Hory Velký Falkenstein a Malý Falkenstein na Šumavě

Velký a Malý Falkenstein, Národní park Bavorský les

V západní části Národního parku Bavorský les se nacházejí dva výrazné vrcholy, které patří k nejromantičtějším v celém pohoří. Na jejich svazích ještě dnes lze procházet krásnými lesy a obdivovat staleté buky, jedle nebo smrky. Tady je ještě možné pít vodu ze studánek, nechat se okouzlit hučícími vodopády či malým potůčkem deroucím se do údolí. Najdou se tu krásné louky, sice s druhově chudší, ale obdivuhodnou květenou.

Je to zřejmě jedno z posledních míst, která odolávají jak kůrovci, tak i člověku. Bohužel horní patra jsou již i zde také značně zničená vichřicemi, které v posledních letech proletěly celým pohořím a člověk si s tím neví rady a nápravu nechává na přírodě s vírou, že je všemocná. A tak výstup na tyto dvě hory je zcela určitě mimořádným zážitkem.

Grosser Falkenstein se tyčí nad krajinou do výše 1 313 m n. m. Jméno Sokolí kámen, což je český překlad názvu, dostala kdysi hora jistě podle tohoto dravce. Rozeklané skály a obtížná přístupnost těchto míst a hluboká údolí s nekonečnými lesy jsou jedinečné. Z vrcholové skály, na které je vztyčen kříž, lze za dobrého počasí spatřit Alpy. Najdeme zde významnou meteorologickou stanici, malou roztomilou kapličku a oblíbenou horskou chatu, kde se čepuje dobré bavorské pivo.

Menší bratříček, Kleiner Falkenstein, je součástí 17 ha přírodní rezervace, která chrání romantická skalní zákoutí, nedotčené lesy a vodopády. Jeho výška je jen 1 158 m n. m., ale rozhled ze skály do údolí se jen tak někde nevidí. Vede tudy několik dobře značených turistických cest a kromě jediné, dají ty zbylé hodně zabrat.

Velké lesní parkoviště ve Zwieslerwaldhausu je začátek naší dnešní cesty. Vycházíme cestou značenou zeleným trojúhelníkem. Je sice trochu delší, nahoře budeme přibližně za tři hodiny, ale zase se tolik nezapotíme. Hned začátek pod obrovitými stromy je pro má vnoučata zážitkem. Lesy jsou smíšené s převahou buku a stáří některých jedinců se odhaduje na stovky let. Občas některý velikán již skončil svou životní pouť, ale i ti stále vzbuzují obdiv.

Mírné stoupání po třetině cesty získává na strmosti a občas to chce zastavit. V několika místech se mezi stromy objevuje na západě Velký Javor (1 456 m n. m.). Sem tam přecházíme potůčky, občas procházíme pod různě velkými skalními útvary a ocitáme se na rozsáhlé horské louce, místo se jmenuje Ruckowitzschachten. Je zde poslední studánka, dále to je bez vody. Odtud jsou rozhledy, jak na oblast kolem Velkého Javoru, tak i do Čech. Jsme jen čtyři kilometry od hranice.

Prohlédnout fotky k článku

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 

Celkový pohled na vodopad Grosser Steinbachu

Vodopád na Grosser Steinbachu

Pohled na Velký Javor

Pohled na Svaroh, Jezerní horu a Špičák

Pohled na Roklany

Pohled na Plesnou

Pohled k západu, v pozadí oba Ostré

Pohled z M. Falkensteinu k jihu

Pohled z vrcholové skály k V. Javoru

Skály na Malém Falkensteinu

Velký Falkenstein

Pramen pod vrcholem

Chata na Falkensteinu

Konec velikána

Na severu vidíme Polom (1 295 m n. m.), k SV Plesnou (1 337 m n. m.), na SZ Jezerní horu (1 343 m n.m.), Špičák (1 201 m n. m.), Svaroh (1 333 m n. m.) a desítky dalších hor. Cesta znovu pokračuje lesem a poničenou planinou až na vrchol Ruckwiesbergu (1 269 m n. m.). Pod nohama občas čvachtá voda, tady již jdeme skoro po rovině a jsme na konečné. Hlasování, zda začít na skále či u stolu v chatě, dopadlo podle očekávání a za chvíli mám před sebou sklenici vskutku dobrého bavorského piva.

Malá ochutnávka i odpočinek je za námi a pokračujeme. Výhled ze skály se rovná pohledu z letadla. Nic podobného se v celém pohoří neopakuje. Z jiného úhlu vidíme okolí Velkého Javoru a na JV Malý (1 399 m n. m.) a Velký Roklan (1 453 m n. m.). A světe div se, o něco dále vykukuje špička Luzného (1 373 m n. m.). K jihu je koberec lesů s oky vesniček a v dáli na jihu vrcholky hor nad Dunajem. Pohled na Alpy se dnes nekoná, ale i tak to je nádhera.

Šumava

Šumava. Rozsáhlé horské pásmo rozkládající se podél hranice s Německem a Rakouskem v jihozápadních Čechách. Délka hřebene pohoří činí úctyhodných téměř 120 kilometrů, maximální šířka pohoří, které se v Německu nazývá Bayerischen Wald (Bavorský les), je «

Zpátky si vybíráme cestu značenou větvičkou tisu. Další zastávka, po prudkém klesání, je na skále menšího Falkensteinu. Další zajímavý pohled na stejné hory a krásné skály pod námi.

Cestou dolů dvakrát přetínáme cestu pro cyklisty, na rozdíl od našich smrdutých asfaltek je prašná a bezvadně upravená. Naše stezka se vine kolem několika skal a stále blížící hukot je předzvěstí dalšího zážitku. Přicházíme k jednomu z velkých vodopádů, voda se řítí v několika kaskádách, aby nakonec nádherným závojem vytvořila přibližně 15 metrový skok do hlubiny.

Zastavení u vodopádu se trochu prodlužuje. Odtud stezka jde podél potoka. Jsme zpátky v říši lesních obrů. Vpravo od cesty roste mimořádný jedinec tisu. Věk zcela jistě více než 600 let a v těchto tvrdých podmínkách možná ještě o něco více. Cesta se mění v parkovou a po dvaceti minutách se okruh uzavírá. Celá trasa je asi 12 až 14 km a vše je na české mapě KČT č. 64 Šumava - Železnorudsko.