Podzimní Žďárské vrchy, horská turistika

Podzimní výšlap Žďárskými vrchy - skály, stromy a lidské výtvory

Přechod z léta k podzimu byl letos prudký. Koncem srpna naráz skončila vedra a citelně se ochladilo. Výšlap do Žďárských vrchů proto vnímám již jako podzimní. Vydal jsem se za zajímavostmi tohoto lesnatého kraje - skalami, stromy i lidskými výtvory. Je jich zde plno. Ne nadarmo byly Žďárské vrchy již v roce 1970 vyhlášeny chráněnou krajinnou oblastí.

Do Pusté Kamenice mne přivezla lokálka ze Svitav přes Poličku jen pár dnů poté, co trať oslavila 120 let své existence. Na zastávce Pustá Kamenice (vlak končil ve stanici Pustá Kamenice ještě asi o kilometr dál, směrem na Žďárec u Skutče již téměř žádné vlaky nepokračují) jsem vystoupil jako jediný cestující. Přivítalo mne zpustlé nádraží a modrá turistická značka směrem na Pustou Rybnou.

Čtěte také: Žďárské vrchy, toulky Českomoravskou vrchovinou

V mé turistické mapě Žďárských vrchů (edice KČT, 1 : 50 000, 3. vydání z roku 2004) tato značka ještě uvedena není. Značky jsem se však držel jen chvíli, pak jsem to vzal lesními cestami více k jihozápadu, abych narazil na jinou modrou od Čachnova. Po ní jsem došel k někdejšímu loveckému zámečku Kinských a později Thurn-Taxisů, zvanému Karlštejn. Ten je veřejnosti nepřístupný. Je účelově využit a v současnosti navíc v rekonstrukci.

Nezdržoval jsem se tedy a pokračoval k rulovým skaliskům Zkamenělého zámku. Kolem skal jsou patrné valy pravěkého hradiště, podle archeologů zde bylo opevnění i ve středověku. Skalní útvary jsou chráněny jako přírodní památka.

Další cesta mne vedla po červené značce přes Hraničný a Rybenské Perničky do Pusté Rybné. Lokalita Hraničný leží asi v polovině cesty mezi Zkamenělým zámkem a Rybenskými Perničkami. V 90. letech 20. století zde bylo u lovecké chaty zřízeno malé arboretum s výsadbami různých listnatých i jehličnatých dřevin.

Stromy jsou nahuštěny na poměrně malé ploše, bez nějaké snahy o parkovou úpravu. Pro běžného turistu je proto arboretum spíše nezajímavé. Mnohem zajímavější je příběh spojený s tímto místem. Na informační tabuli se lze dočíst, že v tomto místě stávaly hájovna a lesovna (myslivna) velkostatku Rychmburk (dnes Podhradí), katastrálně náležející k Březinám (spolu s osadou Damašek).

Odlehlé místo sehrálo důležitou roli v životě samotného majitele panství hraběte Josefa Kinského. Ten byl prudké povahy a během služby v armádě měl časté výstupy s důstojníky a dokonce s členy císařského rodu. Když byl v roce 1788 zbaven generálské hodnosti a byl na něj vydán zatykač, tak se právě zde na Hraničném a na jiných samotách v okolí skrýval před husary, kteří jej pronásledovali. Jeho poddaní jej nezradili, protože oproti mnoha jiným šlechticům bral na ně značné ohledy. Dokonce těm, kteří se po vydání tolerančního patentu přihlásili k evangelické víře, povolal tři duchovní z Uher.

Teprve v roce 1919 byl na základě referenda Damašek přičleněný k Pusté Rybné, o něco později po vleklých sporech i Hraničný. Dnes už po obou budovách na Hraničném není stopy, byť jsou vyznačeny ještě v mapě druhého vojenského mapování z let 1836 až 1852.

V nedaleké přírodní památce Rybenské Perničky jsou také chráněna skaliska. Na vrcholové plošině jedné ze skal se nacházejí tři menší skalní mísy, které vznikly zvětráváním za spolupůsobení mikroorganizmů. Cestou z Perniček do Pusté Rybné mne pak ještě zaujal pomníček připomínající vojenské zběhy, kteří se v těchto lesích ukrývali.

Z Pusté Rybné jsem zamířil kolem chaty na Luckém vrchu, v jejíž blízkosti existuje jedno z posledních veřejných tábořišť u nás, k památné Lukásově lípě v Telecí. Stáří lípy je 600 až 700 let. Podle pověsti v její dutině v dobách před vydáním tolerančního patentu místní hospodář pantáta Jiroušek, tajný evangelík, přepisoval Nový zákon. Přitom si zpíval žalmy a prasklinou v kmeni pronikalo ven světlo svíčky. Lidé měli lípu za začarovanou a říkali jí "Zpívající lípa". Dnes se lípa jmenuje podle rodu Lukásů, kteří vlastnili chalupu na přelomu 18. a 19. století.

Na závěr jsem se v Telecí ještě zastavil u památníku odbojářů ilegální organizace Rada tří. Za druhé světové války je ukrýval zdejší evangelický farář, památník se proto nachází před evangelickou farou. Z Telecího mi zbývalo dojít přes kopce a obec Sádek asi 10 km zpátky k vlaku, tentokrát do Poličky.

No a kolik jsem ušel? Z Pusté Rybné na Karlštejn to bylo odhadem 10 km. Dalších cca 5 km měřila cesta do Pusté Rybné (nepočítaje prohlídku Zkamenělého zámku). Z Pusté Rybné na Lucký vrch to jsou 3 km, z Lucáku do Telecího pak 1,5 km. Takže to nakonec celkem i s cestou do Poličky dělalo dobrých 30 km. Docela jsem si máknul. Ale byl to dobrý výšlap.