledně jsem byl dvakrát, poprvé jsem z Božího Daru (v Potůčkách je jen přechod pro chodce) jel autem napřed okolo hranice na Breitenbrünn a dále na Steinbach, kde jsem nechal auto. Silnice byly tenkráte v hrozném stavu, samé objížďky -"Umleitungy", takže mi to trvalo s nadáváním dvakrát déle, než jsem očekával a najel jsem asi třikrát více kilometrů. Po cestě zvané "Auersbergweg" pro cyklisty a běžkaře jsem se dostal na Kleiner Stern a pak po cestě "Wellenschaukel" na konečný nástup do hory.

Na samotný vrchol vedou turistické značky ze všech čtyřech světových stran, ale hned u chaty je parkoviště, takže se tady také většinou jen jezdí. Rozhledna je hned u restaurace a výhledy jsou obdobné ostatním krušnohorským rozhlednám s tím, že vidíme navíc daleko na sever k našim germánským sousedům. Hradba pohraničních Krušných hor odtud působí docela mohutně. V chatě jsem si dal kávu a výborný štrúdl se šlehačkou, protože pivo jsem jako ukázněný řidič nesměl. Bral jsem to jako horskou potupu.

Podruhé jsem se vracel z Olověného vrchu (802 m) nad Bublavou do Jáchymova přes Kraslice a Klingenthal netradičně horem a chatu na Auersbergu jsem nedůstojně "dobyl" popojíždědlem poté, co jsem navštívil přehradu Weiterswiese ležící ve výšce 903 metrů. Bylo to docela zajímavé rallye mezi kopečky - pořád nahoru a dolů. Měl jsem štěstí, v obou případech jsem měl dobrou viditelnost.

Mohutná kamenná rozhledna na vrcholu byla postavená již v roce 1860 a několikráte byla přestavována než získala současnou podobu. Kdy byl postaven velký radar nevím, ale je pro tuto horu rovněž již z dálky dominantou. Vše se nachází v okrese Aue - Schwarzenberg již v oblasti Chemnitz (dřívější Karl - Marx - Stadt).

Okolní kopce jako Leinstnerhübl (916 m), Brückenberg (963 m), Buckerberg (735 m) či Risenberg (900 m) nejsou o mnoho nižší, takže nebýt rozhledny a radaru, hora by celkem úspěšně zapadla do okolní krajiny - takto je význačným orientačním bodem již z dálky. A to je dobře - v cizině se bloudí mnohem hůře než v rodné hroudě. O tom jsem se mnohokráte sám přesvědčil.

Bärenstein (897 m)

Tato třetí z těchto pohraničních hor s rozhlednami je nejnižší, ale zato nejsevernější a nejvýchodnější. Tyčí se nad stejnojmenným městečkem vzdušnou čarou jen 2 km od Vejprt nedaleko od dalších výhledových bodů Pöhlberg a Scheibenberg, jenž jsou však od našich hranic poněkud vzdálenější.

Bärenstein - v překladu Medvědí kámen, je v Německu či Rakousku poměrně často se vyskytující název. Podobný název má kopec Kleiner Bärenstein (337 m) v Saském Švýcarsku či stejnojmenná skalní hora v Rakousku v Bavorsku. U nás je nazýván Bärenstein žulový kámen na Šumavě v místech, kde byl v roce 1856 zastřelen poslední medvěd, jenž je dnes ozdobou zámku v Hluboké nad Vltavou.

Stejný název má i městečko pod samotnou horou s 2 700 obyvateli ve výšce 710 metrů v údolí řeky Polavy, kdy sousedními obcemi jsou na severu Königswalde, na západě Sehmatal a na jihu Oberwiesenthal pod Fichtelbergem. První písemná zmínka o tomto místě pochází již z roku 1525, po třicetileté válce byl Bärenstein se 700 obyvateli prý jednou z nejlidnatější obcí Krušných hor. Díky výstavbě železnice v roce 1867 Annaberg - Vejprty se zde začal rozvíjet textilní průmysl. Dnes je zde železniční trať Chemnitz - Flöha - Annaberg - Buchholz -Vejprty - Chomutov.

Na vrcholu hory je dnes horský hotel s rozhlednou, která byla poprvé otevřena již v roce 1913. Je 25 metrů vysoká, částečně kamenná, částečně dřevěná. U chaty je velké parkoviště - i zde je nejvíce návštěvníků na čtyřech kolech. U výčepu se platí symbolické vstupné, je zde velmi dobrá kuchyně. Já si zde vždy dávám skvělou vídeňskou roštěnou s opékanými brambůrkami a smaženou cibulkou. I když to je dosti drahé, dělám to proto, že kromě toho, že mám obvykle hlad, nechci před místními pikolíky vyhlížet jako chudý soused. Mnohdy se zde totiž na nás takto dívají.

V předsálí je vyřezávaná socha česko - německého písničkáře, zpěváka, básníka, spisovatele i malíře Antona Günthera (1876 - 1937), rodáka z Božího Daru (do školy chodil v Jáchymově), který je zde velmi uctíván a veleben. Jeho životní dráha právě díky životu na "historické" hranici Čech a Německa nebyla vůbec jednoduchá a ze života odešel dobrovolně. Zdá se mi však, že se k odkazu jeho díla více hlásí naši severní sousedi, ale možná se mýlím. I na Božím Daru je na něho s úctou vzpomínáno.

Výhledy z rozhledny, která stojí mezi stromy, jsou opět klasicky "krušnohorské". Přímo na dlani máme na východě výraznou Jelení horu (993 m) nad Přísečnickou přehradou a Střední (924 m) i Velký Špičák (965 m) na jihu, jinak pochopitelně Fichtelberg s Klínovcem a vše ostatní. Rovněž na severu se nám odkrývají neznámé pohledy na již klesající krajinu Německa. Pod horou je parkoviště, odkud vedou nahoru účelové značky s několika výhledovými místy - použil jsem jich jen dvakrát, jindy jsem opět "masňácky" vyjel na rozhlednu autem. Je výhodné spojit návštěvu Bärensteinu s Fichtelbergem, státní hranice zde z Vejprt klesá na Boží Dar překvapivě na jih. Město Vejprty (650 - 845 m) jako samotné mne nijak u srdce nechytily - jsou ve stínu severního souseda. Snad bude líp.

Všechny tři rozhledny mají jednu zajímavost - nedají se otevřít okna, která mají matná skla, takže se dost blbě fotografuje zevnitř. Asi mají majitelé strach ze sebevrahů, podobně jako na Nuselském mostě v Praze. Nevím. V každém případě však stojí zato všechny tři německé hory s rozhlednami navštívit - určitě se nám odmění za trochu námahy. A taky za zamyšlení se o historické hranici mezi oběmi zeměmi a nad tím, jestli to všechno muselo v minulém století dopadnout tak, jako to dopadlo. Tedy - dost neslavně pro obě strany.